Snižuje terapie betablokátory kardiovaskulární benefit aerobního cvičení u pacientů s arteriální hypertenzí?

Úvod

Aerobní fyzické cvičení je pacientům s arteriální hypertenzí doporučováno jako základní nefarmakologická intervence vedoucí ke snížení hodnot tlaku krve, zlepšení endotelových funkcí a snížení vaskulární rezistence. Odbornými společnostmi je doporučena pravidelná fyzická aktivita mírné intenzity, jako je chůze, jogging nebo plavání po dobu 30–45 minut 3–4× týdně. Intenzita tréninku by se měla pohybovat v rozmezí 40–60 % maximální spotřeby kyslíku. Vyšší hodnoty již nepředstavují benefit, a naopak mohou přispět k zvýšení hodnot tlaku krve u pacientů s arteriální hypertenzí.

Intenzita cvičení je většinou monitorována pomocí srdeční frekvence, optimální hodnoty mohou být stanoveny pomocí laktátového prahu nebo ventilačních parametrů. Jedná se však o složité metody nevhodné k použití v obecné populaci, proto je optimální srdeční frekvence většinou stanovena na základě empirie.

Podle stanovisek odborných společností se pohybuje v rozmezí 55–85 % maximální srdeční frekvence. Specifickou skupinu však představují hypertonici na terapii betablokátory (BB), například na hojně užívaném bisoprololu. U pacientů na BB je srdeční frekvence v klidu i při zátěži nižší, cílové hodnoty frekvence při cvičení se tak mohou lišit od obecných doporučení. Otázkou také je, zda pravidelné cvičení přináší prospěch pacientům užívajícím BB.

Metodika a průběh studie

Do studie bylo zahrnuto 52 pacientů, z nichž 23 užívalo betablokátor (například bisoprolol), 29 bylo bez této terapie. Mezi inkluzní kritéria patřil věk ≥ 60 let, systolický tlak krve ≥ 140 mmHg měřený 24hodinovým ambulantním měřením a/nebo užívání antihypertenzní terapie.

Pacienti byli randomizováni k sedavému způsobu života nebo k cvičebnímu programu na běžeckém pásu po dobu 12 týdnů. Tréninkový program sestával z chůze na běžeckém pásu v intervalu 3× týdně, přičemž intenzita tréninku odpovídala rychlosti potřebné k dosažení hladiny laktátu v krvi 2,0 ± 0,5 mmol/l. Hladina laktátu byla kontrolována každý pátý den tréninku, při poklesu hladiny pod 1,8 mmol/l nebo vzestupu nad 2,2 mmol/l byla upravena cílová tepová frekvence tak, aby bylo dosaženo cílové hladiny laktátu v krvi.

Výsledky

Ve skupině pacientů podstupujících pravidelnou fyzickou aktivitu na betablokátoru i bez něj došlo k signifikantnímu poklesu systolického a diastolického tlaku krve měřeného pomocí 24hodinového ambulantního měření, poklesu tlaku krve při námaze (100 W) a zvýšení endotel-dependentní vazodilatace (p < 0,05 pro obě skupiny). Pokles tlaku krve nebyl mezi skupinou s BB a bez něj statisticky signifikantní (průměrná redukce systolického tlaku krve 10,6 ± 10,5 vs. 10,6 ± 8,8 mmHg, průměrná redukce diastolického tlaku krve 5,7 ± 8,6 vs. 5,8 ± 4,0 mmHg). Redukce TK nemohla být připisována snížení BMI, protože během sledovaného období nedošlo k významným změnám v tomto parametru.

U pacientů na betablokátoru byla pozorována signifikantně nižší průměrná tepová frekvence během cvičení a v klidu v porovnání s ostatními pacienty (při cvičení 97,2 ± 7,7 vs. 118,3 ± 7,5/min; p < 0,001; v klidu 68,2 ± 7,5 vs. 84,9 ± 9,4/min; p < 0,001). Průměrná hladina laktátu se mezi jednotlivými skupinami signifikantně nelišila (1,9 ± 0,4 vs. 2,1 ± 0,5 mmol/l; p > 0,05).

Závěr

Z výsledků studie vyplynulo, že aerobní cvičební s úpravou cílové tepové frekvence podle hladiny laktátu v krvi přineslo obdobný kardiovaskulární benefit u hypertoniků na betablokátoru i bez této terapie. V této studii byla pozorována o 18 % nižší cílová tepová frekvence u pacientů na BB v porovnání s ostatními pacienty. Podle jejích autorů však musí být cílová tepová frekvence u pacientů na BB ozřejměna dalšími výzkumy.

(holi)

Zdroj: Westhoff T. H., Franke N., Schmidt S. et al. Beta-blockers do not impair the cardiovascular benefits of endurance training in hypertensives. J Hum Hypertens 2007; 21 (6): 486–493, doi: 10.1038/sj.jhh.1002173.