Je dobře známo, že XR forma metforminu vykazuje lepší gastrointestinální snášenlivost. Výzkumy však naznačují, že se obě formy metforminu − XR a IR − vzájemně liší i v jiných ohledech. V jakých? To se pokusíme shrnout v následujícím textu.
Metformin s prodlouženým uvolňováním (XR) je zpravidla předepisován s cílem zlepšení gastrointestinální snášenlivosti tohoto léku. Rozdíly mezi XR formou a metforminem s okamžitým uvolňováním (IR) však byly pozorovány i v samotném vlivu na laboratorní a klinické výsledky.
V letech 2014−2016 se v Itálii uskutečnila randomizovaná klinická studie, která porovnala výsledky 253 osob s diabetem mellitem 2. typu nedostatečně kompenzovaným dietou (HbA1c > 7,0 až < 8,5 %). Účastníci studie byli randomizováni k léčbě metforminem XR nebo IR po dobu 6 měsíců. V obou případech byly podávány maximální tolerované dávky, u IR formy průměrně 2000 ± 1000 mg, u XR formy byly průměrné dávky poloviční. Studie hodnotila následující parametry:
Jak metformin IR, tak metformin XR prokázaly po 3 měsících významné zlepšení glykometabolické kontroly ve sledovaných parametrech. U uživatelů XR formy však byl v porovnání s IR formou pozorován po 6 měsících větší efekt na snížení glykovaného hemoglobinu (XR: 6,8 ± 0,3; IR: 7,3 ± 0,4 %; p < 0,05). Podobně byly u XR formy nižší rovněž hodnoty lačné i postprandiální glykémie, lačné inzulinémie a HOMA-IR.
Obě formulace vykázaly obdobný vliv na snížení tělesné hmotnosti, resp. BMI a obvodu přes břicho. Za 6 měsíců účastníci zhubli přibližně 3 kg.
V případě metforminu XR byl v porovnání s IR formou pozorován větší efekt na snížení celkového a LDL cholesterolu. Ani jedna z formulací neměla vliv na hodnoty HDL cholesterolu. K poklesu hladiny triglyceridů došlo pouze u uživatelů XR formy, u IR formy nebyl tento účinek zaznamenán.
Ve skupině užívající metformin XR došlo ke snížení vaspinu a současně ke zvýšení visfatinu. U IR formy metforminu nebyl tento efekt pozorován.
Vaspin funguje jako inzulinový senzitizér. Zvýšené hladiny tohoto adipokinu jsou spojené s obezitou a inzulinovou rezistencí. Většina studií u lidí prokázala pozitivní korelaci mezi vaspinem a parametry metabolického syndromu. Vaspin pravděpodobně hraje roli v rozvoji aterosklerózy u obézních jedinců a mohl by být použit jako prediktor koronárního a cerebrovaskulárního onemocnění.
Visfatin je produkován a exprimován nejen tukovou tkání, ale též leukocyty, hepatocyty, myocyty a srdeční tkání. Autokrinní účinky visfatinu mají zřejmě důležitou úlohu v regulaci inzulinové senzitivity nejen v játrech.
Hyperglykémie indukuje rozvoj zánětu endotelu. Zvýšené hodnoty CRP tak mohou souviset i s procesem aterosklerózy, resp. s kardiovaskulárním rizikem. U uživatelů metforminu XR došlo oproti výchozímu stavu ke snížení zánětlivých markerů TNF-α i hsCRP.
Důvodem odlišností v účincích různých formulací metforminu může být stálejší hladina glykémie v případě XR formy, ale i lepší compliance pacientů v případě lépe snášené XR formy. Je zajímavé, že například parametry glykometabolické kontroly byly po 3 měsících léčby ovlivněny oběma formami metforminu srovnatelně, zatímco po 6 měsících se výsledky již odlišují ve prospěch XR formy. Vysvětlením může být právě i dlouhodobá compliance. Citovaná studie v rámci dotazníkového šetření dále zjišťovala míru spokojenosti s léčbou, která rovněž ve prospěch XR formy.
(tich)
Zdroje:
1. Derosa G., D'Angelo A., Romano D., Maffioli P. Effects of metformin extended release compared to immediate release formula on glycemic control and glycemic variability in patients with type 2 diabetes. Drug Des Devel Ther 2017; 11 : 1481−1488, doi: 10.2147/DDDT.S131670.
2. Dimova R., Tankova T. The role of vaspin in the development of metabolic and glucose tolerance disorders and atherosclerosis. Biomed Res Int 2015; 2015 : 823481, doi: 10.1155/2015/823481.
3. Saddi-Rosa P., Oliveira C. S. V., Giuffrida F. M. A., Reis A. F. Visfatin, glucose metabolism and vascular disease: a review of evidence. Diabetol Metab Syndr 2010; 2 : 21, doi: 10.1186/1758-5996-2-21.
4. Soška V. Komentář k článku „Co je C-reaktivní protein a jak správně interpretovat jeho zvýšené hodnoty?“. Interní medicína 2016; 18 (1): 49–51.
