Zdaleka ne všichni pacienti s hypertenzí, kterým je v ordinaci lékaře naměřen normální krevní tlak, mají hypertenzi skutečně kompenzovanou. Recentní studie naznačuje, že tzv. maskovaná nekontrolovaná hypertenze by mohla mít souvislost s vyšší aktivitou sympatiku.
Termín maskovaná nekontrolovaná hypertenze (MNH) se používá, pokud je u pacientů, kteří užívají antihypertenzní medikaci a v ordinaci lékaře mají hodnoty krevního tlaku v mezích normy, při ambulantním 24hodinovém monitorování (ABPM) naměřen denní průměr krevního tlaku (TK) ≥ 135/85 mmHg nebo celkový průměr ≥ 130/80 mmHg. Setkáváme se s ní častěji mj. u starších jedinců, diabetiků, nemocných s chronickým onemocněním ledvin, po transplantaci ledviny nebo u pacientů černé rasy. Prevalence MNH u léčených hypertoniků dosahuje 30−50 % a bylo prokázáno, že má větší vliv na celkovou i kardiovaskulární mortalitu než léčbou kontrolovaná, ale i než setrvalá nekontrolovaná léčená hypertenze.
Prospektivní studie recentně uveřejněná v časopise Hypertension přinesla nové informace o zvýšené aktivitě sympatiku mimo ordinaci lékaře právě u těchto pacientů. Do sledování bylo zahrnuto 237 léčených hypertoniků, z nichž 169 mělo v ordinaci lékaře normální TK. U 156 z nich bylo provedeno ambulantní monitorování TK, přičemž u 74 (47,4 %) byla zjištěna kontrolovaná hypertenze i mimo ordinaci lékaře (střední hodnota TK za 24 hodin 122,1 ± 7,5/68,9 ± 6,9 mmHg), zatímco zbývajících 82 (52,6 %) mělo nekontrolovanou maskovanou hypertenzi (střední hodnota TK za 24 hodin 145,9 ± 11,9/79,9 ± 8,3 mmHg).
Jednorázové vyšetření hladiny katecholaminů v plazmě a metanefrinů v plazmě a moči v průběhu návštěvy lékaře neprokázalo signifikantní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami. Naopak vyšetření odpadů katecholaminů a metanefrinů do moči za 24 hodin ukázalo významně vyšší hodnoty u pacientů s MNH. Kromě toho byla zjištěna významně vyšší variabilita krevního tlaku a nižší variabilita srdeční frekvence u nemocných s MNH.
Vyšší odpady katecholaminů a metanefrinů v moči pacientů s MNH svědčí pro vyšší aktivitu sympatiku, která může být jednou z příčin MNH. Je známo, že tonus sympatiku je vyšší u pacientů s diabetem – ve studii bylo významně více diabetiků ve skupině s MNH než ve skupině se skutečně kontrolovanou hypertenzí (41,8 vs. 22,4 %). Činnost sympatiku mohou ovlivnit i další faktory jako obezita či kouření, ve studii však signifikantní rozdíl v jejich prevalenci mezi jednotlivými skupinami nalezen nebyl.
Dále bylo zjištěno, že signifikantně více pacientů s MNH než těch s kontrolovanou hypertenzí užívalo smíšené α/β-blokátory (karvedilol, labetalol). V užívání ostatních léků ovlivňujících sympatikus (blokátorů kalciových kanálů, β-blokátorů a α2-agonistů) signifikantní rozdíl nebyl.
Jedná se o první studii, která přinesla důkazy o zvýšené aktivitě sympatiku mimo ordinaci lékaře jako jedné z možných příčin MNH. Volba antihypertenziv, jež působí centrálně a specificky ovlivňují funkci sympatiku, by v takovém případě mohla zlepšit kompenzaci hypertenze u těchto pacientů.
(pab)
Zdroj: Siddiqui M., Judd E. K., Jaeger B. C. et al. Out-of-clinic sympathetic activity is increased in patients with masked uncontrolled hypertension. Hypertension 2019; 73 (1): 132−141, doi: 10.1161/HYPERTENSIONAHA.118.11818.
