Vývoj vakcíny proti viru zika: 2 roky po vypuknutí nemoci
Dva roky poté, co Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila výskyt epidemie nakažení virem zika jako ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu, učinili vědci významný pokrok ve vývoji vakcín proti této nemoci, přičemž několik vakcín již bylo zařazeno do klinického hodnocení fáze II.
Infekce virem zika
Onemocnění se projevuje mírnými příznaky včetně kožní vyrážky, horečky a bolesti hlavy, objevily se však také zprávy o neurologických komplikacích. Virus zika primárně přenáší komáři, ale může být přenesen i sexuálně a od těhotných žen na plod (až 10 % dětí narozených těhotným ženám s infekcí virem zika mělo vrozené vady).
Vývoj vakcín
Vývoj vakcín proti viru zika probíhá od roku 2016. WHO monitoruje 45 vakcín, z nichž je většina v předklinickém vývoji, některé ve ve fázi I a jen několik ve fázi II klinického hodnocení léčiv. Vyvíjena je řada očkovacích látek, od tradičních živých a inaktivovaných virových vakcín až po experimentální DNA, mRNA a proteinové vakcíny, přičemž vývoj DNA a inaktivovaných celovirových vakcín je v nejpokročilejším stadiu vývoje.
DNA a RNA vakcíny
DNA vakcíny fungují prostřednictvím vytvoření plazmidu (kruhová molekula DNA), který kóduje geny pro obalové proteiny viru. Jakmile se tento plazmid dostane do jádra cílové buňky, buňce vlastní molekulární mechanismy začnou produkovat virové proteiny, které pak vyvolávají imunitní odpověď. Vlastní buňky těla se tak stanou továrnou pro tyto vakcíny. DNA vakcíny se zkoušejí aplikovat pomocí elektroporace, což je proces, kdy se používá peru podobný nástroj, který dodává mírný elektrický impuls, aby otevřel buňky tak, aby se DNA mohla dostat dovnitř před vstříknutím vakcíny. Tento způsob podání však zvyšuje náklady na vakcínu.
RNA vakcíny fungují podobně s tím rozdílem, že RNA může začít vytvářet virové proteiny, jakmile vstoupí do buňky. Výhodou DNA a RNA vakcín je, že pro přípravu není potřeba přístup k aktuálnímu viru (jen k jeho genetické sekvenci). DNA a RNA vakcíny jsou navrhovány tak, aby byly bezpečnější než běžné vakcíny; zároveň není potřeba je skladovat zamrazené, lze je uchovávat v chladničce, nebo dokonce i při pokojové teplotě.
Jednou z nevýhod inaktivovaných vakcín a DNA nebo RNA vakcín je, že imunita, kterou produkují, netrvá dlouho. Pro získání přiměřené délky ochrany je tak zapotřebí více dávek a tzv. booster dávek. Tyto vakcíny jsou však dostatečné pro nouzové použití. Zároveň je důležité vyvinout dětskou vakcínu, která zabrání vrozeným infekcím v pozdějším životě.
Závěr
Vzhledem k tomu, že počet případů infekce virem zika klesá, bude obtížné u vakcín provádět studie fáze III, které by statisticky prokázaly jejich účinnost. Lze však využít modely zvířat k otestování imunogenity a imunitní odpovědi. Poté bude možné při návratu infekce provádět další výzkum.
(mkd)
Zdroj: Owens B. Zika vaccine development: two years on from the outbreak. The Pharmaceutical Journal 2018 Feb; 300 (7910), doi: 10.1211/PJ.2018.20204340.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.