Editorial

V říjnu 1962 se v období tzv. Kubánské krize svět ocitl jen krůček od použití jaderné zbraně. O šest let později, po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa si velitelé NATO nebyli jisti, jestli se vojska východního bloku zastaví na československoněmeckých hranicích a připravili krizový plán na použití jaderných zbraní. Československo a Německá demokratická republika se tehdy staly cílovým prostorem pro odstrašující sérii menších jaderných úderů, které měly Sovětský svaz varovat. Jsme o víc než půlstoletí dál a světu znovu hrozí použití jaderné zbraně. Podle některých komentátorů je dokonce i u nás užitečné si rozmyslet a připravit evakuační zavazadlo. Měli byste mít připraveny doklady (cestovní pas je s výhodou, a možná i univerzitní diplom), smlouvy a pojistky alespoň vyfocené, platební kartu a vyšší hotovost v menších bankovkách, léky, kartáček na zuby, lžíci, zavírací nůž, misku na jídlo, powerbanku (plnou) a nabíječku, čelovku a rádio na baterky. Taky pláštěnku, spacák nebo deku a karimatku. Znám ta doporučení z misí, a i když jsem měl, nikdy jsem si takový evakuační batůžek nepřipravil. Párkrát jsem v Jemenu při nočním poplachu koukal do tmy na tenké matraci na podlaze bezpečné místnosti a od té doby si víc a silněji uvědomuji, jak je všechno křehké a jak rychle to může zmizet a přestat být. A i když to vím, zapomínám na to. Proto už nestihnu Jindrovi Šmídovi říct, že i když mě někdy zlobí a štve jeho rozšafné mudrování, jsem za něj v představenstvu rád. Byl jsem. Všechno je o dost křehčí a pomíjivější, než si myslíme. Nezapomínejte na to, žijte a milujte naplno. A i když vaši milovaní a nejdražší vědí, že je máte rádi, stejně jim to párkrát denně říkejte a dokazujte. Taky zavolejte nebo napište kamarádům, které jste dlouho neviděli. Nebo je rovnou navštivte. Jenom tak, bez dalšího důvodu, přátelství je důležitým důvodem samo sobě. A neváhejte s tím moc dlouho. Nemuseli byste to stihnout.

Stanislav HAVLÍČEK