Co vše ovlivňuje volbu konkrétního přípravku lékárníkem

„Mnoho psů − zajícova smrt“

Základním přístupem, kterého by se měl lékárník držet, když jej pacient požádá, aby mu poradil „něco na ty moje potíže“, je odhadnout diagnózu a navrhnout postup, který pacient následně schválí. Pokud lékárník považuje v dané situaci za efektivní některý z volně prodejných přípravků, měl by pomoci i s jeho výběrem. Ten totiž shledává, podle amerického průzkumu, 66 % dospělých pacientů složitým, a to právě kvůli široké nabídce. Navzdory tomu však jen 40 % svůj výběr konzultovalo s lékárníkem. Podobná čísla poskytl i obdobný průzkum ve Velké Británii; procento pacientů, kteří si vybrali přípravek bez jakékoliv odborné rady, je tedy poměrně vysoké.

Faktory výběru přípravku pacientem

Doporučení lékaře, informace z internetu... pacienti si často vybírají přípravky na základě vlastních kritérií, mezi něž patří:

• účinnost – 45 %
• bezpečnost – 39 %
• důvěra v produkt – 38 %
• rychlý nástup účinku – 32 %
• důvěryhodná značka/název – 22 %
• cena – 21 %
• poměr cena/výkon – 18 %
• jednoduchost užívání – 16 %
• obvykle užíváno – 15 %

Co ovlivňuje samotného lékárníka

Při výběru přípravků sledují lékárníci zejména tato kritéria:

• účinné složky
• důkazy o účinnosti produktu
• jednoduchost užívání
• charakteristiky pacienta (věk, polypragmazie...)
• bezpečnost

Podle britské studie byly profit, nadbytečné množství produktu na skladu nebo reklama až druhotnými kritérii a v potaz je brali především majitelé lékáren. Farmaceuti zapojení do této analýzy nicméně upozorňovali na konflikt mezi odbornými požadavky na praxi (evidence-based principy) a potřebami pacientů. Lékárník by proto měl být dostatečně zkušený a kvalifikovaný, aby dokázal svá odborná stanoviska adekvátně vysvětlit i laikovi. V České republice je situace relativně zjednodušená jednoznačným rozdělením volně prodejných přípravků na léčiva a doplňky stravy.

Osobní seznam

Samotný výběr optimálního přípravku by měl vycházet z terapeutických požadavků. Doporučuje se, aby si každý lékárník sestavit jakési vlastní armamentarium několika přípravků použitelných pro jednotlivé stavy, se kterými pacienti běžně přicházejí do lékárny. S těmito přípravky by pak měl být perfektně obeznámen. Jejich výběr by měl zohlednit:

• Bezpečnost a nežádoucí účinky – bezpečnost je na prvním místě, nežádoucí účinky je proto nutné znát. Nicméně například u antihistaminik mohou být využity i k prospěchu pacienta (sedace při kašli).
• Účinnost.
• Počet účinných složek – doporučuje se opatrnost při výběru vícesložkových přípravků. Lepší jsou obvykle 2 přípravky s jednou účinnou látkou, které může pacient dle potřeby kombinovat pro optimální nastavení dávky. Sníží se tak i riziko, že pacient užije stejné léčivo v různých přípravcích (typicky paracetamol „ukrytý“ v kombinovaných preparátech užívaných při nachlazení). Nicméně například užívání samostatných složek některých fixních kombinací analgetik není opodstatněné.
• Omezení pacienta – zvažujte komorbidity. Například při hypertenzi se pacientovi snažte nabídnout alternativu s nižším obsahem sodíku, pro diabetika nejsou vhodné sirupy...
• Pacientovo pohodlí – ačkoliv tekuté lékové formy obvykle účinkují rychleji, nejsou příliš praktické pro přenášení nebo „do práce“. Navíc mívají příchuť, která může ovlivnit adherenci pacienta k léčbě.
• Zkušenosti pacienta – pokud byl pacient s přípravkem (jeho bezpečností a účinkem) v minulosti spokojený, nedoporučuje se nabízet mu jiný, který preferuje lékárník, jestliže k tomu nejsou nějaké zásadní důvody.

Ačkoliv i cena a profit jsou relevantními kritérii, neměly by hrát důležitější roli než uvedené faktory. Lékárník by měl být opatrný při stanovování pravděpodobné diagnózy a při pochybnostech by měl vždy odeslat pacienta k lékaři.

(mir)

Zdroj: Balon D. How to recommend the most appropriate OTC medicines for minor ailments. The Pharmaceutical Journal 2012; 288: 443, URI: 11098643.