U 351 pacientů hospitalizovaných s vážným průběhem COVID-19 hledali vědci z Velké Británie důkazy o poškození mozku rok po nákaze virem a porovnávali je s nálezy 2927 kontrolních jedinců odpovídajícího věku.
Pacienti s postcovidovým syndromem byli v kognitivních testech méně přesní a pomalejší a rovněž měli nejméně jednu duševní poruchu, jako je deprese, úzkost nebo posttraumatická stresová porucha. Pozorovaný deficit kognitivních funkcí odpovídal 20 letům stárnutí mozku. „Problémy s kognicí a pamětí, na něž si pacienti stěžovali, byly spojené s neuroanatomickými změnami mozku,“ zdůraznil klíčový závěr studie její hlavní autor a ředitel Infection Neuroscience Lab na Liverpoolské univerzitě profesor Benedict Michael.
To má značný význam nejen pro odborníky, ale zejména pro nemocné – potvrdilo se totiž, že jejich symptomy nejsou jen výplodem jejich představivosti, ale existují objektivní důkazy, že mozek byl onemocněním COVID-19 skutečně zasažen. „Výsledky naznačují, že klinici by měli překonat svůj skepticismus a zvážit možnost, že jejich pacienti utrpěli poškození mozku a měli by být řádně léčeni,“ řekl k výsledkům této studie neuropsychiatr z Vanderbiltovy univerzity James C. Jackson.
Jak vlastně onemocnění COVID-19 mozek podle prezentovaných zjištění poškozuje? Již předchozí výzkum naznačil, že mechanismus by mohl souviset s nedostatkem kyslíku, s nímž se při vážném průběhu této infekce mozek potýká, zejména u pacientů, jejichž stav vyžaduje umělou ventilaci. Zobrazení mozku pacientů s COVID-19 v předchozím výzkumu ukázalo atrofii šedé hmoty, která byla vyvolána zánětem ze zvýšené imunitní odpovědi, nikoliv virem samotným.
Vědci navrhli i možnou prevenci poškození – neuroprotektivní účinky by mohly vykazovat kortikosteroidy podávané k redukci zánětu během hospitalizace. Také další modality, které se využívají v léčbě nemocných s poškozením mozku, mohou být efektivní v léčbě symptomů mozkové mlhy spojené s postcovidovým syndromem. Patří sem řečová či kognitivní terapie, ergoterapie a specializovaná léčba případných duševních chorob.
Léčba symptomů mozkové mlhy může podle vědců pomoci pacientům vrátit se do normálního života. Zvýšené biomarkery mozkového poškození a změny na zobrazení mozku totiž korelují s problémy, s nimiž se pacienti potýkají v každodenním životě. Mohou se týkat zapamatování si informací, syntézy velkého množství informací, dodržení termínů nebo soustředění na právě probíhající činnost.
Přes cenná zjištění studie neříká nic o tom, zda COVID-19 může ovlivnit mozek jedinců, kteří prodělali tuto infekci v méně závažné formě.
Dále existuje obava, že i přes léčbu může být poškození mozku v rámci postcovidového syndromu dlouhodobé a urychlit nástup demence a Alzheimerovy nemoci u těch, kteří jsou k těmto neurodegenerativním chorobám náchylní. Naznačila to již dříve studie National Institute of Neurological Disorders and Stroke, podle níž u lidí, kteří již demencí trpí, COVID-19 akceleroval negativní strukturální i funkční změny v mozku.
(pok, eve)
Zdroje:
1. Michael B., Wood G., Sargent B. et al. Post-COVID cognitive deficits at one year are global and associated with elevated brain injury markers and grey matter volume reduction: national prospective study. Research Square 2024 Jan 5, doi: 10.21203/rs.3.rs-3818580/v1.
2. Novak S. New evidence suggests long COVID could be a brain injury. Medscape, 2024 Feb 8. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/new-evidence-suggests-long-covid-could-be-brain-injury-2024a10002v0
