Migréna je poměrně opomíjené onemocnění, přestože patří mezi nejčastější diagnózy v populaci. V mnoha zemích již byly provedeny průřezové studie, jež kvantifikovaly dopady migrény na jedince, jejich rodiny, práceschopnost a ekonomiku celé společnosti. Výsledky takových studií jsou však vzhledem k odlišnostem lokálních zdravotních a sociálních systémů i ekonomické rozdíly nepřenositelné. Bylo proto důležité získat data platná specificky pro českou populaci.
Český projekt byl založen na sběru dat s využitím standardizovaných pacientských dotazníků. Účastníky mohly být osoby potýkající se s migrénou minimálně 4 dny v 1 měsíci (MMD) – jedná se o indikační omezení pro nasazení profylaktické cílené terapie migrény v centrech biologické léčby. Studijní soubor nakonec tvořilo 147 respondentů, z toho 140 žen (95,2 %) a 7 mužů (4,8 %), průměrného věku 40 let a průměrně se 7,4 MMD v posledním měsíci.
Sledované parametry tvořily sociodemografické a klinické údaje, přímé a nepřímé náklady pacienta a ukazatele, na něž se zaměřují pacientské dotazníky pracovní produktivity (WPAI), kvality života odrážející zdravotní stav v den vyplňování dotazníku (EQ-5D), vlivu bolesti hlavy (HIT-6), deník dopadu migrény na fyzickou funkčnost (MPFID) a dotazníky úzkosti (CUXOS) i deprese (CUDOS).
Z analýzy nasbíraných dat vyplynulo, že ataka trvala průměrně 10,9 hodiny s medikací a 33,3 hodiny bez medikace. Zkušenost s fotofobií či fonofobií během ataky uvedlo 91,2 % respondentů, nevolnost či zvracení 82,3 % a 54,4 % má migrénu s aurou. Od stanovení diagnózy ve studijním souboru uplynulo průměrně 13,5 roku, přičemž u 26,5 % účastníků se jednalo o 16–25 let a u 27,9 % o více než 30 let. Rodinná anamnéza migrény se vyskytovala u 61,2 % respondentů.
Alespoň 1 komorbiditou migrény trpělo 46,9 %, nejčastěji se jednalo o bolesti zad a/nebo krční páteře (33,3 %), úzkost (28,6 %), poruchy spánku (23,1 %) a depresi (16,3 %). Méně často byly uváděny hypertenze, obezita či diabetes. Podle dotazníků CUDOS, respektive CUXOS pociťovalo v uplynulém týdnu depresi 65,3 % (34,7 % ji necítilo, 42,9 % mělo minimální/mírnou a 22,4 % střední/závažnou) a úzkost 77,5 % (22,4 % ji necítilo, 47,6 % ji mělo minimální/mírnou a 29,9 % střední/závažnou). Průměrná hodnota skóre deprese na stupnici 0–72 v dotazníku CUDOS činila 20,1 (hranice minimální/mírné deprese) a úzkosti na stupnici 0–80 v dotazníku CUXOS 23,0 (mírná úzkost).
Kvůli nedostatečné kontrole migrény vyhledalo v posledních 6 měsících praktika 21,8 %, neurologa 64,6 %, centrum/ambulanci bolesti hlavy 25,9 %, jiného odborníka (nejčastěji fyzioterapeuta, ortopeda, psychologa či psychiatra) 34,7 % dotazovaných; 4,8 % pacientů bylo kvůli migréně hospitalizováno (průměrná délka hospitalizace byla 1,9 dne) a 15 % muselo navštívit pohotovost. Vyšetření magnetickou rezonancí v posledním půlroce podstoupilo 12,2 % účastníků, ve všech případech se tak stalo jednou.
Přes 80 % respondentů užívá akutní medikaci, jen čtvrtina profylaktickou. Celkem 82,3 % (121) užívalo analgetika, ať volně prodejná či na předpis, 71,4 % (105) triptany s různou cestou podání (tablety, injekce, nosní sprej), 46,9 % (69) profylaxi. Antiemetika užívalo 15,0 %, biologickou léčbu 20,4 % respondentů, 0,7 % (1 pacient) kortikoidy. Více než dvě třetiny (68,0 %) pacientů musely změnit předepsanou léčbu pro neúčinnost a z nich většina více než dvakrát. S nežádoucími účinky léčby migrény se potýkalo 38,8 %.
Mezi důvody, proč i přes rozsáhlou síť center pro léčbu bolestí hlavy nejsou všichni pacienti správně zaléčeni, patří podle předsedkyně Migréna-help Rýzy Blažejovské i fakt, že o nich nemocní nevědí: „Část našich členů se o existenci specializovaných pracovišť dozvěděla až od nás,“ dodala.
Onemocnění zásadním způsobem snižuje kvalitu života a omezuje schopnost fungovat v běžných životních situacích. Z dotazníku EQ-5D vyplynulo, že průměrná hodnota vyjadřující kvalitu života činila u respondentů 0,712, tedy méně než v obecné populaci ve věkové kategorii 30–39 let (0,879) i 40–49 let (0,837).
Dotazník HIT-6 odhalil, že vliv bolesti hlavy na fungování v práci či ve škole, doma a na společenský život je u pacientů obrovský – průměrná hodnota skóre činila 66,0 na stupnici 0–78. Hodnoty značící obrovský vliv byly zaznamenány v 89,8 % (132) případů. Značný vliv měla migréna u 6,1 % (9) a žádný, malý nebo střední u 4,1 % (6) respondentů.
Průměrné skóre celkového dopadu migrény na každodenní činnosti v posledních 24 hodinách bylo 28,4 (medián 25,0) na stupnici 0–100.
Pracovní produktivita byla analyzována u 68,7 % (101) respondentů, kteří pracovali a správně vyplnili dotazník WPAI, případně pobírali sociální dávky kvůli migréně (to se týkalo 4,8 % respondentů). Z dat vyplynula absolutní pracovní neschopnost ve 12 % pracovní doby a snížená pracovní produktivita téměř o 40 %. Celková ztráta produktivity pacientů kvůli absenci či poklesu výkonu činila podle průzkumu průměrně 42,8 %. Jak vyplynulo z výpočtů provedených autory analýzy, celkové roční náklady na ztrátu pracovní produktivity 1 pacienta dosahovaly v průměru 320 868 Kč (medián 223 047 Kč).
Toto neurologické onemocnění způsobuje významnou individuální i celospolečenskou zátěž a nese s sebou největší náklady ze všech typů bolestí hlavy. Aktuální průzkum potvrdil, že nejen z individuálního, ale právě i z celospolečenského hlediska je výhodnější migrénu léčit než neléčit. „Výdaje za zdravotní péči dříve tvořily jen asi 10 % nákladů utracených za migrénu. Většina ekonomických ztrát, tedy až 90 % výdajů, byla překvapivě způsobena nepřímými náklady ze snížené práceschopnosti,“ uvádí vedoucí Centra pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy při I. neurologické klinice LF MU a FN u sv. Anny v Brně MUDr. Pavel Řehulka, Ph.D. „Ačkoliv migrénu zatím nelze zcela vyléčit, s pomocí nových léčiv je možné ji zvládat mnohem lépe, než tomu bylo v minulosti. Inovativní terapie pacientům umožňuje vrátit se zpět do normálního života. Roky ztracené onemocněním sice nelze získat zpět, ale s pomocí účinné léčby můžeme zamezit budoucím ztrátám,“ uzavírá.
(esr)
Zdroj: Value Outcomes, Migréna-help. Dopady migrény na pacienty, společnost a ekonomiku České republiky. Analýza perspektivy pacienta v České republice. Závěrečná zpráva ze dne 3. května 2023.
