Novinky v léčbě hepatitidy C

3. 12. 2018

Hepatitida C je chronické virové onemocnění, jehož problémem dnes není léčba, nýbrž pacienty vyhledat, diagnostikovat a k léčbě dovést. V terapii se dnes používají kombinace přímo působících perorálních virostatik (DAA – directly acting antivirals), jež mají vysokou účinnost (až 100%), minimum kontraindikací a mimořádně příznivý bezpečnostní profil.

Úvod

Infekce virem hepatitidy C (HCV) je celosvětově jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. Primárním cílem léčby tohoto onemocnění je proto vyléčení infekce, tedy dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR), definované jako nedetekovatelná nukleová kyselina viru v periferní krvi 12 či 24 týdnů po skončení antivirové terapie. 

V roce 2011 vstoupila léčba virové hepatitidy C do úplně nové éry, která je charakterizována rychlým zaváděním přímo působících virostatik (DAA) do terapeutických kombinací. Tato terapie probíhá především v bezinterferonových (interferon-free) režimech, nebo dokonce v režimech bezribavirinových (ribavirin-free). Ty eliminují závažné nežádoucí účinky pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu (RBV), nemají prakticky žádné kontraindikace a jejich účinnost se blíží 100 %.

Nová přímá antivirotika a jejich kombinace (v 1–3 tabletách) brání replikaci viru inhibicí důležitých enzymů. V důsledku jejich působení dojde až k úplné eliminaci viru z pacientova těla. Léčba je obvykle 3týdenní a vždy ambulantní, bez kontraindikací a nežádoucích účinků.

Kdo by měl být léčen?

Prioritní je léčba u nemocných s klinicky signifikantními extrahepatálními projevy infekce HCV. Přednostně by měly být léčeny i osoby se zvýšeným rizikem přenosu HCV, jimiž jsou:

  • narkomani s parenterální aplikací drog, i když udávají třeba jen jednorázové experimentování s drogami;
  • příjemci krevních transfuzí a transplantátů před rokem 1992;
  • osoby operované před rokem 1992 (totéž platí i pro ženy, jež rodily před tímto datem);
  • tetovaní, zejména v amatérských podmínkách (na vojně, ve vězení), piercing;
  • osoby ve/po výkonu trestu odnětí svobody;
  • osoby s mimojaterními projevy infekce HCV (nemoci ledvin, kůže, diabetes, poruchy kognitivních funkcí, deprese, lymfomy, revmatické, endokrinologické a cévní choroby a řada dalších).

Možnosti bezinterferonové léčby

V současnosti spočívá bezinterferonová léčba v podání kombinace sofosbuviru s jinými DAA nebo s RBV, v podání kombinace paritapreviru potencovaného ritonavirem + ombitasvirem ± dasabuvirem a podání kombinace elbasviru s grazoprevirem.

Důležité je v průběhu bezinterferonové léčby věnovat pozornost především lékovým interakcím, jejichž podrobný přehled je uveden na webových stránkách Liverpoolské univerzity (www.hep-druginteractions.org).

Nejčastější kombinace antivirotik uvádí tabulka níže.

Tab. Nejčastější kombinace antivirotik

sofosbuvir 400 mg

ledipasvir 90 mg

fixní kombinace

sofosbuvir

ribavirin

sofosbuvir

simeprevir

sofosbuvir

daclatasvir

sofosbuvir 400 mg

velpatasvir 100 mg

fixní kombinace

paritaprevir 75 mg

ritonavir 50 mg

ombitasvir 12,5 mg

fixní kombinace; ve druhé tabletě se přidává dasabuvir 250 mg (tzv. 3D režim)

elbasvir 50 mg

grazoprevir 100 mg

fixní kombinace

sofosbuvir 400 mg

velpatasvir 100 mg

voxilaprevir 100 mg

fixní kombinace

Závěr

Bezinterferonová léčba představuje zcela zásadní milník v terapeutických možnostech chronické HCV. Jedná se o léčbu bez významných kontraindikací a nežádoucích účinků s téměř 100% účinností.

(mkd)

Zdroje:
1. Husa P., Husa P. ml., Mihalčin M. Nová léčba hepatitidy C. Klinická farmakologie a farmacie 2017; 31 (1): 11–14.
2. Hepatitida C. První vyléčitelné chronické virové onemocnění. Medical Tribune 2018; 16: C4–C5.



Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se