Slabé organické kyseliny s hydroxylovou skupinou připojenou k alfa-uhlíku se chemicky označují jako alfa-hydroxykyseliny (AHAs – alpha hydroxy acids). V kosmetologii je lze najít pod označením ovocné kyseliny, protože jejich triviální názvy často odrážejí zdroje, v nichž jsou typicky obsaženy. Kyselina mléčná je součástí mléka a mléčných výrobků, kyselinu vinnou a jablečnou najdeme v hroznech vinné révy i ovoci, z cukrové řepy, cukrové třtiny nebo ananasu lze izolovat kyselinu glykolovou. I když se dnes AHA získávají především chemickou syntézou, bývají prezentovány jako přírodní součást kosmetických a dermatologických přípravků pro řešení známek stárnutí, akné nebo hyperpigmentace.
Nejrozšířenější teorie o mechanismu účinku je založena na chelataci vápenatých kationtů. Ve vzájemném propojení korneocytů specifickými spoji, tzv. desmosomy, hraje vápník důležitou roli. AHA mají schopnost tvořit s ionty vápníku chelátové vazby, přičemž snížení koncentrace vápenatých kationtů vede k narušení vzájemné adheze buněk. Ve výsledku tak dochází ke snadnějšímu odlupování odumřelých buněk stratum corneum. Tento proces umělé podpory deskvamace kůže se označuje jako exfoliace.
AHA také podporují u fibroblastů syntézu kolagenu, kyseliny hyaluronové a dalších glykosaminoglykanů, čímž přispívají k hydrataci kůže a redukci tvorby vrásek.
Bylo prokázáno, že kyselina glykolová a mléčná přímo inhibují aktivitu tyrosinázy. Dochází tak k potlačení tvorby melaninu v melanocytech, rozptýlení ložiskových pigmentací v epidermis, a tím k redukci pozánětlivých hyperpigmentací, melasmatu nebo solárního lentiga.
Jako první byla do produktů péče o pleť zavedena kyselina glykolová (GA) neboli hydroxyoctová. Koncentrace v řádu jednotek procent bývají součástí čisticích nebo antiaknózních kosmetických přípravků, v koncentracích od 20 do 70 % se používá jako chemický peeling.
Hydrofilní molekula tvoří ve vodném prostředí roztoky s velmi nízkým pH a díky své malé velikosti je schopná snadno proniknout přes stratum corneum až do stratum basale, případně střední části dermis. Obecně platí, že čím vyšší koncentrace a nižší pH, tím intenzivnější bude peeling, ale také nežádoucí pocity pálení či svědění. Méně dráždivé bývají i ve vyšších koncentracích částečně pufrované roztoky nebo gelové formule s delší dobou penetrace do epidermis.
Kyselina mléčná (LA) je po kyselině glykolové druhou nejjednodušší hydroxykyselinou. Laktát je složkou tzv. přirozeného hydratačního faktoru kůže, podílí se na udržování kyselého charakteru hydrolipidového filmu, působí protizánětlivě a v závislosti na koncentraci má také účinky keratolytické.
Ze studií srovnávajících kyselinu mléčnou a glykolovou vyplývá, že jejich efekt z hlediska redukce hyperpigmentací je obdobný. Výhoda LA však spočívá v tom, že nízkého pH jejího roztoku bývá oproti GA dosaženo při mnohem nižších koncentracích, čímž se snižuje riziko podráždění kůže.
Kyselina mandlová (MA) se na rozdíl od výše uvedených AHA v profesionálních peelingových přípravcích příliš nevyužívá. Její velká molekula proniká do epidermis pomaleji, rovnoměrně, a nemá proto nemá výrazný iritační potenciál. Je rozpustná v tucích a díky tomu se snadněji hromadí v mazových žlázách, v nichž tlumí tvorbu mazu. Současně napomáhá rozpouštět folikulární zátky, působí antibakteriálně a protizánětlivě. Uplatňuje se proto spíše v kosmetických přípravcích určených pro ošetření mírného až středně těžkého akné.
Produkty péče o pleť na bázi AHA mají dlouhou tradici i široké využití. Uplatňují se rámci každodenní domácí kosmetické péče, v ordinacích dermatologů i kosmetických ústavech. Různé koncentrace mají prokazatelně své terapeutické a kosmetické výhody, nicméně opomenout nelze ani rizika vyšších koncentrací.
Kromě relativně rychle znatelných změn na epidermis probíhají vlivem AHA také pomalé změny v dermis. Zvýšená syntéza kolagenu a glykosaminoglykanů společně se snížením degradace elastických vláken vedou ke zlepšení celkového vzhledu pleti i redukci vrásek.
(zemt)
Zdroje:
1. Tang S.-C., Yang J.-H. Dual effects of alpha-hydroxy acids on the skin. Molecules 2018; 23 (4): 863, doi: 10.3390/molecules23040863.
2. Babilas P., Knie U., Abels C. Cosmetic and dermatologic use of alpha hydroxy acids. J Dtsch Dermatol Ges 2012; 10 (7): 488–491, doi: 10.1111/j.1610-0387.2012.07939.x.
