Srovnání účinnosti a snášenlivosti terapie dráždivého kašle u dospělých: levodropropizin vs. dextrometorfan

Úvod

Skupina antitusik je relativně široká. Na jedné straně zahrnuje opioidy a jejich deriváty, z nichž je ve studii zastoupen dextrometorfan. Tyto látky působí centrálním mechanismem, což s sebou nese specifické nežádoucí účinky, jako je somnolence a ztráta bdělosti. Na druhé straně existují neopioidní antitusika s periferním mechanismem působení, jako je například levodropropizin, který má antitusické účinky periferního typu na tracheobronchiální úrovni.

Levodropropizin

Levodropropizin je levotočivý izomer racemického dropropizinu, ve srovnání s ním však vykazuje ještě nižší sedativní účinky a je lépe tolerován. Levodropropizin blokuje senzitivní percepční místa v laryngotracheální oblasti. Tyto účinky jsou doprovázené účinky antialergickými a antibronchospastickými. Experimentálně byla prokázána afinita k histaminovým receptorům H1 a alfa-adrenergním receptorům a schopnost inhibovat uvolňování neuropeptidů z C-vláken (2, 4).

Antitusický účinek levodropropizinu je srovnatelný s účinkem centrálně působících léčivých přípravků, ve srovnání s nimi však levodropropizin vykazuje lepší snášenlivost zejména s ohledem na centrální sedativní účinky. Nepotlačuje respirační funkce ani mukociliární clearance a centrálně netlumí dýchací systém ani u pacientů s chronickým respiračním selháním (3, 4).

Klinické studie neprokázaly žádnou interakci s léky užívanými k léčbě bronchopulmonálních onemocnění a nebyly pozorovány žádné interakce s benzodiazepiny. Je však nezbytné postupovat opatrně při současném podávání sedativ, obzvláště citlivým jedincům, pro možné zesílení sedativního účinku (4).

Levodropropizin je indikován při různých bronchopulmonálních afekcích doprovázených dráždivým suchým kašlem a je vhodný pro přípravu před bronchoskopickým vyšetřením. Je k dispozici ve formě perorálního roztoku, sirupu a nově i tablet (4).

Metodika a průběh studie

Dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie zahrnovala 209 pacientů obou pohlaví se středně závažným neproduktivním kašlem. Látky byly podávány po dobu 5 dnů, levodropropizin v dávce 60 mg 3× denně a dextrometorfan v dávce 15 mg 3× denně.

Terapeutický účinek obou látek byl hodnocen podle počtu záchvatů kašle zaznamenaných v průběhu 6 hodin, četnosti a intenzity kašle a počtu nočních probuzení v důsledku kašle. Snášenlivost byla hodnocena na základě laboratorních výsledků, sledování vitálních funkcí a přítomnosti nežádoucích příhod, mezi něž byla zařazena i ospalost (1).

Výsledky

Z výsledků studie vyplývají následující zjištění (1): 

Počet záchvatů kašle byl statisticky významně snížený (p < 0,05) již po 2. dni léčby oběma látkami. Jak účinnost, tak i čas potřebný k nástupu účinku byly u obou léčiv srovnatelné.

Terapie oběma látkami také významně snížila intenzitu kašle (p < 0,01). U tohoto parametru byl nástup účinku levodropropizinu rychlejší.

Současně s ústupem záchvatů kašle se při podávání obou látek významně (p < 0,05) snížil i počet nočních probuzení, přičemž levodropropizin vykazoval signifikantně vyšší účinek (p < 0,05) než dextrometorfan.

V průběhu studie nebyly zaznamenány klinicky významné změny hodnot laboratorních testů nebo vitálních funkcí.

Počet pacientů, u kterých se objevily nežádoucí příhody, byl významně vyšší (p < 0,05) u dextrometorfanu (12,1 %) než u skupiny léčené levodropropizinem (3,6 %). Konkrétně například ospalost byla hlášena u více než dvojnásobku pacientů léčených dextrometorfanem (10,4 %) ve srovnání s těmi, kteří užívali levodropropizin (4,6 %).

Závěr

Výsledky studie potvrzují dobrý antitusický účinek levodropropizinu a ukazují příznivější poměr přínosů a rizik ve srovnání s dextrometorfanem (1).

(jtr)

Zdroje:
1. Catena E., Daffonchio L. Efficacy and tolerability of levodropropizine in adult patients with non-productive cough. Comparison with dextromethorphan. Pulm Pharmacol Ther 1997; 10 (2): 89–96.
2. Melillo G., Malandrino S., Rossoni G. et al. General pharmacology of the new antitussive levodropropizine. Arzneimittelforschung 1988; 38 (8): 1144–1150.
3. Bossi R., Braga P. C., Centanni S. et al. Antitussive activity and respiratory system effects of levodropropizine in man. Arzneimittelforschung 1988; 38 (8): 1159–1162.
4. Aktuální SPC přípravku Levopront. Dostupné na: www.sukl.cz/modules/medication/search.php