Spolupráce pacienta na léčebném procesu je základem úspěšné terapie. Jaké mohou být příčiny neadherence a jakou roli má farmaceut v podpoře motivace pacienta ke správné farmakoterapii? I na tyto otázky hledají odpovědi autorky článku aktuálně publikovaného v The Pharmaceutical Journal.
Adherenci lze v souvislosti s farmakoterapií vysvětlit jako ochotu pacienta užívat správný lék v určený čas, po správnou dobu, ve správné dávce a bez nekontrolované samoléčby.
Neadherence pak představuje problém nejen pro pacienta, ale i pro celý zdravotnický systém. Vede mimo jiné ke zvyšování nákladů na terapii a je schopna výrazně ovlivnit mimo jiné interpretace klinických studií.
V zemích, kde jsou léky dostupné širokému okruhu pacientů, má podpora adherence k terapii mnohem výraznější efekt než zásah do konkrétních léčebných postupů.
Z časového hlediska dochází k neadherentnímu chování nejčastěji při změnách obvyklých denních stereotypů, například během víkendů, svátků, při akutním onemocnění nebo snížení kvality života.
Důvody neadherence mohou souviset s přístupem pacientů i zdravotnického personálu a dají se členit podle různých hledisek. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje 5 skupin takových faktorů: sociální a ekonomické vlivy, zdravotnický systém a péče, okolnosti související s léčbou, faktory související se zdravotním stavem včetně motivace a osobnosti samotného pacienta.
Lékárník je většinou tím posledním odborníkem, který může ovlivnit pacienta ve smyslu očekávání výsledku léčby. I krátká cílená intervence v lékárně má pro podporu adherence význam, a to zvlášť tehdy, pokud je prováděna pravidelně při každé návštěvě.
Při zahájení terapie novým lékem je základem vybudování důvěry mezi lékárníkem a pacientem, získání informací o užívaných lécích včetně doplňků stravy a společné nastavení léčebných cílů. Další pravidelné konzultace by měly přispět k odhalení případných chyb a udržení motivace.
Lékárník má působit spíš prostřednictvím participativního než autoritativního jednání. Základem úspěšné podpory adherence je pochopení postojů a názorů pacienta na vlastní léčbu.
Pro kontrolu dodržování medikace jsou k dispozici různě sofistikované záznamy o užívání léků nebo elektronické monitorovací systémy. Je třeba myslet na to, že neexistuje univerzální návod a volba ideálního přístupu závisí na konkrétním pacientovi a jeho potřebách.
Farmaceut hraje významnou roli při odhadu rizika neadherence a v identifikaci překážek, které k ní mohou vést. Přístup zaměřený na pacienta a pravidelná podpora v podobě krátkých intervencí zvyšují úspěšnost terapie nasazené lékařem.
(zemt)
Zdroj: Laven A., Arnet I. How pharmacists can encourage patient adherence to medicines. Pharm J 2018 Aug; 301 (7916), doi: 10.1211/PJ.2018.20205153.
