Editorial

Až nás půjdou miliony, zpívalo se v kdysi oblíbené písničce. Navíc to byla píseň trochu meteorologická, protože miliony šly proti větru. Stačil by nám v České republice milion lékárníků? Možná ne. Poptávka po farmaceutech trvale převyšuje nabídku a všichni se ptají, kde končí absolventi fakult, když do lékáren většinou nedorazí. Zeptali jsme se i my v anketě. Problém nespočívá v nafukování fakult k prasknutí, problém, jak ho vidí i většina respondentů, je systémový. Selhává stát, který není schopen nastavit rozumné podmínky. Před Velkou válkou psal pradědeček rozhořčený protestní dopis na C. a K. kancelář do Vídně, že by měla v Kolíně vzniknout druhá lékárna. Nevím, co mu odpověděli, nicméně v Kolíně dnes funguje deset lékáren. Nejsem si jistý, že dohromady poskytují lepší péči, než pradědeček, který držel pohotovost i na Silvestra. Po roce 1945 bylo na území dnešní České republiky 1 000 lékáren a v nich pracovalo 1 200 farmaceutů. Stěžovali si ve svém časopise, že nestíhají. Pochopitelně. Dnes jsou u nás násobky těchto počtů, v historii absolutně nejvíc jak kdy, a zase si stěžujeme. Je třeba geograficky omezit vznik nových lékáren. Má to tak většina vyspělých zemí, zvyšuje se tím kvalita poskytované péče, protože v lékárnách je dostatek farmaceutů, kteří mohou využít náročným vzděláním nabyté vědomosti i na další zdravotnické výkony. Navíc v lékárnách, kde pracuje víc lékárníků, panuje větší pohoda a potřebný přenos generačních zkušeností je inten­zivnější. Rozklížený systém nefunguje, stejně jako troj­nožka, které uříznete jednu nohu. 

Miliony lékárníků asi nikdy nikam nepůjdou. Ani s větrem, natož proti němu. Nepotřebujeme miliony lékárníků, v rozumném systému by jich stačilo i méně, než je jich dneska. Místo milio­nů povětrných lékárníků by bylo užitečnější mít ve stavu víc osobností, jako je například doktor Jura Dlouhý, který nedávno oslavil 95. narozeniny. Do Kyjova mu přejeme vše dobré, pevné zdraví, a aby se mu splnilo jeho tajné přání – dožít se stovky. 

Tajné přání by koneckonců měl mít každý z nás. 

Třeba já si přeju, aby…Zdeněk POKORNÝ