Rozumný stát potřebuje komory a svobodná povolání

„Všichni byste si měli dávat pozor, abyste postupně a nená­pad­ně nepřišli o charakter svobodného povolání u svých profesí,“ varoval ostatní komory prezident ČLnK Aleš Krebs. Reagoval tak na slova prezidenta ČLK Milana Kubka, který si posteskl, že ubývá soukromých lékařských praxí a přibývá lékařů zaměstnanců. V lékárnické komoře je totiž možné sledovat podobný trend, kdy se ze svobodných, vysoce odborných profesionálů, stávají zaměstnanci někoho, kdo třeba této profesi až zas tak nerozumí a hlavní jsou pro něj jiná kritéria úspěchu.

Toto a mnoho dalšího zaznělo na tradičním předvánočním setkání zástupců profesních komor, které tentokrát uspořádala Česká advokátní komora ve svých nových prostorách na Národní třídě v Praze. Všem se dostalo skvělého přijetí, jako obvykle nejdřív proběhla prohlídka sídla hostitelské komory. My z lé­kár­nické komory jsme obdivovali velikost prostoru, který mají advokáti k dispozici v několika patrech, včetně auly, openspace kanceláří i nejrůznějších zákoutí k čekání a posezení. Při počtu zhruba 15 tisíc členů advokátní komory a 80 zaměstnancích jsme si v duchu kladli otázku na výši povinných příspěvků a pře­dem se děsili neznámého čísla.

Při diskuzi, která následovala po prohlídce, se většina shodla, že se vztahy se státem nijak zvlášť nezměnily. Milan Kubek dokonce navrhl přijmout loňské usnesení ve stejném znění. Stát prostě pořád dostatečně nevyužívá služeb profesních komor, které zajišťují vysokou odbornou úroveň profesí, jež jsou zásadní pro fungování každého rozumného státu. Žádný stát by nemohl přežít bez lékárníků, lékařů, veterinářů, advokátů, notářů, exekutorů, znalců, architektů a dalších kvalifikovaných svobodných povolání. Občas ale dělá, že je nevidí, že nevidí jejich zvolené zástupce, sdružené v komorách na státu nezávislých. Možná právě ta nezávislost a fakt, že komory nedostávají od státu ani korunu, překáží. Co se týče byrokratizace a povinností s ní spojených si stát ale servítky nebere. Zátěž svobodných povolání ještě nikdy v historii nebyla tak vysoká. Prezident České stomatologické komory Roman Šmucler znovu navrhl vznik nějakého společného všekomorového orgánu, jehož hlas bude na jednáních se státem silněji znít. S tím všichni souhlasili, otázkou je, jestli dojde k uskutečnění podobného bohulibého plánu. Místopředsedkyně ČAK Monika Novotná také připomněla, že „profese se omlazují a koncentrují do velkých měst, přibývá oblastí, kde jako odborníci chybíme, ať už jde o advokáty, notáře, exekutory, zubaře či lékaře, mnohé regiony se potýkají s nedostatkem těchto expertů“.

Diskutovalo se nejen u velkého oválného stolu, ale posléze také u vynikajícího občerstvení. I když to tak nemusí na první pohled vypadat, komorová setkání mají velký smysl, jejich představitelé se osobně potkávají, řeší společné zájmy a v případě nějakého profesního ohrožení jistě nebude problém vystoupit razantně a jednotně na obranu všeobecných komorových zájmů. Jen by chtělo prakticky dotáhnout myšlenku společného orgánu či platformy.

Po dostavbě sídla České lékárnické komory na Rozárce se budou moci pochlubit také čeští farmaceuti kolegům z ostatních komor reprezentativním prostorem.

Zdeněk Pokorný