Řekni, kde ty léky jsou?

Bývalo zvykem, že výrobce léky vyrobil a předal ­distributorovi, ten předal lékárně a ta pacientovi. Hezky to zaručovalo, že se o léčivo někdo postará, tak jak má, že se dodržují takové ­malichernosti jako je Cold chain, že vedeme sešit s teplotami atd… Taky mají všechny prvky dodavatelského řetězce svou odpovědnou osobu, která musí být farmaceutem.

Dnes je to trochu složitější. Náhodou na to přišla řeč při po­sledním jednání Čestné rady Komory. Nebudu vás unavovat popisem stále stejných výmluv, kdy se právníci snaží vysvětlit, že odborný zástupce je v lékárně proto, aby byl ustanoven, rozhodně za nic neodpovídá, nic nemusí, nastaví procesy a pápá lálá, už o lékárnu nikdy nezavadí. Nějaké ověřování správnosti procesů, to ne.

Zpátky k jádru věci. Jsme schopni celkem spolehlivě dohledat, že výrobce vyrobil, distributor distribuoval a lékárna nenaskladnila a léky se mávnutím kouzelného proutku ztratily. A jak je to dál? Léky se objeví v Německu, cestou tam jim někdo odepíše na NOOLu FMD kódy a přiloží příznak „Přebaleno“. Mám podezření, že se nikdo neptá, kde ležely, jak dlouho a kdo k nim měl přístup?

Chápu, že laika to neznervózní, ale myslím, že farmaceut by měl zbystřit. Celá „hra“ s léčivými přípravky je totiž založena na vzájemné důvěře, která je utvrzována dokumentovanými procesy. Každý to i v malé lékárně známe. Sepisujeme technologické postupy, podle kterých přípravujeme, abychom měli dohledatelné co, kdo, kde a kdy připravil. Máme hygienické řády, aby bylo jasné co, kdo, kde a kdy umyl, zametl, vycídil, sterilizoval nebo jen vysušil. V továrnách vedou řízenou dokumentaci. V nemocnicích už dnes také zavádějí akreditace, jejichž součástí bývá i označení vědra nápisem kbelík.

A my tu teď máme léky, o kterých nikdo nechce vědět, kde je současný držitel „našel“. Člověk by se nebál, kdyby to bylo auto. To můžete projet a uvidíte, jestli motor ladí. Člověk by se nebál, kdyby to byl párek. Přičichnete, v nejhorším i ochutnáte a uvidíte, jestli je čerstvý a dobrý nebo alespoň poživatelný. Jak ale na bíle potahované tabletě ve tvaru tobolky, na jedné straně bez potisku, na druhé straně s vyraženým kódem GXE zjistíte, zda někde neležela v nevhodných podmínkách. Takový AK vzor 47 na dešti a větru koroduje. Ale tableta? Tableta se prostě někde zjeví.

Nebo je to jinak, milí souběžní dovozci a hlavně státní autority?

Přemek Císař