Editorial

V redakci časopisu asi odbory nezaložíme. Jsme jen dva zaměstnanci, minimum jsou tři. Protože je otázka existence lékárenských odborů stále na stole, zvedli jsme ji a položili před respondenty rubriky Zeptali jsme se. Můžete nám na ní odpovědět i vy ostatní. Přes mnohé snahy se postavení českých lékárníků příliš nezlepšuje. A to ani českých farmaceutů. Přejmenování všeho lékárnického na farmaceutické se řešilo na výjezdním zasedání představenstva ČLnK v Opavě. Hlasovalo se i o návrhu na změnu názvu časopisu. Všeliká věc má jistý čas a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli, praví biblický Kohelet. Čas přejmenování časopisu, podle mě i většiny členů představenstva, ještě nenastal. Vnímal jsem několik úsměvných poznámek, jestli bych v případě přejmenování v časopise zůstal. Potěšilo mě, že mě mnozí vidíte jako velkou konzervu, protože já se za to nestydím. Nejen plyn, ale i brzda jsou nezbytné k přežití cesty. Ale můj konzervatismus má daleko k fanatismu čili se mě tak jednoduše nezbavíte, změna názvu časopisu by určitě nebyla důvodem, abych přestal mít rád tuto práci a vaši milou lékárnickou společnost. Zvlášť ne teď, když už jsem se i já vydrápal na ikonickou Lysou horu.

Někdy jsem jako indiánský náčelník, rozmlouvám s předky a sna­žím si představit, co by na některé dnešní věci řekli. Když si vybavím (z dopisů, vzpomínek, fotek) své předky lékárníky a zeptám se jich na případnou změnu názvu časopisu, který i oni od 19. století otevírali na svých tárách, zní mi v odpověď: „Hlavně klid, náš milý Zdeňku. Pokud by to mělo nějaký smysl ve prospěch našeho stavu, proč ne. Pokud by to stav spíš sjednotilo, nebraň se tomu. Pokud by to ale mělo být jen nějaké samoúčelné vyhovění poptávce určitých momentálních tlaků, byla by škoda zahodit tak dávnou tradici.“

Živa, Vesmír, a právě Časopis českých lékárníků jsou poslední živoucí linky táhnoucí se skrz už třetí století. Všeliká věc má jistý čas a zdá se mi, že spíš nastává čas zakládání lékárnických odborů než čas přejmenovávání časopisů.

Zdeněk Pokorný