Od etablování prvních preparátů blokátorů protonové pumpy v běžné klinické praxi uplynulo již přibližně 30 let. Farmaceutické firmy z Evropy (Švédsko) a z Asie (Japonsko) dostaly na trh jako první omeprazol a lanzoprazol začátkem 80. let. Od té doby se rodina blokátorů H+/K+-adenosin trifosfatázy, tzv. inhibitorů protonové pumpy (IPP), významně rozrostla a v současnosti patří mezi nejčastěji předepisované léky. IPP jsou široce uplatňované v léčbě refluxní choroby jícnu, žaludečních a duodenálních vředů, v eradikačních schématech Helicobacter pylori, v léčbě Zolligerova–Ellisonova syndromu, u eozinofilní ezofagitidy i jako prevence poškození sliznice gastroduodena při užívání nesteroidních antiflogistik. Výskyt nežádoucích účinků je extrémně nízký, nicméně je důležité, aby byly podávány ve správných indikacích. V souvislosti s dlouhodobou léčbou IPP se zmiňuje zvýšené riziko infekce Cl. difficile či narušení kostního metabolizmu. Každopádně absolutní riziko těchto nežádoucích efektů je spíš teoretické. Na základě dlouhodobých zkušeností s jejich užíváním v praxi se zastává názor, že IPP patří mezi léčiva s vysoce bezpečným profilem.
MUDr. Rastislav Husťak působí jako gastroenterolog ve Fakultní nemocnici v Trnavě a také jako lektor na Trnavská univerzitě v Trnavě.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
