Suzetrigin je průlomové neopioidní analgetikum schválené v USA pro léčbu akutní a pooperační bolesti u dospělých. Jedná se o první selektivní inhibitor napěťově řízených sodíkových kanálů NaV1,8 v periferních nervech. Autoři níže citované práce retrospektivně hodnotili účinnost a snášenlivost suzetriginu v léčbě různých typů bolesti hlavy refrakterní ke standardní terapii v centru pro léčbu bolestí hlavy. Jednalo se o chronickou migrénu, bolest hlavy z nadužívání medikace, trigeminovou autonomní cefalgii, numulární bolest hlavy, okcipitální neuralgii a perzistentní idiopatickou orofaciální bolest.
Léčba suzetriginem byla obecně dobře tolerovaná. Z 80 zařazených pacientů bylo zmírnění bolesti dle PGIC (Patient Global Impression of Change) dosaženo u 54 (67,5 %), ke zhoršení došlo u 5 (6,3 %). Nejčastěji se podařilo zmírnit bolest u nemocných s trigeminovou autonomní cefalgií (n = 6, efekt u 83,3 % probandů), nejméně často u bolestí hlavy z nadužívání akutní medikace (n = 5, efekt u 40 % probandů). Suzetrigin si tak zasluhuje další hodnocení v léčbě bolestí hlavy.
Zdroj: Fensterwald M., Johnson J., Moreno A. et al. Suzetrigine as a novel treatment for headache disorders: a case series. Headache 2026 Jul–Aug; 66 (7): 1644–1649, doi: 10.1111/head.70147.
Protilátky proti peptidu souvisejícímu s genem pro kalcitonin (anti-CGRP) zásadně změnily úspěšnost profylaktické léčby migrény. Nová retrospektivní observační studie prezentovaná na červnovém výročním kongresu Americké společnosti pro bolesti hlavy (AHS) však ukázala, že pacientky, které během I. trimestru užívaly anti-CGRP protilátky, měly relativní riziko spontánního potratu o 38 % vyšší než ženy bez této léčby (adjustovaný poměr rizik [aHR] 1,38; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,20–1,55).
Studie hodnotila 7579 jednočetných těhotenství u 7119 žen ve věku 15–45 let s diagnózou migrény. Z nich 318 užívalo anti-CGRP protilátku ± propranolol a 201 pouze propranolol. Výsledky byly upraveny na věk, komorbidity, průvodní medikaci a využívání zdravotních služeb. Nejčastěji došlo ke spontánnímu potratu v 8.–12. týdnu gestace. Samotný propranolol riziko spontánního potratu nezvýšil. Jak uvádějí autoři, samotná závažnost migrény (ženy léčené anti-CGRP protilátkami ji mají obecně závažnější) nemůže takový rozdíl vysvětlit, a nabádají proto k opatrnosti.
Zdroj: Haelle T. Anti-CGRPs in early pregnancy linked to miscarriage risk. Medscape, 2026 Jun 9. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/anti-cgrps-early-pregnancy-linked-miscarriage-risk-2026a1000j6a
U mladých pacientek po karcinomu endometria (EC) se v důsledku předčasné menopauzy (navozené operací) často objevují genitourinární příznaky jako vaginální suchost, problémy s močením nebo dyspareunie. Zmírnit tyto symptomy může vaginální estrogenová terapie (ET), ovšem její bezpečnost u pacientek po EC nebyla dosud dostatečně doložena.
Nové poznatky přinesla kohortová studie využívající data ze sítě US Collaborative Network databáze TriNetX. Zařadila ženy ve věku 18–51 let po EC, a to 1412 s vaginální ET a 23 859 bez vaginální ET. To mimo jiné ukazuje nízké využívání vaginální ET u této populace (5,6 %). Průměrná doba užívání vaginální ET činila 1,9 roku. Porovnání kohort s vaginální ET a bez ní po párování podle propensity score (1412 žen v každé kohortě) ukázalo srovnatelné riziko recidivy EC definované jako nutnost cytoredukce, radioterapie, chemoterapie, imunoterapie nebo jiné protinádorové léčby za 1–6 let po stanovení diagnózy EC.
Výsledky podporující bezpečnost vaginální ET u této populace by mohly pomoci zvýšit její využití a vést ke zlepšení kvality života pacientek.
Zdroj: Hsu C. D., Yu X., Richardson G. et al. Vaginal estrogen therapy utilization and associated outcomes in younger survivors of endometrial cancer. Menopause 2026 Mar 3, doi: 10.1097/GME.0000000000002747.
Podle nové americké studie nejspíš přidání hormonální terapie nemá přínos pro celkové přežití (OS) pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty po radikální prostatektomii a pooperační radioterapii (PORT), kteří mají před PORT hladinu prostatického specifického antigenu (PSA) ≤ 0,5 ng/ml. Přínos nebyl zjištěn u krátkodobé (4–6 měsíců) ani dlouhodobé (24 měsíců) hormonální léčby.
Jedná se o výsledky metaanalýzy individuálních dat 6057 pacientů z 6 randomizovaných studií s mediánem délky sledování 9 let. Poměr rizik úmrtí při přidání a nepřidání hormonální léčby byl 0,87 (95% CI 0,76–1,01; p = 0,06). Délka hormonální léčby tento účinek významně nemodifikovala (ppro interakci = 0,17). Účinek hormonální léčby se však významně lišil podle hladiny PSA před PORT (> 0,5 vs. ≤ 0,5 ng/ml; ppro interakci = 0,02).
Zdroj: Kishan A. U., Sun Y., Parker C. C. et al. Hormone therapy use and duration with postoperative radiotherapy for recurrent prostate cancer: an individual patient data meta-analysis. Lancet 2026 Mar 14; 407 (10533): 1059–1071, doi: 10.1016/S0140-6736(26)00137-6.
(zza)
