Olomouc se v dubnu 2026 stala místem setkání odborníků z lékáren, klinické praxe i akademického prostředí, kteří přijeli sdílet zkušenosti a diskutovat o současných trendech v péči o pacienty. Odborný program 20. kongresu Praktického lékárenství provedl účastníky nejen aktuální legislativou, ale také širokou škálou témat od dermatologie a pediatrie přes farmakologii kanabinoidů až po perspektivy využití umělé inteligence či pokroky ve vývoji nových léčiv. V následujícím stručném přehledu přinášíme výběr hlavních myšlenek a poznatků, které zazněly napříč odbornými bloky.
Urea, kyselina salicylová a kyselina mléčná patří mezi nejčastěji používaná keratolytika, jejichž technologické zpracování v magistraliter přípravě však nebývá vždy jednoduché. Následující článek shrnuje jejich hlavní chemické a technologické vlastnosti a zaměřuje se na specifické postupy při přípravě jednotlivých lékových forem.
Snaha ochránit lidský organismus před závažnými nemocemi pomocí očkování sahá hluboko do minulosti. V historických pramenech se dozvídáme, že již ve starověké Číně se objevovaly první pokusy o imunizaci. Skutečný průlom v této oblasti, ať již z hlediska obecného principu očkování nebo z pohledu boje proti obávaným pravým neštovicím, nastává koncem 18. století, kdy anglický lékař Edward Jenner položil základy moderní vakcinologie. Od té doby prošla vakcinace bouřlivým vývojem a nyní se zdá, že stojíme na začátku nové éry.
Nadužívání antibiotik pomohlo bakteriím stát se vůči nim rezistentními. V boji s antibiotickou rezistencí by mohlo pomoci zapojení umělé inteligence do vývoje nových léčiv. Díky AI odborníci z Massachusettského technologického institutu (MIT) zkoumali více než 36 milionů možných sloučenin a vyhodnocoval jejich antimikrobiální vlastnosti. Vědci analyzovali také možné nové sloučeniny, které dosud nebyly připraveny. Nejlepší objevené kandidátní molekuly jsou strukturně odlišné od všech dosud existujících antibiotik a zdá se, že narušují buněčnou membránu bakterií pomocí dosud nepozorovaných mechanismů.
Vývoj nových antibiotik v posledních několika desetiletích z mnoha důvodů stagnoval. Proces by však mohlo urychlit a zlevnit využití AI. Již dnes díky umělé inteligenci vědci objevují zdroje potenciálních antibiotik například ve zvířecích jedech.
Podle časopisu BMJ Global Health chybělo ve světovém zdravotnictví v roce 2020 přibližně 15 milionů zdravotnických pracovníků. Ačkoliv se do roku 2030 očekává pokles tohoto čísla na 10 milionů, zůstávají výrazné regionální rozdíly. Mezi důsledky patří zpožděná diagnostika, přetížení zdravotnických systémů a větší riziko komplikací v důsledku nedostatečné péče. Mohou s řešením těchto problémů efektivně a bezpečně napomoci moderní technologie?
Nový nástroj umělé inteligence AAnet, který vytvořili a otestovali vědci pod vedením Garvanova institutu lékařského výzkumu, se zaměřuje na rozmanitost buněk v jednotlivých nádorech. Hlubší poznání různých typů těchto buněk by mohlo vést k terapii přesněji „ušité“ pacientům na míru.
Dva pacienti, stejné příznaky. Jeden dostane doporučení na CT, druhý jen poučení. Co rozhodlo? Ne jejich zdravotní stav, ale měsíční příjem nebo věk. Umělá inteligence (AI) si razí cestu do zdravotní péče neuvěřitelným tempem a s ní i otázky, na které zatím neexistují jednoznačné odpovědi. Jednou z nejzávažnějších je, jestli hraje AI ve zdravotnictví fér. Pokusili se to zjistit výzkumníci z newyorské The Icahn School of Medicine at Mount Sinai.
Umělá inteligence (AI) už není jen teorie nebo predikční nástroj. V Singapuru běží pilotní projekt, ve kterém právě AI řídí dávkování chemoterapie v reálném čase – s výsledky až překvapivě přesnými a šitými na míru pacientům. Strojem řízená farmakologická preciznost může znamenat průlom nejen v onkologii.
Výzkumný tým z několika milánských univerzit se ve studii publikované v časopisu Nature Nanotechnology zaměřil na vývoj nové metody pro terapii svalové dystrofie. Speciálně upravené exosomy při ní obohatil o protein annexin A1 a pomocí feromagnetických nanotrubiček řízených vnějším magnetickým polem je dopravil do dystrofických svalových buněk. Díky tomu se v poškozených buňkách a tkáních myšího modelu spustily hojivé procesy.
