5× inspirace pro každodenní praxi za tárou: Co zaznělo v rámci podzimních odborných vzdělávacích konferencí SAPERE?

Komplexní přístup k hemoroidálnímu onemocnění

Jako první vystoupila PharmDr. Jana Matušková, která v rámci své přednášky představila komplexní přístup k hemoroidálnímu onemocnění. Popsala jeho typický průběh se střídáním akutních atak a klidových fází a zdůraznila, že důsledná režimová opatření jsou nezbytná v každé etapě nemoci. Proto by základem léčby měla být celková (systémová) terapie mikronizovanými flavonoidy. Jejich široké spektrum účinků je prokázané v klinických studiích –⁠ působí protizánětlivě, zlepšují mikrocirkulaci, zvyšují tonus žilní stěny a protektivně účinkují na endotel. Samotná mikronizace pak zvyšuje jejich absorpci, a tím i biologickou dostupnost a celkovou účinnost. Systémovou péči je potom ideální doplnit lokální léčbou −⁠ pro dosažení co nejlepšího efektu je doporučena kombinace rektálních čípků s rektálním krémem pro ošetření vnější oblasti.

Přednášející se dále věnovala přehledu účinných látek v těchto přípravcích a vyzdvihla význam edukace pacienta o správném způsobu jejich aplikace. Pro lege artis komunikaci také připomněla zásadní rozdíl mezi kategoriemi přípravků –⁠ zatímco od léčiv očekáváme farmakologický účinek, zdravotnické prostředky přinášejí úlevu spíše na fyzikálním principu a kosmetické přípravky slouží výhradně k vnější péči a hygieně.

Na závěr dr. Matušková shrnula efektivní komunikační strukturu v lékárně, která by měla vždy začínat základními otázkami zjišťujícími, pro koho je přípravek určen a jaké konkrétní obtíže pacienta trápí. Tak může být doporučení co nejvíce cílené a efektivní.

Vaginální dyskomfort jako výzva

Dalšího odborného bloku se ujal Mgr. Robert Ritschel, který se zaměřil na téma vaginálního dyskomfortu (VVD). Tento problém představuje jednu z nejčastějších příčin návštěvy gynekologické ordinace, ale zároveň i častý dotaz v lékárnách. Přednášející poukázal na zásadní paradox současné praxe: Mnoho žen přichází do lékárny s autodiagnózou „kvasinkové infekce“ a žádá antimykotikum. Statistiky ovšem ukazují jiný obrázek. Zatímco mykózy tvoří jen zhruba čtvrtinu případů VVD, až 50 % z nich připadá na bakteriální vaginózu, jejíž léčba je odlišná. Toto mylné přesvědčení pacientek potom vede k zásadnímu úskalí samoléčby –⁠ nadužívání antimykotik, které může narušit vaginální mikrobiom a způsobovat časté recidivy.

Cílem moderního přístupu v lékárně je proto aktivní edukace zaměřená na třístupňový proces. Ten začíná rychlou úlevou od nepříjemných symptomů pomocí přípravků upravujících poševní prostředí, pokračuje obnovou vaginálního mikrobiomu pomocí lokálních probiotik a končí dlouhodobou prevencí recidiv, ke níž přispívají i probiotika perorální. Z celé přednášky tak jasně vyplynulo, jak zásadní je lékárníka jako poradce, který pacientku provede zmíněnými třemi kroky moderní péče (úleva, obnova, prevence) a v případě závažných nebo opakujících se potíží jí doporučí návštěvu lékaře.

Terapie chronického zánětu víček

Komplexnímu pohledu na terapii blefaritidy se věnoval oční lékař MUDr. Tomáš Mňuk. Toto chronické recidivující onemocnění je často spojené s dysfunkcí Meibomových žláz a syndromem suchého oka, což pacientům ve výsledku způsobuje značný dyskomfort. Autor sdělení zdůraznil, že naprostým pilířem úspěšné léčby je poučení pacienta o dlouhodobém charakteru onemocnění a následná pravidelně prováděná hygiena očních víček. Ta spočívá v jejich prvotním nahřátí teplým obkladem pro zkapalnění sekretu, následné jemné masáži pro jeho uvolnění a konečném mechanickém očištění okrajů víček speciálními sterilními ubrousky či gely.

Na tento hygienický základ pak v pomyslné pyramidě péče navazují další kroky: aplikace umělých slz bez konzervantů, v akutních fázích krátkodobá lokální antibiotická léčba a u těžších forem i systémová terapie nebo podpora ve formě doplňků stravy s omega-3 mastnými kyselinami. Úkolem lékárníka je nejen příznaky rozpoznat, ale především pacienta správně informovat o technice a významu dlouhodobé péče.

Mikrobiom a osa střevo−mozek

Problematice osy střevo−mozek se věnoval RNDr. Petr Ryšávka, Ph.D. Představil střevní mikrobiom jako komplexní a metabolicky aktivní orgán, který skrze produkci různých metabolitů obousměrně komunikuje s mozkem a ovlivňuje náladu i chování. Toto propojení přitom probíhá přes nervový, imunitní i neuroendokrinní systém. Přednášející vysvětlil, že zatímco zdravý mikrobiom produkuje prospěšné látky, například ochranný butyrát, narušený mikrobiom může naopak tvořit látky škodlivé, typicky D-laktát způsobující pocit „mozkové mlhy“.

Dr. Ryšávka také představil data spojující dysbiózu se stavy jako deprese a úzkost, což úzce souvisí s faktem, že až 95 % tělesného serotoninu je produkováno v trávicím traktu a jeho tvorba je závislá na činnosti střevních bakterií. Dále se dotkl i studií naznačujících souvislost mikrobiomu s rozvojem neurodegenerativních onemocnění (Alzheimerova a Parkinsonova choroba). V kontextu těchto poznatků se začíná hovořit o tzv. psychobioticích –⁠ specifických probiotických kmenech, jež mohou cíleně pozitivně ovlivňovat osu střevo−mozek, například produkcí neurotransmiteru GABA.

Modifikace kardiovaskulárního rizika a lékárník v první linii

Závěr konference patřil MUDr. Gianně Conti, MBA, která zdůraznila zásadní roli lékárníka v podpoře efektivní léčby kardiovaskulárních onemocnění. Poukázala na to, že vedle klasických rizikových faktorů, jakými jsou hypertenze, dyslipidémie či kouření, je třeba vnímat i „staronová“ rizika jako nedostatek spánku, chronický stres, obezita nebo znečištění ovzduší. 

Autorka sdělení připomněla, že poradenství v této oblasti může probíhat jak formou cílených dotazů na rodinnou anamnézu, životní styl nebo kvalitu spánku, tak také pomocí jednoduchých měření, typicky například krevního tlaku. Cílem je odhalit i subklinické potíže a umožnit tak účinnou prevenci dříve, než dojde k rozvoji vážných komplikací.

Další z oblastí, kde může lékárník efektivně poradit, je podpora buněčné a mitochondriální energetiky, která je u kardiaků často narušená, ať už vlivem nemoci nebo v důsledku farmakoterapie. Dr. Conti poukázala mimo jiné na důležitost suplementace koenzymu Q₁₀ (jehož hladina klesá nejen s věkem, ale i při užívání statinů), synergicky působícího selenu, nepostradatelného hořčíku a vitaminu D, jehož význam pro kardiovaskulární systém potvrzuje stále více klinických dat.

(zemt)

Zdroj: Odborná vzdělávací konference SAPERE. Ostrava, 8. 10. 2025.