Pro obrazy snových krajin nebo taky pro inspiraci

Mgr. Lukáš Koblasa je ročník narození 1986, pochází z Chlumce nad Cidlinou a na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové promoval, jako první vysokoškolák v rodině, v roce 2011. V roce 2015, dříve než mu bylo 30 let, začal v Náchodě provozovat lékárnu U Svaté Terezie. Ve dvacetitisícovém městě je v současnosti lékáren deset, z toho dvě řetězcové. Také lékárnu U Svaté Terezie dříve provozoval řetězec. Kromě provozování lékárny je kolega aktivním členem náchodského zájmového spolku AMAG (Ateliér malířů a grafiků). Maluje abstraktní díla a snové krajiny, v nichž se snaží se zachytit emoce. A do třetice jeho aktivit je nutné zmínit jeho práci v Radě Českého svazu hemofiliků (ČSH). Lukáš totiž trpí hemofilií. Není proto divu, že se v našem rozhovoru všechny tři aktivity – lékárna, malování a zvládání nemoci – prolínaly.

Měl jsem možnost prohlédnout si ateliér AMAG a celou řadu prací jeho členů. Na začátku srpna totiž kolega žil přípravou výstavy k 70. letům trvání spolku AMAG.

Lukáši, co velkého se tady chystá?

K výročí spolku připravujeme v Muzeu Boženy Němcové v České Skalici výstavu autorských děl našich členů pod názvem Tvorba a vzpomínky. Potrvá do 28. 9. 2018. Takže by alespoň čtenáři z blízkého okolí návštěvu stihnout mohli. Pozvánka a kapitoly z historie je dostupná na internetu https://1url.cz/@AMAG70

V ČČL už jsme jeden rozhovor s lékárníkem malířem měli, s Pepou Vaníčkem. Znáte se?

Zatím jsme se nepotkali, ale víme o sobě. Na rozdíl ode mne Pepa hodně tvoří. Já naopak malováním relaxuji a možná, to neumím posoudit, si víc než hotové dílo užívám delší tvůrčí proces. Navíc jsem začal malovat až hodně pozdě.

S provozováním lékárny jsi ale rozhodně pozdě nezačínal. Jaké je to jít tak trochu proti proudu? Většina vrstevníků, pokud nenastupují do rodinné lékárny, snad ani o vlastní lékárně neuvažuje.

Už při studiích jsem říkal spolužákům, že si chci otevřít svou lékárnu. V té době už to byl spíše raritní než jenom menšinový názor, ale já jsem měl přesně tenhle cíl. Abych obstál sám před sebou, musel jsem na vlastní kůži zkusit, jestli to jde, anebo nejde.

A jde to?

Jde. Bylo samozřejmě období, kdy jsem se pohyboval prakticky jenom mezi prací v lékárně, učením se na atestaci a spánkem z vyčerpání. Pak se to začalo zlepšovat a teď mám pocit, že jsme provoz tak nějak uspořádali a zaběhli. Myslím, že provozování lékárny není žádná procházka růžovou zahradou, ale teď, za tři roky už snad mohu říct, že to jde. Lékárníkům jenom chybí motivace.

Možná jim chybí inspirující příběhy.

To je pravda. Já se vlastně kvůli sdílené inspiraci hned po škole přihlásil do Mladých lékárníků. Myslel jsem si, že se nějak budeme inspirovat vzájemně. Ta myšlenka se mi moc líbila. Ale musím se přiznat, že tehdy jsem byl spíš pasivní člen a trochu jsem čekal na dodanou inspiraci. A potom jsem otevřel lékárnu, potřeboval jsem dodělat atestaci a měl toho všeho až nad hlavu. Ale pořád si myslím, že Mladí lékárníci mají obrovský potenciál a myšlenku na nějaký rozvoj inspirujících myšlenek uvnitř spolku pořád považuji pro profesní rozvoj i pro rozvoj profese za důležitou.

Třeba bude pro některé inspirující tento rozhovor. Jak mladý lékárník ke štěstí, nebo alespoň ke spokojenosti, skrze vlastní lékárnu přišel.

Ale já jsem vlastně spokojený. Po tom náročném rozjezdu už lékárna funguje, uživí mě, navíc už mám znovu čas i na jiné věci. Třeba na malování. Ale já jsem s tím začal až tady v Náchodě. Před tím ještě na základní škole jsem sice chodil do výtvarného kroužku, ale s malováním jsem začal víc až tady. Oslovil mě jeden pacient a zároveň člen AMAG, několikrát jsme si spolu povídali, asi si myslel, že jsem otevřený novým výzvám. Potom jsem se šel podívat sem do ateliéru a líbilo se mi, jak se tady pracuje. Nejdřív jsem tak trochu nasával atmosféru a teprve asi za půl roku jsem začal víc tvořit. A taky jsem tu potkal svou současnou partnerku Aničku. Taky maluje. Ve srovnání se mnou trochu jiným, ilustrativnějším stylem a je v tvorbě rozhodně vyzrálejší.

Vím, že se ti podařilo aktivity v AMAG spojit i s jiným tvým zájmem, ačkoliv hovořit o zájmu je velká nadsázka.

Asi myslíš naši osvětovou akci ke zvýšení povědomí o hemofilii. Bylo to vloni v Hradci Králové. Protože trpím hemofilií a zároveň jsem členem Rady Svazu českých hemofiliků, snažil jsem se propojit AMAG na hemofiliky. Společně s mou sestrou jsem vymysleli takovou benefiční akci, kdy někteří členové AMAG, připravili tematické dílo právě k hemofilii. Součástí osvěty byla prodejní výstava prací a výtěžek šel na podporu aktivit Českého svazu hemofiliků (ČSH).

Co si pod aktivitami ČSH mám představit?

Třeba jezdím jako vedoucí na dětské tábory pro hemofiliky, na různá setkání hemofiliků a na workshopy pořádané právě svazem. Také jsem členem Rady ČSH a snažím se přispět k osvětovým činnostem. Teď nás nejvíc zaměstnává problematika identifikátorů. Každý hemofilik by měl mít průkaz hemofilika, podobně jako jsou třeba průkazky diabetiků. Pracujeme ještě na dalších identifikátorech. Samotný průkaz je totiž v urgentní situaci obtížně objevitelný. Další variantou je například nálepka na kartičku pojištěnce, ale ani ta nedává záruku, že bude rychle objevena. Proto se snažíme navíc nabídnout našim členům například identifikační štítek na náramek na ruku a tašku pro uchovávání krevního faktoru při delším cestování. Projekt by měl být zahájen na začátku září a další informace jsou třeba na stránce svazu hemofiliků https://1url.cz/@identifikator.

Zaujala mě zmínka o dětském táboře. Je to odlišné od dětského tábora „zdravých“ dětí?

V České republice máme veliké štěstí, že terapie – faktor je tady dostupný. Jsou země, kde tomu tak není. A nemluvím jen o rozvojových státech třeba v Africe, kde faktor v podstatě není, ale obtížně dostupný je i v některých zemích EU, třeba v Rumunsku. Dnešní kluci mají mnohem vyšší kvalitu života. Vlastně už mohou žít v podstatě normální klukovský život, přesto se dá s trochou nadsázky říct, že je maminky na radu lékařů ze strachu drží doma pod zámkem. Na letních táborech je to vidět.

Právě tím, že je léčba dostupná (pozn. redakce: rekombinantní faktor VIII je dostupný od roku 1992) už mohou dnešní kluci sportovat a vybudovat si nějakou svalovou hmotu, která pak pomáhá chránit klouby, hlavně kolenní a hlezenní v dalších letech. Mojí generaci právě ta svalová opora založená v dětství chybí a doháníme to různými rehabilitačními technikami. Na druhou stranu máme samozřejmě na táborech i určitá specifika. Dopoledne tedy není vyplněno jenom hrami a dílničkami, ale i zmíněnou rehabilitací a profylaxemi pro děti. Dříve se léčba prováděla při vzniku krvácení, dnes se faktor podává profylakticky dvakrát až třikrát týdně. Faktor se aplikuje přímo do žíly. I k tomu je uzpůsoben program a vybavení tábora. Aplikaci dnes už po proškolení zvládají i malí kluci po první nebo druhé třídě. Naučit kluky být soběstačnými v aplikaci faktoru – „píchnout si sám“ – je také jeden z hlavních cílů našeho tábora.

Máš nějakou speciální strategii podpory pro hemofiliky také v lékárně?

Ani ne, hemofiliků je v republice zhruba tisíc a jejich léčba je vázána na centra. Faktor jako takový se vydává v režimu ZULP, takže já si ho do lékárny ani neobjednám. Svoje aktivity v tomto směru realizuji přes ČSH, o tom už jsme mluvili. Ale lékárnu se snažím trochu profilovat a samozřejmě také propojit s AMAG. Mám tu takovou průběžnou prodejní výstavu, kde měníme autory. Moje přítelkyně si tematickou výzdobu v lékárně vzala na starost. Trochu se snažím lékárnu odlišit i doplňkovým sortimentem a specializovaným poradenstvím.

K exluzivnímu sortimentu patří i speciální hřejivý nebo chladivý Koblagel, ten v lékárně i propaguješ. Ale zajímá mě, jak je to poradenství specializované.

Taky díky svým pacientům jsem se začal víc zajímat o alternativní směry léčby. Samozřejmě bych je nedoporučil na závažná onemocnění, určitě bych si alternativně neléčil nedostatek srážecího faktoru. Ale celá řada potíží je projevem somatizace, a v tomto ohledu je alternativní přístup správný. Začal jsem třeba studovat a prohlubovat znalosti v Homeopatické akademii. Ale zajímají mě i jiné alternativní možnosti. O mnohých se dozvídám od samotných pacientů, a to mě zase inspiruje, abych získával další informace.

Tady rozhovor pro časopis končí. Ten náš ale úplně neskončil, jen už jsem další téma nezpracoval jako otázky a odpovědi.

S geneticky podmíněným vznikem nemoci souvisejí i citlivé otázky týkající se vlastních potomků. Vyslechl jsem několik příběhů žen, které složitě balancují na hraně touhy mít vlastní děti a obav z genetické „pomsty“ na další generaci. Příběhy mužů, kteří se smiřují s tím, že zasadit strom, postavit dům a mít syna nejsou tři nejlepší životní cíle, pokud to zároveň znamená vlastního syna ohrozit a omezit na celý život. A v případě děvčátka stejnému riziku vystavit budoucí vnuky. Lukáš s partnerkou vychovávají její dvě děti, a tím, jak se zdá, si všechny možné pochybnosti vyřešil.

Stanislav HAVLÍČEK

O hemofilii jsme sice psali letos v květnovém čísle časopisu, ale neškodí některé informace zopakovat.

Nemoc je geneticky podmíněna nedostatkem srážecího faktoru. Onemocní muži, ženy jsou přenašečkami genu. Hemofilii se také říká nemoc králů a nejznámější přenašečkou se stala pravděpodobně královna Viktorie. Nemocí trpěl i car Alexej a odtud možná pramení označování šlechty modrou krví. Na začátku 20. století se hemofilik dožíval zhruba 13 let.

Nemoc se projevuje spontánním krvácením (např. epistaxe), krvácením po drobných traumatech, kdy vznikají ekchymózy a hematomy. Nemocní často krvácejí do trávicího a močového traktu. Nejnepříjemnějším projevem je krvácení do kloubů a následný vznik hemartrózy. Typickým projevem chronického krvácení do kloubů je jejich destrukce a obraz pacienta není, jak si často představujeme, vyhublý anemik, ale obtížně se pohybující pacient s oteklými koleny, kotníky a lokty.

Základem léčby hemofilie je injekční aplikace koncentrátu srážecího faktoru, který v krvi osob s hemofilií chybí. U každého pacienta je léčba indivi­duální a závisí na závažnosti onemocnění a aktuální hladině srážecího faktoru v krvi. Injekční aplikaci je možné provádět v domácím prostředí.

U dětí s těžkou formou hemofilie se přistupuje k profylaktické léčbě, kdy si malý pacient s hemofilií pravidelně aplikuje určité množství srážecího faktoru i v době, kdy nejsou patrné žádné známky krvácení. Profylaktická léčba pomáhá zamezit spontánnímu krvácení a chrání především před trvalým poškozením kloubů. Srážecí faktor se většinou aplikuje 2krát až 3krát týdně.

U pacientů bez profylaxe může dojít ke spontánnímu krvácení (krvácivé epizodě). To se nejčastěji projeví silnou bolestí postiženého kloubu. Pak je důležité co nejdříve aplikovat dávku srážecího faktoru, aby se předešlo trvalému poškození kloubu. Proto je důležité mít doma koncentrát srážecího faktoru. Léčba krvácivé epizody dále pokračuje ve spolupráci s hematologickým centrem pod vedením specializovaného lékaře.