Vydáni před 85 lety

Dnes a denně – sami sebe poškozujeme

Do lékárny vstoupí pán. Pozdraví a naznačí, že se chce poraditi s panem lékárníkem. Má počáteční stadium haemorhoidů. Jeho dcera je lékařka, poradila mu, aby se dal operovati. Také pan lékárník je toho názoru. Pán však se nedá. Bojí se operace, má mnoho a mnoho důvodů proti, důvodů vážných i malicherných, ryze subjektivních, konečně má mnoho důvodů, které se nesdělují nikomu, zhola nikomu. Ty bývají nejpádnější a nejsměrodatnější. Pán chce zkusiti některé čípky. Pan lékárník uvádí Anusol, Posterisan, Anusan, Glucanal atd. Pán se ptá na U. S. čípky. Pan lékárník mávne rukou: tj. všecko jenom inserce. Ale pán je neodbytný a trvá na svém, že to zkusí s U. S. z kolínské lékárny. Lékárník může označiti za bezvýznamné jen to, o čem s absolutní jistotou to může říci nebo prokázati. Proti nezřízené inserci nutno postaviti propagaci hodnotných věcí a prostředků.

Takové případy neměly by se přiházeti. Kdo později začne sám vyráběti svoji specialitu, bude velmi nemile dotčen, až o přípravku, o němž je přesvědčen, že je dokonalý, začne se v každé lékárně říkati, že je to úplně všední výrobek. Lékárník, který tvrdí, že cizí přípravek není dobrý, je švindlem a pacientovi pak takový lék přece pomůže, ztratí sám na autoritě a v očích pacienta se změní v jeho nepřítele, který by byl málem znemožnil jeho uzdravení. Lidé nemocní jsou zcela jiní než lidé zdraví. Tento případ jest skutečný, a kolik se jich přihodí za lékárnickými tarami den co den?

Výsledek byl tento: Pán si koupil U. S. čípky, čípky pomohly, nádorek se vstřebal a inserované čípky pomohly. Pán potřebuje stále lékárnu, ale chodí do jiné lékárny. Morale tohoto článečku jest toto: Není pravdou, že to co je inserováno, je vždy bezcenné. Včera inserovaný preparát bude zítra třebas obecně uznaným lékem, tak jako je pravdou, že tisíce a tisíce dobrých věcí upadají v zapomenutí, jenom proto, že nenalezly správnou a schůdnou cestu při své propagaci.

Hledám

pro svoji dceru, aspirantku farmacie Ph. Mra. Stáří do 35 let. Okamžité osamostatnění možné. Jen reelní nabídky s fotografií a stručným curriculum vitae do adm. „P. L.“ pod značkou „Sub rosa“. Diskretnost zaručena. Jen vážné nabídky!

Majitel pražské lékárny

(35 let) hledá pro nedostatek času touto cestou známost s Ph. magistrou za účelem sňatku. Stáří do 30 let, věno vítáno. Jen vážné nabídky do adm. „P. L.“ pod značkou: „Sňatek“.

Lékárník a zvěrolékař

To je téma, o kterém se málo mluví, ač oba – lékárník i zvěrolékař – cítí potřebu, aby o něm bylo diskutováno. Jsou nám známy případy neobyčejně dobrého a srdečného poměru osobního i stavovského, ale také případy úplného odcizení. Občas si postěžuje lékárník, že od zvěrolékaře neuvidí za celý rok receptu, nebo jen zřídka se ukáže.

Příčina averse zvěrolékařovy vůči lékárníkovi byla často v tom, že tento se domníval, že mu lékárník „fušuje“ a „mastičkaří“ a tím škodí. Tam, kde široko daleko nebylo zvěrolékaře, je přirozeno, že hospodáři a chovatelé domácího zvířectva obracejí se na lékárníka, aby poskytl lék při různých chorobách chovného dobytka i drobného domácího zvířectva. Domnělé „mastičkaření“ ustupuje ihned do pozadí, jakmile do okresu přijde zvěrolékař. „Fušuje-li“ do zvěroléčby lékárník, stane se brzo nemožným v očích zvěrolékaře. Spíše naopak je každý lékárník nakloněn žíti se zvěrolékařem v dobrém poměru a rozumný zvěrolékař nemusí míti příčin k nedůvěře k lékárníkovi, neboť i zvěrolékař musí používati léčiv a léků a také při veterinární medicině platí, pokud jde o přípravu léků, stejné zásady jako u přípravy léků v medicině humánní. V oboru veterinářské mediciny konsum léčiv také se systematicky zvětšuje, zvětšují se tudíž požadavky zvěrolékařovy na lékárníka a tím musí se nezbytně zvyšovati také u lékárníka zájem o veterinární medicinu, aby lékárník mohl vyhověti zvěrolékaři. Je na příklad velká řada léčiv, která v humánnní medicině vyskytují se jenom sporadicky a jsou zato velmi hojná ve veterinární terapii. Také dávkování ve veterinářství jest daleko mnohotvárnější a tak lékárník musí se snažiti zvládnouti, co moderní veterinář po něm požaduje.

Tak jako zasluhuje pokárání vměšování se lékárníkovo do oboru činnosti zvěrolékařovy, tak zase stejně není správné, jestliže se zvěrolékař snaží vyřaditi lékárníka a „fušuje“ sám do lékárnictví. Takové případy jsou také známy. Lékárník i zvěrolékař měli by si připomenouti a domysliti obsah pravdivé lidé moudrosti a přísloví, že kdo stojí o cizí, přichází o své. Jeden i druhý vzbudí na konec k sobě u obecenstva nedůvěru.

Respektují-li se lékárník a zvěrolékař vzájemně, vyjdou oba dobře a vyjde také nejlevněji chovatel hospodářského a drobného zvířectva. Pole spolupráce zvěrolékaře a lékárníka na poli veterinární profylaxe není také dosud doceněno. Tyto možnosti počínají se již jeviti a také již některé moderní lékopisy béřou značný zřetel na veterinární medicinu.

Sledujeme s radostí, že jmenovitě v mladé zvěrolékařské generaci jsou lidé hledající styčné body. „Praktický lékárník“ vítá srdečně tyto proudy a rád otevírá své sloupce propagandě tohoto přátelství a spolupráce. Tato spolupráce je zvláště nyní na místě, kdy „všemohoucí“ a všudypřítomná hospodářská krise postihuje všechny zdravotnické obory a neméně sektor veterinární medicíny.

Chceme soustavně sledovati poměry zvěrolékařstva. Těšíme se na spolupráci zvláště s mladou generací, neboť v této spolupráci spatřujeme cestu ku vzájemnému sblížení a poznání, t. j. také cestu ku hospodářskému posílení obou těchto složek veřejného zdravotnictva.

PRAKTICKÝ LÉKÁRNÍK, 1933, červenec - srpen, str. 198, str. 203; září, str. 210