Právní poradna

Chtěla bych vás požádat o vysvětlení několika nejasností, které vyvstaly při mém seznamování se s vyhláškou o správné lékárenské praxi. Jedná se konkrétně o § 11. Zde jsou specifi­kovány podmínky pro záměnu a náhradu léčivého přípravku. Vše je mi víceméně jasné až na fakt, že se zde vůbec nehovoří o počtu tablet (množství) při prováděné záměně. V běžné praxi vydáváme např. 100 tablet místo 90, 30 tbl místo 28, 90 tbl místo 84, pokud je to finančně pro pacienta výhodnější.
Je toto ošetřeno ve slově bezpečnost? Co tedy slovo bezpečnost v tomto případě znamená? Je vydání 10 tablet navíc nebezpečné?

Dále by mně zajímalo, zda je někde vysvětlen pojem okamžité vydání. Je brán zřetel na přání pacienta, který chce nahradit léčivý přípravek s příznakem nezaměňovat (cena, je zvyklý brát něco jiného, nechce už znovu zpět do lékárny), i když není splněna podmínka okamžitého vydání ve smyslu okamžitého zhoršení zdravotního stavu pacienta bez léku?

Záměna předepsaného menšího balení za balení větší možná je. Zákon ani vyhláška to výslovně nezakazují. I zde ale platí, že musí být ctěn účel právního předpisu, jímž je zajištění léčby pacienta, nikoliv například možnost ekonomicky výhodnější varianty pro lékárnu. Proto je třeba dbát určitých rozumných mezí. Příklady, které uvádíte, do těchto mezí jistě spadají. Něco jiného by bylo například zaměnit předepsané balení o 10 tabletách za ­balení o 100 tabletách. Ani to ale nelze brát absolutně, protože v situaci, kdy jediné dostupné balení na trhu bude sto tabletové a pacient bude lék potřebovat, bude přijatelná i tato záměna. Vždy je ale dobré do poznámky důvod takové záměny stručně uvést. Musíte počítat s tím, že u záměn s větším rozdílem mezi předepsaným a vydaným počtem jednotek lékové formy, může kontrolní automat pojišťovny zkrátit úhradu takového přípravku. Pak vás čeká reklamace a vysvětlování. Podle kolegů se však ve všech zdůvodnitelných případech lze s pojišťovnou na úhradě domluvit.

Okamžité vydání musí být nezbytné z medicínského hlediska. Jde tedy o ryze odborné posouzení, které je na farmaceutovi. Nemusí jít o okamžité zhoršení zdravotního stavu. Dobrým příkladem jsou například ATB u akutní infekce v pátek odpoledne, kdy si pacient nedojde k lékaři, aby mu předepsal něco jiného, nejlépe bez příznaku „Nezaměňovat“. Nebo inzulín u diabetika, kterému dojde v sobotu zásoba. A podobně. Určitě ale není rozhodující přání pacienta. To je důležité jen z hlediska jeho souhlasu se záměnou, zde náhradou, ale tlak ze strany pacienta není důvodem pro náhradu, pokud k tomu není odborný důvod pro nezbytný okamžitý výdej.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík,
advokát, právní poradce ČLnK