Za RNDr. PhMr. Jiřím Velkoborským

(18. 10. 1930 –⁠ 21. 3. 2018)

Jiří Velkoborský se narodil v lékárnické rodině ve Frenštátě pod Radhoštěm (otec i dědeček provozovali tamní lékárnu U Zlatého orla), kde vyrůstal se dvěma sourozenci. Jiřího formovala znalost profese lékárníka již od útlého dětství a celý svůj profesní život vykonával povolání lékárníka s vysokou odborností a zájmem o obor.

Také v osobním životě na něj vzpomínám jako na laskavého, empatického člověka s ohromným přehledem a komplexními znalostmi, kterému vděčím nejenom za povolání lékárníka, ale za řadu dalších věcí. V manželství s paní Soňou strávil neuvěřitelných 63 let. Měl dva syny, starší byl lékařem, bohužel před několika lety tragicky zahynul, mladší syn pracuje jako ekonom. Zdrojem invence a neutuchajícího pracovního nasazení dr. Velkoborského byla kromě rodiny také jeho chalupa v nádherném místě na okraji tzv. slezské Hané u Třemešné ve Slezsku. Tam trávil skoro každý víkend a v kruhu své rodiny a přátel tam byl, jak mi během návštěvy jednou řekl, absolutně šťastný. Od mládí sportoval, v atletice a lyžování dosáhl řady úspěchů. Byl také milovníkem umění, historie a literatury.

Po maturitě na frenštátském gymnáziu vystudoval farmacii v Brně a svou praxi lékárníka začínal v padesátých letech v lékárnách v Opavě a Ostravě. V roce 1967 získal titul doktora přírodních věd a shodou okolností tehdy nastoupil jako vedoucí lékárník lékárny na nynějším Masarykově náměstí v Ostravě. Tam pracoval až do roku 1990, kdy se stal ředitelem Lékárenské služby MÚNZ v Ostravě. Po společenských změnách v listopadu 1989 se aktivně zapojil do činnosti lékárenského Občanského fóra a stal se zakladatelem obnovené profesní organizace a členem prvního řádného představenstva ČLnK. Ostatně i Časopis českých lékárníků vděčí za svou obnovenou novodobou historii dr. Velkoborskému, protože to byl právě on, kdo se na tom začátkem 90. let rozhodující měrou podílel. Stejně tak vzpomínám na jeho zásadní diskusní příspěvek v rámci profesního shromáždění OF v Ostravě v roce 1990, kdy srozumitelně a jasně přednesl požadavky na restituce a privatizaci lékáren. Jiří Velkoborský se tehdy zároveň osobně angažoval v potlačování jakýchkoliv náznaků „vyřizování účtů“. Byl spoluzakladatelem lékárenského velkoobchodu Pharmos a současně s touto aktivitou namísto odchodu do zaslouženého důchodu otevřel v roce 1992 svou soukromou lékárnu v Ostravě na sídlišti Fifejdy. S aktivním výkonem povolání lékárníka včetně provozování lékárny skončil mimo jiné především ze zdravotních důvodů až před pěti lety.

Jiří Velkoborský žil po celý svůj život farmacií a především lékárenstvím. Uvědomoval si, že poznatky je třeba kromě získávání a uvádění do praxe také předávat. Mnoho farmaceutických asistentek, lékárníků –⁠ atestantů pamatují na jeho přednášky z farmakologie, z regionální historie lékárenství v Ostravě anebo z problematiky ­přírodních léčiv a léčivých rostlin, kterým se věnoval také z pozice krajského odborníka.

Jiří Velkoborský měl zásadní vliv na můj profesní život. On mi otevřel netušené možnosti a obzory tehdejšího poznání v oboru farmacie. Byl to Jiří, který mi poprvé vyprávěl v roce 1979 o konceptu klinické farmacie nejenom v tehdy nedostupném západním světě, ale také o aplikaci v našich podmínkách prostřednictvím komisí účelné farmako­terapie, lékových komisí apod. Díky němu jsem si nakonec tu přihlášku do Hradce podal, ale stejně tak „může“ za můj nástup do mého prvního místa do lékárny v Ostravě-Porubě, do Pharmosu anebo na SÚKL. Já mu už dnes kromě díků mohu jen tam nahoru vzkázat, že navzdory turbulentnímu vývoji ve výkonu povolání lékárníka jsem nikdy nelitoval.

Chtěl bych závěrem poprosit všechny kolegy, kteří ho znali, o vzpomínku na „rytíře lékárenství ze staré školy“.

Jirko, děkuji za vše. Čest Tvé památce!

PharmDr. Zdeněk BLAHUTA, MHA