Kdo se v tom má vyznat… O ATESTACI


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 89, 2017, č. 9, s. 9

Na sociální síti mě zaujal rozhořčený příspěvek k novele zákona (95/2004 Sb.), jíž je znemožněno uznání praxe z doby před zařazením do specializační přípravy.

Parafráze stížnosti: „Od promoce (2011) si z různých malých úvazků střádám praxi a teď, když mám konečně ekvivalent dvou let při plném úvazku, je mi praxe k ničemu. Po zařazení po 1. 7. 2017 už se předchozí praxe neuznává. Vědět to, přihlásím se dřív.“


Co k tomu říct? Možná stačí jako celkové shrnutí problematické atestační legislativy stejná rada, kterou dostávají studenti pátého ročníku farmacie a noví členové komory posledních minimálně 10 let.

Jestli chcete v budoucnu atestovat, přihlaste se co nejdřív.

Zákon „o atestacích“ byl od roku 2004 novelizován desetkrát. Ne každá jeho změna se skutečně dotkla specializační přípravy lékárníků, ale většina přijatých změn je těmi, kterých se bezprostředně dotýká, vnímána jako změna k horšímu. Vzorová litanie v úvodu tohoto článku je toho názorným příkladem. Poslední změny, a zdaleka nejde jen o „neuznání“ praxe, se bezprostředně týkají jenom těch, kteří se do specializační přípravy přihlašují až po zmíněném 1. červenci 2017 (čistě technicky tedy po 1. září, protože začala být účinná další novela).

Všichni ostatní, tedy zařazení nejpozději k 30. červnu 2017, mají stejně jako při minulých změnách možnost prokalkulovat výhody a nevýhody, a podle toho kolik změn je k lepšímu (i takové se najdou) zvolit, jestli se vyplatí dokončit podle vzdělávacího programu platného v době zařazení do studia nebo „přeskočit“ do nové varianty.

Jestli se to takzvaně „vyplatí“, posuďte sami, ale následující výčet změn zcela jistě není úplný ani konečný. Zákon s sebou totiž nese množství výkladových a metodických obtíží, protože celá řada podrobností má být defi­nována až vyhláškou, která pravděpodobně nebude ještě nějaký ten měsíc přijata.

Co se tedy změnilo?

Třináctiletá epizoda jednoúrovňové specializační přípravy končí a vracíme se s mírnou modifikací před rok 2004 k vzdělávání dvojstupňovému s nástavbovými atestacemi. Mírnou modifikací se rozumí rozdělení základních oborů na dvě skupiny (technologicko-laboratorní a lékárenskou), z nichž každá má svůj vlastní zkouškou ukončený základní kmen, který stačí absolvovat jen jednou pro všechny obory ve skupině.

Z veřejného lékárenství se stává lékárenství praktické, jehož absolventem je praktický lékárník a kouzlem nechtěného se z lékárníků bez atestace stávají lékárníci nepraktičtí.

Zákon nově určuje jako začátek specializační přípravy datum zařazení a tím pádem značně limituje dřívější benevolenci při uznávání praxe „před zařazením“. (Je to podobné, jako když se první třída neodpouští dětem, které už si doma a ve školce nějakou dobu četly, počítaly a psaly.) Slabou náplastí může být, že se minimální délka přípravy praktického lékárenství zkracuje o rok a nově trvá 36 měsíců. Ty se rovným dílem dělí mezi již zmíněný základní kmen a navazující specializační výcvik.

I v nové podobě zákon umožňuje „poskládat“ (a adekvátně prodloužit) minimální praxi z nižších úvazků, nově to ale umožňuje až od úvazku 0,5 výše. Na druhou stranu zůstává v platnosti ustanovení, které neumožňuje dobu praxe zkrátit souběhem několika úvazků se součtem větším než 1,0.

Zkrácená doba přípravy u některých oborů má ale háček. Dokud nebude nová vyhláška a hlavně ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví zveřejněné nové vzdělávací programy, platí i pro nově přihlášené ty stávající. Pro veřejné lékárenství je čtyřletý (z toho 2 roky společný kmen). Odklad ve vydání nových vzdělávacích programů je přitom více než pravděpodobný, protože nové akreditační komise, jež mají celou agendu vzdělávacích programů předložit, nebyly na začátku září ani jmenovány.

Za předpokladu, že výklad zákona umožní „uznat“ společný základ jako základní kmen, se změna teoreticky vyplatí těm, kteří uzavřou společný základ podle starého systému krátce před a poté, kdy začnou platit nové vzdělávací programy. Podle nich pak mohou pokračovat v navazující praxi a následně atestovat o několik měsíců dříve. Naopak, pokud dojde k výraznému odkladu zveřejnění nových vzdělávacích programů, může „nově“ zařazeným atestantům trvat vzdělávání stejně dlouho jako dosud.

Dlouhý odklad ve vydání vzdělávacích programů může také zkomplikovat atestační přípravu pro nástavbové atestace. Ty totiž jako „nové“ nástavbové obory žádný „současný“ vzdělávací program nemají a nově zařazení tak nemají podle čeho přechodně pokračovat. Pro „nové“ nástavbové nemocniční lékárenství by sice teoreticky mohlo jít prozatímně využít část dosavadního vzdělávacího programu pro nemocniční lékárenství po společném základu, ale záleží na benevolenci úředníků ministerstva při výkladu zákona.

Stejně tak není úplně vyloučeno ani uznání praxe před zařazením do oboru. Individuální žádost budou ale také posuzovat na ministerstvu a osobně bych na nadbytek úřednické dobré vůle příliš nesázel.

Na závěr nezbývá než zopakovat: I když je možné předpokládat, že delší dobu k žádným významným změnám nedojde a proces získávání specializační způsobilosti se za čas stabilizuje (doufejme), chcete-li se při další novelizaci zákona vyhnout nejistotě a nechcete-li si neúměrně prodloužit dobu od promoce k atestaci, nechte se do oboru zařadit hned.

PharmDr. Stanislav Havlíček


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 9

2017 Číslo 9

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se