Teď už nemůžeme mlčet

Není se čemu divit, ekonomická situace v našem oboru není dobrá a provozovatelé veřejných lékáren jsou první, kteří si to, ať chtějí nebo nechtějí, ze své dennodenní zkušenosti uvědomují. Jsme v ostré předvolební kampani, nyní do poslanecké sněmovny. Ještě dokážeme říci ne, to je lež, když nás politici přesvědčují, že dojde ke zdražení léků při zavedení stejných doplatků? Ano, dokážeme to říci za tárou, doma nejbližším. To ale nestačí. Musíme to umět říci v televizi, která ovlivňuje veřejné mínění nejvíce, v rozhlase. A musíme to umět napsat do novin. Žádný zákonodárce nás nebude poslouchat, dokud nezačneme mluvit k jeho voličům. To je základní a léty prověřená pravda.

Vztah s veřejností je nikdy nekončící proces. Pamatuji ve svém profesním životě mnohé. Někdy kolem roku 2001 se na představenstvu komory nosila myšlenka, že „…nejlepší PR je, když to děláme za tárou“. V turbulentním období kolem Davida Ratha jsme společně, Česká lékárnická komora a Grémium majitelů lékáren, poprvé a naposledy, najali agenturu na krizovou komunikaci a vyplatilo se. Dodnes máme degresivní obchodní přirážku. Po krátké době ovšem převládl na představenstvu komory názor „mlčeti zlato“. Tak jsme mlčeli a přišli jsme o zlato… Nevím, zda záměrně, nebo byla jakási dohoda s řetězci, aby měly klid na budování své obchodní sítě. Uplynulo pár let, které jsme v oblasti komunikace s veřejností ztratili, a nyní jsme opět před volbami. Za ta léta si dovolím pár postřehů. Vztah s veřejností nevybudujeme za pár týdnů či měsíců. Je to dlouhodobý, dovolím si tvrdit nepřetržitý proces psaní, komunikace, reklamy, reakcí, akcí či interakcí, a především je to týmová práce. Politiky zajímá jen to, jestli se dané téma dotýká jejich voličů. Takže pokud chceme něco prosazovat, pak musíme mluvit, psát, reagovat směrem k veřejnosti, tedy voličům. To také děláme, ale v médiích nejsme vidět a slyšet. Něco je tedy špatně. Musíme tedy přidat peníze, najmout profesionální PR agenturu.

To, co my lékárníci potřebujeme, je naopak z diskuse vyplývající jednota. Jednota v tom, co chceme prosadit, např. stejné doplatky. Vy aktivnější prosím nezakládejte žádný nový spolek, ničemu a nikomu tím neprospějete a veřejnost bude ještě více dezorientována. Všichni jsme členy komory, máme tady historicky Grémium majitelů lékáren, které je určeno také pro zaměstnance. Pak pamatuji nesmyslně založený LOS. Máme Mladé lékárníky, relativně nový POLP, vzniká další spolek Vaši lékárníci a připravuje se vznik Grémia lékárníků. Na tak malý obor, jako je náš, je to příliš. Zeptáte se prvního novináře a on vám řekne, že ztratil přehled, kdo za lékárníky vlastně mluví. Pokud máte potřebu se k hlavním věcem vyjádřit a prosazovat svůj názor, pak jste členy komory, nebo vstupte do již fungujících spolků. Co potřebujeme nyní a napořád, je po diskusi vzniklá jednota. Jednota v tom, čeho chceme dosáhnout, ve vystupování na veřejnosti, jednota v hlavních bodech programu. Co potřebujeme ještě více, je podpora veřejnosti. Už hodně dávno řekl Abraham Lincoln: „Žádný projekt ne­může zkrachovat, pokud má na své straně veřejné mínění“. A platí to samozřejmě naopak: „žádný projekt nemůže uspět, pokud je veřejné mínění proti němu“. Pokud je veřejné mínění v otázce stejných doplatků na naší straně, pak do toho jděme, ale opravdu všichni s plným nasazením. Už jsme se poučili, že to nemůžeme „dělat jen za tárou“. Na argument politiků, že při stejných ce­nách dojde ke zdražení pro pacienta, je potřeba mít připraveny pádné argumenty. Nedojde, protože v žádné zemi, kde jsou zavedené pevné ceny, ke zdražení nedošlo, jelikož cenu léku určuje stát. A hned se musí předložit příklad z praxe se stejnou cenou denního tisku.

Za sebe a členy GML říkám, že uděláme vše pro to, abychom tohoto cíle dosáhli.

Mgr. Marek HAMPEL, předseda GML