Už mockrát nám slibovali. Ještě, že jsme se neradovali.


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 89, 2017, č. 9, s. 4

V uplynulých minimálně deseti letech se jen v oblasti lékárenství na tomto poli událo mnohé. Výrazně se nás dotknul sběr dat, elektronické recepty.

Tak už klepou na dveře. Myslím volby do poslanecké sněmovny. V tomto čísle časopisu se můžete dočíst mnohé o tom, jak některé strany vidí budoucí osud zdravotnictví a někdy také lékárenství. Kolega lékař právě probíhající předvolební vábení komentoval při dnešním obědě zcela lakonicky – ráj na zemi. Z často mnohaletého, u některých v lepším případě, mlčení se najednou opět začala probouzet celá řada politiků, aby ukázala, co všechno dokáže zařídit a bude prosazovat, nejlépe formou jednoduchých řešení. No jen aby to nakonec opět neskončilo na neprosaditelnosti například z důvodu průniku rozdílných programů jednotlivých stran v koalici.

V posledních letech je kladen důraz na elektronizaci všeho, i kdyby čert na koze jezdil. Samozřejmě i zdravotnictví. Jak jsem se dočetl kdesi v tisku, ve vývoji jsou dokonce sexuální roboti a robotky s umělou inteligencí, jsou senzitivní a je možné jim nastavit i různé nálady. Jen si to představte. Nebudou odmlouvat, hádat se, dělat doma dusno, však to asi každý někdy zažil a má­lokdo po tom touží, tím méně opakovaně. Naopak poskytnou jen samé příjemné věci. A vyšší modely mají dokonce pro lepší věrnost simulovat i lidský tep. Ráj v domácnosti.

V určitém bodě ale musí zákonitě dojít k uvědomění, že po prvotním nadšení a okouzlení technologií překračujeme určitou hranici a podceňujeme rizika. Počínaje tím, kdo a co může do programového vybavení vložit, například z hlediska názorové manipulace, sběru dat a jejich přenosu a zneužití až po zjištění, že nás takový svou inteligencí vybavený stroj, a nemusí to být jen ten výše zmíněný, vlastně nebude za čas ani potřebovat. Rozbíjení strojů, jaké už historie také zažila, je samozřejmě nesmysl. Stejně tak je ovšem podle mého názoru hloupé, bezbřehé a především nedomyšlené používání nových technologií při absenci návrhu způsobu řešení potenciálně nebezpečných situací a eliminace rizik.

A tím se, po možná trochu extrémním příkladu, můžeme vrátit k elektronizaci zdravotnictví. Ta u nás probíhá již mnoho let podle roky vedených brainstormingů (a že jich centrálně organizovaných bylo) a inovovaných „koncepcí“ s různým úspěchem, motivacemi aktérů, za občasného mediálního humbuku. Někdy je až komické sledovat rozdíly mezi tím, co je předkládáno veřejnosti, a realitou provedení.

V uplynulých minimálně 10 letech se jen v oblasti lékárenství na tomto poli událo mnohé. Výrazně se nás dotknul sběr dat, elektronické recepty, ale hovořilo se i o různých formách zdravotních knížek a lékových záznamů pacienta.

V rozpuku je i zavádění ochrany před tím, co vůbec nemáme – padělky léčiv v oficiálním řetězci. V rámci zdravotnictví vše roztříštěno do jednotlivých, vzájemně nekompatibilních systémů. Nejen z pohledu laika se to pak musí logicky jevit jako zcela nekoordinovaná a tím zbytečně nákladná záležitost. Byť zcela jistě v prvopočátku aspoň částečně vedena rozumným cílem zjednodušit a zpřehlednit některé postupy nebo bezpečnost léčby.

Vezměme si například elektronické recepty. Jistě se u nich dají i v současnosti najít aspoň nějaká pozitiva nebo dobré myšlenky. Ale po těch zhruba deseti letech od jejich zavádění do legislativy a praxe je logicky mnohými považován současný systém bez dalších nástaveb umožňujících skutečně efektivnější léčbu, za dosud nevyřešených nedostatků, jako ukázkově promarněná příležitost. S riziky převyšujícími na straně pacienta i lékárníka papírový recept. Možná už nějaký osvícený legislativec při přípravě tušil, jak to celé bude vypadat, a proto ponechal na světě papírové recepty s modrým pruhem a evidenční „opiátové“ knihy. Ty budou fungovat i nadále bez elektronizace. Možná je to ovšem jen dílem nedůslednosti.

O některých nadstavbách e-receptu se hovoří již velmi dlouho, ale dosud se k nim žádný smysluplný návrh, tím méně pak přijatý do zákona, neobjevil. Daly by se nazvat jako jeden letos končící model naší automobilky. Mnohem lepší než drsné přikazování pod pohrůžkou drastických pokut je pro plošné přijetí systému pozitivní motivování jeho uživatelů. Pozitivní motivace ale v důsledku absence výše zmíněných funkcionalit chybí a zůstávají jen ty hrozby.

To je pro většinu povinných nepřijatelné a takové provedení elektronizace se pak zcela logicky setkává s velkým odporem. Zejména tehdy, když jsou jejich výhrady založeny na racionálních argumentech a popisu rizik. Uvidíme, zda se po volbách přístup státní správy změní. I to by se jistě dalo v programech stran najít.

Sám jsem zvědav, kdo a co ještě před volbami naslibuje, a ještě zvědavější jsem na to, jestli to po volbách dokáže plnit nebo aspoň hlasitě prosazovat. Pro­tože i v takovém případě je možné vést širší a kvalitnější diskuzi, než je tomu v nyní se vracející době zákazů, příkazů a nařízení. Proto není špatné se vrátit trochu do minulosti a porovnat si sliby, činy a výsledky. Porovnávejme a vybírejme velmi pečlivě. Je to velmi důležité. Přeji nám všem správnou volbu.


Mgr. Aleš Krebs, Ph.D.


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 9

2017 Číslo 9

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se