CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Drösslerová, M.: Nivolumab ve druhé linii léčby pacientů s pokročilým nemalobuněčným plicním karcinomem (NSCLC)

Onkologie č. 2/2022

Imunoterapie se začlenila do standardu léčby pacientů s pokročilým NSCLC. K dispozici je několik léčivých přípravků, z nichž jedním je plně humánní monoklonální protilátka IgG4 nivolumab. Selektivně blokuje receptor PD-1 (receptor programové buněčné smrti 1) na aktivovaných cytotoxických lymfocytech. U nemocných, kteří byli léčeni v první linii chemoterapií, je nivolumab podáván v monoterapii. Lze jej podat tehdy, když u pacienta nebyly prokázány aktivační mutace EGFR (epidermal growth factor receptor = receptor epidermálního růstového faktoru). Má široké indikační spektrum. Kromě NSCLC je používán k léčbě melanomu, maligního mezoteliomu pleury, renálního karcinomu, uroteliálního karcinomu atd. Autorka uvádí kazuistiku 73leté ženy, bývalé kuřačky. Dosud se léčila jen pro hypertenzi a diabetes. Od února 2019 měla suchý kašel, bolest na hrudi a začala hubnout. Na PET/CT byl objeven nádor 6 x 5 x 5 cm a po operaci (lobektomii) byla bohužel objevena metastáza v mediastinální uzlině. Následovala adjuvantní chemoterapie čtyřmi cykly kombinací karboplatiny s vinorelbinem. Po dvou měsících se objevila metastáza i v pravém horním plicním laloku. Od chemoterapie uběhla příliš krátká doba, proto byla v druhé linii léčby nasazena imunoterapie nivolumabem v dávce 240 mg i. v. v dvoutýdenních intervalech. Již při první CT kontrole došlo k úplné remisi onemocnění, zmizela metastáza v plicích i v mediastinální uzlině. Celkem bylo pacientce podáno 52 cyklů nivolumabu do února 2022, jediný nežádoucí účinek by exantém. Skiagram hrudníku je bez známek relapsu onemocnění. Důležité je, že z terapie mohou profitovat i pacienti s negativní PD-L1 expresí. Byl to i případ této pacientky.

Huťanová, L.: Trevicta –⁠ v jednoduchosti je síla

Psychiatrie pro praxi č. 1/2022

Schizofrenie vynucuje u svých pacientů pravidelné užívání často velmi složité medikace. Nemoc má negativní (oslabení či ztráta normálních funkcí –⁠ oploštělá emotivita, abulie) a pozitivní (nadměrné či zkreslené vyjádření normálních funkcí –⁠ bludy, halucinace, dezorganizace řeči) příznaky. Velkým přínosem jsou tzv. LAI (long acting injectable) antipsychotika, která mohou zlepšit adherenci i kvalitu života pacienta se schizofrenií. Dokumentuje to i uvedená kazuistika: 32letý pacient se dlouhodobě léčí s paranoidní schizofrenií, jejímž spouštěčem byl úraz hlavy baseballovou pálkou. Byl několikrát hospitalizován, léčil se ze závislosti, aktuálně dva roky abstinuje. V průběhu let se léčil celou řadou psychofarmak se špatnou adherencí. Poslední rok mu byla nasazena LAI –⁠ risperidon 37,5 mg každých 14 dní spolu s perorálními antidepresivy (citalopram a venlafaxin). S medikací byl vcelku spokojen, udával jen přílišnou častost a bolestivost aplikace. Pokračovat v léčbě bylo možné dvěma způsoby. Jedním bylo zvýšení dávky risperidonu na 50 mg nebo přejít na paliperidon palmitát v LAI formě aplikované každý měsíc nebo později na novou depotní formu podávanou vždy za tři měsíce. Pacient hned souhlasil a bylo aplikováno 100 mg přípravku Xeplion, na konci měsíčního intervalu se však objevily příznaky nemoci (paranoidita, pokles nálady). Po čtyřech aplikacích Xeplionu byla pacientovi aplikována tříměsíční forma paliperidonu palmitátu Trevicta 525 mg inj. To mu dosud plně vyhovuje a je kompenzován.