Jak to bylo, pohádko…

Zdravím vás, kolegové, již je to nějaký ten pátek, co jsem se s vámi loučila, protože jsem se chystala na mateřskou dovolenou. Čas neskutečně letí, náš chlapeček oslavil první narozeniny a já si tuhle dlouhou dovolenou moc užívám.

Do lékárny teď zatím chodím jen jako pacient. Maminky to určitě znají: stále nějaké kapičky, sirupy, odsávačky, teploměry, a tak pořád dokola. Ale na lékárnu jsem nezanevřela. I když musím uznat, že i mateřství na mě hodně zapůsobilo. Získala jsem jiný úhel pohledu na spoustu věcí a věřte, že již nikdy nebudu říkat: „To je sprej, ten jen stříknete, pak odsajete a hotovo. Žádná věda.“ Nebo „Vždyť je to jen pět mililitrů, navíc ten sirup je sladký, to chutná všem dětem!“

Ano. Je to pět mililitrů, ale sedm jich máte na stropě. Hahaha, to jsem ale bývala vtipná…

Nicméně krom toho, že jsem jako matka prozřela, co se týče podání různých lékových forem dětem, pracovala jsem ještě na dalším velkém projektu. A je mi velkou ctí, že vám mohu představit jednu knížku. Knížka se jmenuje Deník holky z lékárny a jsem její hrdou autorkou.

První myšlenka, že příběhy, které denně zažíváme v lékárně, sepíšu, přišla už dávno, ale stále jsem to nějak oddalovala a vymlouvala se, až nakonec přišla ona osudová nabídka sama. Já na ni kývla a celý rok, hlavně po nocích, psala a psala.

Mým cílem bylo, aby byla knížka čtivá a líbivá pro čtenáře, ale také aby se čtenáři, kteří lékárnu navštěvují jen jako pacienti, nenásilnou formou dozvěděli nové informace. Dočtou se, nejen jaké máme vzdělání, ale třeba také, že práce v lékárně není jen o expedici a postávání za tárou. Samozřejmě jsem myslela i na vás, moji kolegové. Myslím, že právě vy se zasmějete, najdete se v různých příhodách a možná vás to i trošku donutí zavzpomínat na studentská léta, a nejen na ně.

Mám pocit, že jsem se vám postarala o krásné čtení na letní dovolenou.

Pac a pusu

MARTINA, holka z lékárny