Světové dny zdraví

V měsíci prosinci si ze světových dnů sponzorovaných WHO připomínáme Světový den boje proti AIDS a Mezinárodní den lidských práv, ze světových dnů podporovaných WHO Mezinárodní den osob se zdravotním postižením. Se zdravím souvisejí i další dny, například Světový den alergie, Mezinárodní den lidské solidarity, Mezinárodní den dobrovolníků, Mezi­ná­rod­ní den migrantů, Mezinárodní den všeobecného zdra­votního pokrytí, Den solidarity s pacienty a Světový den poly­kání, Mezinárodní den připravenosti na epidemii a Světový den prevence znečištění životního prostředí.

Měsíc informovanosti o obstipaci / zácpě (Constipation Awareness Month, CAM)

Jedná se o celosvětovou zdravotnickou akci, která se každoročně koná po celý prosinec. Během tohoto měsíce se spojují celosvětové i místní organizace, které pořádají osvětové kampaně a aktivity s cílem informovat lidi o tomto onemocnění, jeho komplikacích a preventivních opatřeních proti zácpě. Zácpa je častým onemocněním zažívacího traktu a postihuje lidi všech věkových kategorií. CAM je příležitostí ke zvyšování povědomí o obstipaci, šíření informací o tomto problému a pomoci lidem, kteří jím trpí.

Osvětový měsíc o zácpě vyhlásila Mezinárodní nadace pro funkční gastrointestinální poruchy (International Foundation for Functional Gastrointestinal Disorders, IFFGD). Stal se jím prosinec. IFFGD je nezisková, vzdělávací a výzkumná organizace, jejímž posláním je informovat, pomáhat a podporovat lidi postižené gastrointestinálními poruchami. IFFGD byla založena v roce 1991 a jde o největší organizaci svého druhu v USA. Za počátek vzniku CAM lze považovat kampaň IFFGD z roku 2018 „Proč zácpa“, jejímž cílem bylo informovat osoby trpící zácpou o tom, „co“, „jak“ a „proč“ zácpu způsobuje.

Z historického pohledu je považován egyptský Ebersův papyrus ze 16. století př. n. l. za první pramen, který uvádí základní popis zácpy. Definoval zácpu jako intoxikaci organismu nebezpečnými látkami ze stolice ve střevech.

• v 18. století obdobně definoval zácpu osobní lékař Ludvíka XV. ve Francii, a to jako znečištění krve toxiny uvolněnými ze zbytků ve střevech,
• na počátku 19. století lékaři považovali zácpu za civilizační nemoc a za nemoc především městského obyvatelstva,
• v 50. letech 19. století se v jedné americké zdravotní příruč­ce uvádí, že „je pro zdraví nesmírně důležité každodenní v­y­prazdňování střev“. Každodenní vyprazdňování bylo dopo­ru­čováno také proto, aby se předešlo rozladění a poruchám v těle.
• v roce 1906 navrhl francouzský lékař Charles Bouchard „teorii autointoxikace“, podle níž se člověk trpící zácpou neustále pokouší spáchat sebevraždu autointoxikací toxiny, které vznikají ve stolici,
• v roce 1923 zmínil americký lékař William Walsh, že ne všechny příznaky a závažnost zácpy souvisejí s jedy uvolňovanými ze stolice, která zůstává ve střevech,
• v roce 1924 upozornil britský lékař Arbuthnot Lane na souvislost mezi rakovinou tlustého střeva a zácpou – „čím bělejší je váš chléb, tím dříve zemřete“,
• v roce 1928 postuloval americký lékař Charles Campbell, že se odpadní látky, které zůstávají v tlustém střevě, rozkládají a mohou tělo naplnit jedy,
• v roce 1928 vyslovil francouzský internista Victor Paucher ­domněnku, že stagnace stolice ve střevech způsobuje, že se jedy vylučují do krve a vytvářejí „krev podobnou kanalizaci“,
• v roce 1981 vyslovil anglický chirurg Denis Burkitt hypotézu o vlákninách ve stravě, po níž následovala definice „nejběžnější západní nemoci“.

Poznámka: Termínem „západní nemoci“ (ZN) se označují nemo­ci, které jsou vzácné nebo se nevyskytují v málo rozvi­nutých ­oblastech třetího světa a jejichž četnost se zvyšuje s přijetím  západních zvyklostí. Jinými slovy, jsou vzácné nebo neznámé v komunitách, které se jen málo odchýlily od svých zvyklostí. Přesněji se jedná o nepřenosné nemoci, jejichž výskyt se zvyšuje s industrializací. Teorií o původu ZN je více, přičemž největší pozornost byla věnována vlivu stravy, a také vlivu zlepšení životní úrovně a hygienických podmínek. Existuje hypotéza o fetálním původu a jiné.

Charakteristika obstipace (zácpy) je značně subjektivní: porucha střevní motility a defekace v různých formách zhoršeného vyprazdňování. Zácpa tedy není nemoc, nýbrž symptom. Výsledkem snah o objektivní charakterizování bylo v roce 1988 iniciování vzniku konsenzuálního programu k vypracování kritérií a kategorizace funkčních trávicích poruch Ten je znám pod názvem Římská kritéria a jednotlivé verze či revize pod označením I–IV. Revize se uskutečňují každých 6 až 10 let. Aktualizovaná Římská klasifikace IV byla zveřejněná v květnu 2016. Nicméně je její využití v klinické praxi částí odborné komunity považováno za diskutabilní.

Funkční zácpa – diagnostická kritéria. U pacienta se musí ­během předchozích 6 měsíců vyskytnout alespoň dva z ­následujících příznaků:

• napínání během více než 25 % defekací,
• hrudkovitá nebo tvrdá stolice (Bristolská stupnice tvaru stolice 1–2) u více než 25 % defekací,
• pocit neúplného vyprázdnění u více než 25 % defekací,
• pocit anorektální obstrukce/blokády u více než 25 % defekací,
• manuální manévry k usnadnění defekace u více než 25 % defekací (např. digitální evakuace, podpora pánevního dna),
• méně než 3 spontánní stolice (nevyvolané projímadlem) týdně,
• zřídka se vyskytuje řídká stolice bez použití projímadel,
• nedostatečná kritéria pro syndrom dráždivého tračníku.

Zácpa je častější u starších lidí než u mladší populace. 
Starší ženy trpí závažnou zácpou častěji (dvakrát až třikrát) 
než muži. ­Nejčastějším typem zácpy je normální tranzitní zácpa, při níž může být průchod stolice tlustým střevem a její frekvence normální, ale pacienti přesto pociťují zácpu. Ženy se nejčastěji potýkají se zácpou s pomalým tranzitem, kdy je po jídle a po ranním probuzení pozorováno snížení motorické aktivity tlus­tého střeva spojené s výrazně sníženými reakcemi tlustého střeva. ­Dalším typem zácpy je dysfunkce pánevního dna, kdy osoba není schop­na správně uvolnit a koordinovat svaly pánevního dna, aby se mohla vyprázdnit.

U jedinců trpících zácpou jsou obvyklé abdominální symptomy:

• bolest břicha – bolest od tupé po ostrou, která se vyskytuje v oblasti břicha,
• nepříjemné pocity v břichu,
• nadýmání – nahromadění plynu nebo pocit zduření v žaludku nebo ve střevech; nepříjemný otok střev, který způsobuje viditelné rozšíření břišní oblasti,
• nevolnost – často včetně nutkání na zvracení.

Jako příčiny se uvádějí;

• snížená frekvence stolice,
• tvrdá stolice,
• potíže s odchodem stolice,
• namáhání,
• bolestivé vyprazdňování,
• pocit neúplného vyprázdnění po defekaci.

K zácpě přispívá mnoho faktorů, mezi které patří:

• strava s nízkým obsahem vlákniny,
• nadměrné užívání alkoholu, kofeinu,
• užívání některých léčiv,
• některé endokrinní poruchy (hypotyreóza),
• některá neurologická onemocnění (neuropatie),
• psychologické problémy aj.

Faktory, které jsou spojeny s horší prognózou:

- ženské pohlaví,
- výskyt u geriatrických pacientů (stáří),
- delší doba mezi nástupem příznaků a zahájením léčby,
- delší doba průchodu tlustým střevem.

Dlouhodobá zácpa může vést ke komplikacím, jakými jsou:

• nepříjemné pocity v břichu nebo křeče,
• špatná kvalita života,
• hemoroidy,
• anální fisury (trhliny),
• poškození pánevního dna,
• inkontinence stolice,
• zadržování moči.

Tipy, jak předcházet zácpě, obsahují následující preventivní ­doporučení, která je potřebné pravidelně dodržovat, aby se snížila pravděpodobnost vzniku zácpy a také se od ní ulevilo.

Tato preventivní opatření zahrnují:

• zvýšení denního příjmu vody,
• snížení příjmu nadměrného množství masa a mléčných výrobků,
• konzumaci stravy bohaté na vlákninu,
• neignorování nutkání na stolici,
• aktivitu po celý den, aby se zlepšil peristaltický pohyb,
• zvýšení fyzické zátěže,
• zvládání stresu,
• vyhýbání se konzumaci alkoholu a kofeinu,
• dodržování pravidelného harmonogramu vyprazdňování střev,
• konzumaci posledního jídla alespoň 2 hodiny před spaním.

Pacienti si obvykle sami diagnostikují zácpu a léčí ji pomocí léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis. Pokud jde o poradenství či konzultaci, je lékárník často první kontaktní osobou. V této souvislosti je vhodné se opírat o screenin­gové otázky a algoritmus, který pomáhá lékárníkům a farmaceutickým asistentům činit vhodná rozhodnutí, když pacient přichází s příznaky zácpy nebo žádá o radu po zahájení užívání výše uvedených léčivých přípravků. Před vydáním léčivého přípravku je namístě vyhodnotit alarmující příznaky a varovné signály (Máte bolesti břicha, zvracíte, máte horečku? Jsou vaše příznaky doprovázeny krví ve stolici anebo nedávným výrazným nevysvětlitelným úbytkem hmotnosti?).

Literatura u autora.

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.