Zdravotní přínosy hrachového proteinu

Hrách setý (Pisum sativum, Fabaceae) je v současnosti jedním z trendových zdrojů rostlinných proteinů. Tato hlavní světová luštěnina má výhodu dobré dostupnosti, vysokého obsahu bílkovin, bezlepkovosti a nízkých výrobních nákladů. Hrachový protein se skládá z 55–65 % globulinu, 18–25 % albuminu, prolaminu a glutelinu. Hrachový protein má dobře vyvážený aminokyselinový profil, obsahuje vysoké množství lysinu. Ve srovnání s obilnými proteiny má hrachový protein vysoký obsah lysinu, leucinu a fenylalaninu, ale relativně méně aminokyselin obsahujících síru (methionin a cystein). Hrachový protein není běžně považován za alergenní potravinu nebo přísadu, nicméně v souvislosti s jeho rozšiřujícím se výskytem na trhu již byly hlášeny alergické reakce a zkřížené alergické reakce u pacientů alergických na plísně nebo arašídy. Také bylo identifikováno několik alergenů.

Hrachový protein je např. využíván jako doplněk výživy při sportu, protože je vynikajícím zdrojem BCAA (aminokyselin s rozvětveným řetězcem) leucinu, isoleucinu a valinu, které mohou podporovat růst svalů. Během klinické studie hodnotící dopady perorální suplementace hrachovým proteinem vs. syrovátkovým proteinem a placebem na svalovou tloušťku a sílu po 12týdenním rezistenčním tréninkovém programu bylo prokázáno, že suplementace hrachovým proteinem ve srovnání s placebem podporuje větší nárůst svalové tloušťky, zatímco mezi oběma proteiny nebyl žádný rozdíl. Výsledek naznačuje, že hrachový protein lze použít jako účinnou alternativu k dietním produktům na bázi syrovátky. V klinické studii s 15 zdravými dobrovolníky zaměřené na posouzení reálné ileální stravitelnosti aminokyselin a dusíku z izolátu hrachového proteinu v porovnání s mléčným kaseinem bylo prokázáno, že ačkoli jsou některé aminokyseliny z hrachového proteinu oproti kaseinu hůře stravitelné, skutečná ileální stravitelnost a postprandiální využití bílkovin se neliší. V klinické studii s 24 mladými muži byla porovnávána rychlost postprandiální syntézy svalových proteinů po požití 30 g mléčného proteinu s 30 g směsi kombinující protein z pšenice, kukuřice a hrachu. Syntetická odpověď svalových proteinů na požití směsi rostlinných bílkovin se nelišila od požití ekvivalentního množství vysoce kvalitní bílkoviny živočišného původu.

Zdravotní přínosy hrachového proteinu lze připsat biologicky aktivním peptidům z hydrolyzovaného proteinu a jejich interakci s lidskou střevní mikroflórou. V nedávných pracích bylo uvedeno, že biologická aktivita peptidů nebo hydrolyzátů z hrachu zahrnuje především antioxidační, antimikrobiální, antihypertenzní a antidiabetické vlastnosti. Hydrolyzát hrachového proteinu (PPH) jak in vitro, tak při expresi na lidských střevních buňkách Caco-2, inhiboval angiotenzin konvertující enzym (ACE). V jiných preklinických testech peptidy upregulovaly expresi ACE v buňkách hladkého svalstva cév. Biopeptidy hrachu mají potenciál snížit výskyt diabetu 2. typu nejméně dvěma mechanismy. Jednak může být inhibováno zvýšení hladiny glukózy v krvi po konzumaci sacharidů (např. škrobu), protože PPH, připravený enzymatickou hydrolýzou, by mohl inhibovat aktivity enzymů zodpovědných za trávení škrobu na glukózu (α-amyláza a střevní α-glukosidáza) a tím ovlivnit postprandiální glykémii. Dále bylo zjištěno, že PPH váže škrobové granule, čímž omezuje jejich dostupnost pro enzymy. PPH by také mohl působit jako inhibitor dipeptidylpeptidázy 4. V důsledku toho jsou zvýšeny hladiny glukagonu podobného peptidu-1 (GLP-1) a glukózo-dependentního inzulinotropního polypeptidu (GIP), což následně zvyšuje sekreci inzulínu a tím snižuje postprandiální hyperglykémii. Tento antidiabetický účinek biopeptidů hrachu byl ověřen pozorováním na zvířecích modelech. Přidání hrachového proteinu do glukózového nápoje snížilo v klinické studii s 31 zdravými dospělými osobami postprandiální glykémii a stimulovalo uvolňování inzulinu s efektem dávka–odpověď. Ke stejnému závěru došli také autoři jiné klinické studie s 20 asijskými muži. Navíc prokázali, že zvýšení obsahu bílkovin v nápoji slazeném cukrem mírně podporovalo plnost a mělo tendenci potlačovat pocity hladu a touhy po jídle.

Několik klinických studií potvrdilo pozitivní modulaci střevního mikrobiomu hrachovým proteinem. Mechanismy modulace byly zkoumány v několika preklinických studiích. Např. filmotvorná schopnost hrachového proteinu zřejmě podporuje adhezi střevních bakterií na epiteliální výstelku. Na potkaním modelu bylo prokázáno, že konjugace hrachového proteinu s xyloglukanem obnovuje normální funkci střevní bariéry zlepšením střevní propustnosti a expresí proteinů těsných spojení. Celkový účinek hrachového proteinu na střevní mikroflóru zatím není zcela průkazný. Výsledky provedených klinických a preklinických studií se liší v množství bakterií rodu Bifidobacteria a Lactobacillus a v zastoupení rodů z čeledi Lachnospiraceae.

Zájem o hrachový protein stále roste. Výrobci aktivně hledají proteinové přísady, které by nahradily jiné rostlinné a živočišné proteiny. U hrachového proteinu lze tedy k vzhledem jeho dostupnosti, cenové efektivitě, vysoké nutriční hodnotě a zdravotním přínosům, v budoucnu očekávat, že jej bude ve velké míře využívat celosvětový trh v potravinových přísadách, nápojích, sportovních doplňcích, pekařských, masných a mléčných výrobcích.

Mgr. Věra KLIMEŠOVÁ

Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu