Editorial

Většina z nás už se někdy kvůli vlastní chybě vydala k pacientovi vyměnit něco špatně vydaného. Náprava chyby něco stojí, ale když hledáte nápravu sami, je vlastní chyba nejlepší učitel. Můj poslední pacient byl chovatel jezevčíků a do telefonu říkal, že mám jít rovnou dál, že prý moc nekoušou. Čekalo jich na mě 16, pletli se pod nohy a pro hlasitý štěkot nebylo slyšet rozumného slova. Ve štěkotu kohokoliv je rozumné slovo snadno přeslechnout. Výpadky léků jsou s námi dlouhé roky, ale to nebrání opozičním poslancům, aby neschopni rozumné sebereflexe hlasitě neštěkali na protest. I díky tomu Ministerstvo zdravotnictví už dlouhé měsíce hledá řešení opakovaného nedostatku léků. S nadějí se upíná k novele zákona o léčivech, která to má zázračně vyřešit. My vám ty medaile přivezeme! My vám ty léky zajistíme! Nepřivezou a nezajistí. Jen, snad a možná, budeme o hrozícím nedostatku dříve informováni a ministerstvo bude moci dříve přijmout nějaké opatření omezující spotřebu. Léky budou na příděl jako teď Ozempic. Ministerstvo řekne, kolik dáme komu, a SÚKL to eReceptem zařídí. Ozempic teď smí elektronicky předepsat jen lékaři tří odborností, jen na úhradu zdravotní pojišťovny a vydat lze jen na 10 týdnů. Údajně „na pokyn“ z Ministerstva zdravotnictví. A můžu ho vidět? Vlastně ho ani vidět nechci. Chci relevantní, legální a právně přezkoumatelnou dokumentaci. Chci číst indikační omezení a podmínky výdeje tam, kde se obvykle hledají, v rozhodnutí o stanovení úhrady a v rozhodnutí o registraci. Ale proč by se veliký SÚKL zdržoval nějakými pravidly? Z jeho chyb se přeci učíme my ostatní. V lékárnách systém žádné omezení nehlásí, ani nás nevaruje, že přípravek nelze vydat. Až když výdej provedete a pacient zaplatí (a často i odejde z lékárny), teprve potom systém eRecept nedovolí přenést údaje o výdeji z lékárny do úložiště. Nezbývá než stornovat výdej, dohnat pacienta, vrátit mu peníze a znovu aktivovat FMD kódy.

Na cestě od pacienta mi jeden obzvlášť dotěrný jezevčík prokousl botu. Dá se prokousnutá bota vyúčtovat SÚKLu? Nejspíš ne, ale dokud nedokáže pořádně a správně plnit jednu ze svých základních rolí, zůstane pro mě spojený s hlasitým poňafáváním a pletením se pod nohy.

Stanislav HAVLÍČEK