Očkování je sexy – záměrně nekorektní obhajoba


Autoři: PharmDr. Havlíček Stanislav
Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 93, 2021, č. 1, s. 14-15

Souhrn

O pěkné ženě v Čechách říkáme, že je kočka. Jihosúdánští Dinkové nebo kmeny Fulbů a Mianseriů ze Sahelu neváhají ženy s velkou porcí sexappealu přirovnat ke krávě. Na úctě ke kravám je založený celý jejich život. Není překvapivé, že je to na rozdíl od našeho chápání velký kompliment. Poněkud matoucí už může být, když k popisu pěkné ženy použije slovo kráva i Ital z Lombardie. Ale je to tak, já se na misi od kolegy lékaře dozvěděl, že italská „vacca“ není jenom „kráva“, ale taky „sexbomba“. Na oplátku jsem mu prozradil, že latinské „vacca“ dalo jméno očkování i vakcínám.


Určitě víte, že první nemoc, proti které se očkovalo byla variola – pravé (černé) neštovice. Vysoce nakažlivé onemocnění přenášené kapénkami (číslo R0 3,6–6) dokázalo zabíjet 10–30 % nemocných a na zbytku zanechávalo doživotní zohyzdění. Profesor Bohumil Eiselt, zakladatel českého infekčního lékařství napsal, že hrůza ze zohyzdění byla často větší než strach ze smrti. V naivních (panenských) populacích přesahovala smrtnost i 50 %.

Mezi první metody ochrany proti neštovicím patřila takzvaná variolizace. Znali ji už ve starověké Číně, Indii i afrických kulturách. Principem variolizace bylo vyvolat slabou místní infekci, která však vedla k vzniku silné imunity a zabránila celkové těžké infekci. Variolizace ovšem nebyla úplně bezpečná, variolizovaný mohl onemocnět a zemřít, případně se nakazit jinou chorobou původního pacienta, například sifilidou. Metod pro variolizaci bylo víc, nejblíže očkování byla skarifikace, vpravování hnisu z puchýřů nemocného do drobných ranek způsobených nožem nebo jehlou v kůži zdravého člověka. Po skarifikaci samozřejmě vznikala jizva, ale mnohem menší než po přestálé nemoci.


Bezpečnější metodu, vakcinaci, objevil, propracoval a publikoval anglický venkovský lékař Edward Jenner (na snímku). Využil k tomu poznatky o praxi zemědělců, kteří se záměrně vystavovali nákaze kravskými neštovicemi, aby neonemocněli pravými. Od roku 1775 Jenner pečlivě zkoumal různé druhy puchýřů na vemenech postižených krav a hledal, jaké stádium poskytuje nejlepší výsledky. Teprve po jednadvaceti letech provedl první očkování. Metodě dal jméno podle zdroje očkovací látky – krávy. Očkovaným byl osmiletý chlapec James Phipps a kontrolní zkouškou, infikováním pravými neštovicemi, bezpečně prošel 6 týdnů po očkování. Imunní zůstal i při kontrolních pokusech za několik měsíců, rok i za pět let.

Jennerovi se o objevu zprvu nepodařilo přednášet v Královské společnosti, sklidil odmítnutí a posměch. I přes „dobré“ rady, aby si nekazil reputaci, v očkování pokračoval a roku 1798 na vlastní náklady publikoval Otázky o příčinách neštovic a efektu vakcinace (An Inquiry Into the Causes and Effects of Variolae ­Vaccinae). Práce obsahovala 23 let pozorování a výsledky 23(!) případů úspěšného očkování.

Do konce 18. století už bylo proti neštovicím očkováno na 6 000 osob v Evropě i v zámoří. Na českém území nechal jako první očkovat svoje děti podskalský mýtný Hládek na začátku roku 1799. Očkování provedl doktor Karel Bauer a nebylo úspěšné. První úspěšné očkování provedl doktor Jan Mayer v říjnu 1800, vakcinoval tříletého syna měšťana Duchardyna z Kampy. V roce 1801 se doktor Karel Diedler zasloužil o zřízení očkovací stanice v pražské všeobecné nemocnici, kde bylo naočkováno 451 dětí, o rok později už 961. V celých Čechách bylo do konce roku 1802, šest let po první vakcinaci, naočkováno 12 000 dětí. Velmi pokroková byla v zavádění očkování knížecí rodina Schwarzenbergů. Kněžnu Pavlínu by dnešní média označila za tvář kampaně. Hned v prvních letech nechala očkovat všechny čtyři své děti, a postupně po narození i dalších pět. V roce 1805 už byli očkováni také zaměstnanci Schwarzenberské rodiny v panstvích na Hluboké, v Třeboni, v Českém Krumlově, a jejich rodinní příslušníci. Ani osobní příklad krásné šlechtičny úplně nestačil. Zájem o očkování se zvyšoval příliš pomalu. Hrabě Jan Rudolf Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého, nechal v roce 1803 k podpoře očkování razit pamětní medaili pražské očkovací komise (Guillemardovu).

O další rozšíření očkování se měl zasadit nátlak úřadů: císař František nařídil očkování a k propagaci zavázal faráře. Také pro oběti neštovic omezil pohřební zvyklosti, zakázal výkrop knězem a tělo mělo být doneseno do hrobu bez doprovodu příbuzných. I to bylo málo. Ani peníze, ani marketing založený na kráse ženy, a už vůbec ne úřední perzekuce nebyla a není tak silnou motivací jako smrt v přímém přenosu. 

Při poslední velké epidemii neštovic v letech 1852–1853 zemře­lo na našem území přes 43 000 lidí, víc než 0,6 % populace. To definitivně překonalo nedůvěru veřejnosti (i lékařů) k očkování, byla uzákoněna vakcinace a revakcinace školních dětí a nad výrobou vakcíny převzal kontrolu stát. Výskyt neštovic řídnul a po roce 1925 úplně zmizel. Posledním případem na našem území byl nemocný pilot indické dopravní společnosti v roce 1967.


Poslední nemoc v Evropě byla zaznamenána v roce 1973 a posledním přirozeně nakaženým (uzdravil se) byl nemocniční kuchař Ali Maow Maalin v roce 1977 v Somálsku. Zatím úplně poslední oběť neštovic je z roku 1978. Janet Parkerová, fotografka lékařské fakulty v anglickém Birminghamu se nakazila v sousedství virologické laboratoře, která uchovávala virus pro výzkumné účely. Navzdory doporučení WHO: „zlikvidovat i poslední zbytky viru do 30. června 1995“, jsou dodnes přechovávány vzorky viru v Centru pro kontrolu nemocí v Atlantě a v Ústavu virových preparátů v Moskvě.

Vím, že nic méně racionálního než smrt a zohyzdění pochybo­va­če nepřesvědčí, proto to zkouším přes v úvodu zmíněný sexappeal. Pamatujete si hymnu mistrovství světa ve fotbale 2010 v Jihoafrické republice? Jmenuje se WAKA WAKA a je úplně jedno, že vychází z pojmenování hudebního žánru v jazyce kamerunských Fangů. Svahilsky mluvící Afričané vědí, že WAKA znamená osvícení. Ve zbytku textu se zpívá: Pojďme na to, pošli to sem, ať je to mé. (Tsamina mina zangalewa, anawa aa). Do toho se v doprovodném klipu moc hezky vlní málo oblečená Shakira. Osvícení může být sexy.

A taky postup na hierarchii. Rituální kmenové skarifikaci kůže (nejenom v Africe) dala pravděpodobně vzniknout metoda variolizace už před tisíci lety. Postupně vymizel důvod a zůstal jen cíl, kosmetické zdobení. Ne náhodným zraněním, jde o jizvy vzniklé úmyslným poškozením kůže, při kterých jedinec získává benefit (krásu) a nadřazenost v hierarchii kmene. Zasloužit si jí musí ochotou překonat nepohodlí a bolest a také odvahou podstoupit riziko. Když se mi moji domorodí kolegové na misi snažili vysvětlit tyto principy, jenom jsem vyhrnul rukáv na rameni. Taky jsem podstoupil rituál. Také jsem „dobrovolně“ (rozhodli vůdcové našeho kmene) podstoupil riziko a bolest, po které mi zůstala ozdobná jizva. Má byla síla, odvaha mojí mámy. Před ­kluky z kmene Dinka to obstálo, patřím podle jejich tradic mezi ty, kteří mohou být v radě starších a stát se náčelníkem.

Ti z vás, narození před rokem 2010, mají na rameni (mladší pod lopatkou) malý drobný kráter po očkování proti tuberkulóze. Ještě starší, narození před rokem 1980, k tomu máte i plastické znázornění sluneční korony při zatmění slunce po očkování proti variole. Je to taková památka, která z vás při styku s jinými kulturami udělá hezčí a atraktivnější ženu a z muže navíc kandidáta na místo v radě starších a moudrých.

Při ohlédnutí se za objevem metody vakcinace a úplně první vakcinací se samozřejmě nejde vyhnout srovnání. Vím, že to nejde srovnávat, proto jen shrnu nejzákladnější fakta.

Neregulované reprodukční číslo R0 je u COVID-19 velmi blízké a možná vyšší než R0 neštovic. Mortalita je s obrovským vynaložením energie řádově nižší, ale v ohrožených skupinách osob to nemusí platit, bez péče je pravděpodobně srovnatelná s úmrtností na neštovice.

Nejnověji vyvinuté vakcíny proti Covid-19 a metody jejich přípravy bývají kritizovány, že za jejich testováním je málo lidí zařazených do klinického výzkumu. Některou z nových vakcín přitom dostali v klinickém zkoušení vyšší desítky tisíc osob, Jenner publikoval práci se souborem pouhých 23 očkovaných osob.

V Čechách se začalo proti neštovicím očkovat ve chvíli, kdy bylo celosvětově očkováno 6 000 lidí a českou skepsi se podařilo překonat až o půl století později. Cena za osvícení byla 43 000 životů.

U Covid-19 jsou jen v Británii očkovány téměř 3 milióny lidí, jen v Evropě se nakazilo víc než 20 miliónů lidí a v České republice je (zatím) reportováno zhruba 14 000 úmrtí. O dlouhodobých poškozeních toho moc nevíme.

I když pomineme nejistotu, jestli může očkovaný člověk bezpříznakově přenášet nákazu, pojďme se alespoň shodnout, že pro ohrožené skupiny je očkování velkým benefitem.

„DĚKUJEME TI ZA TOTO DOBRODINÍ“ bylo už před 218 lety vyryto na Guillemardově pamětní medaili.

Co vy na to?

PharmDr. Stanislav HAVLÍČEK


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 1

2021 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se