CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Vojtová, P.: Lurasidon v léčbě pacienta s paranoidní schizofrenií po předchozí kombinaci atypických antipsychotik: kazuistika

Psychiatrie pro praxi č.1/2021

Lurasidon je v ČR dostupný pro léčbu schizofrenie od roku 2020. Patří do skupiny SDA antipsychotik (antagonisté serotoninových a dopaminových receptorů). Je i parciálním agonistou serotoninových 5HT1 receptorů, antagonistou 5HT7 a noradrenalinových α2C receptorů. Lurasidon byl ordinován pacientovi, ročník 1976, s diagnózou paranoidní schizofrenie a bohatou lékovou anamnézou. Od 18 let byl často hospitalizován a léčen psychofarmaky s častým výskytem nežádoucích účinků. Kvůli tomu měl špatnou adherenci a léčbu často přerušoval. Po haloperidolu, risperidonu a paliperidonu se u něj objevoval třes, který se nezlepšil ani po přidání biperidenu či benzodiazepinů.

V jiném zařízení se u pacienta vyskytly extrapyramidové příznaky po užívání sulpiridu. Po další změně užíval olanzapin, escitalopram, aripiprazol a paliperidon v depotní formě. Po olanzapinu došlo ke zvýšení hmotnosti a pacient jej při ambulantní léčbě neužíval.

Po poslední hospitalizaci užíval olanzapin s kariprazinem. Při aktuálním příjmu mu byla tato léčba vysazena a vzhledem k dalšímu zvýšení hmotnosti si za půl roku pacient léčbu vysadil sám. V psychiatrické nemocnici Kroměříž mu byl za hospitalizace nasazen lurasidon v monoterapii nejprve v dávce 37 mg na noc, po týdnu 74 mg a za další týden 111 mg na noc. Pacient se zklidnil, zhubl 3 kg za 6 týdnů léčby, po třech týdnech u něho odezněla pozitivní psychotická symptomatika a nejdůležitější byl ústup negativních psychotických příznaků a zlepšení kognitivních funkcí. Lurasidon u něj nevykazoval žádné nežádoucí účinky.

Málek, F.: Perspektivy léčby srdečního selhání

Intervenční a akutní kardiologie č.1/2021

Srdeční selhání se vlivem moderní léčby, včetně farmakoterapie za posledních 30 let změnilo z fatálního onemocnění v chronický syndrom, se kterým pacienti přežívají mnohem déle a s vyšší kvalitou života než v minulosti. V populaci klesá mortalita a morbidita, ale vlivem zvýšené průměrné délky života stoupá prevalence.

Z nefarmakologických intervencí jsou pro terapii srdečního selhání využívány tyto metody: mechanická srdeční podpora, náhrada srdce transplantací či umělým orgánem, oživení pomocí myocytů a intersticia, modulace autonomního nervového systému s inhibicí sympatiku, reverzní remodelace, reprogramace, reparace (buněčná terapie). Všechny tyto přístupy počítají se zachovalou ejekční frakcí. Pokud je ejekční frakce snížená, je léčbou první volby farmakoterapie s využitím maximálních tolerovaných dávek léčiv.