Připomínáte si v lékárně Den lékáren? V čem vidíte smysl takového svátku?
Mají čeští lékárníci dneska vůbec co slavit?


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 93, 2021, č. 5, s. 6-7
Kategorie: Zeptali jsme se


PharmDr. Lukáš MALÝ, Valdštejnská lékárna, Frýdlant v Čechách

Do lékárny nám vždy dorazily připravené materiály, které jsme se snažili rozdávat pacientům. Myslím, že i pro lékárníky samotné je důležité si připomínat vlastní důležitost a podstatu jejich práce, tedy pomoci pacientovi ve zlepšení jeho zdraví. Ať už je to nastávající 23. Den lékáren nebo podzimní Mezinárodní den farmaceutů, je jistě vždy co slavit a velmi mě mrzí, když se nějaký provozovatel proti tomu ohradí a svým lékárníkům probíhající „oslavy“ zakazuje.


PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Den lékáren jsem dřív sledoval více. Už nějakou dobu to však jen eviduji a nic víc. Možná je to tím, jak narůstá objem úkonů doprovázejících samotnou expedici. Středem je pacient, jeho obtíže a jeho představa. A k tomu úložiště e-Rp, úložiště NSOL, výpadky léků, komunikace různých IT systémů. Kapacity ubývá. A také je to možná tím, že mi Den lékáren připadá takový prázdný.

Lékárníci podle mě mají co slavit, přínos našich znalostí je ohromný. Ale také nevyužitý. Stále jsme mezi zdravotníky tak trošku stranou. Třeba by pomohlo uchopit Den lékáren jinak. Odlišit ho. Získat pro něj větší podporu. Zdá se mi totiž, že kde co má svůj den. Do Dne lékáren navíc nebývá zapojeno mnoho lékáren. Má to být vlastně Den lékáren, nebo Den lékárníků? V prvním případě by šlo oslovit více provozovatelů a zjistit, jaká náplň či zaměření by se jim líbily a které by podpořili. Ve druhém případě lze oslovit jednotlivá OSL a zjistit, co je trápí, co chtějí veřejnosti ukázat. Vidím tedy cestu ve větší spolupráci a společném naplnění, ať už Dne lékáren, nebo Dne lékárníků.


PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

V naší lékárně si připomínáme Den lékáren vylepováním plakátů nebo rozdáváním letáků distribuovaných Komorou. Teď mě napadlo, že by neuškodila decentní květinová výzdoba našich oficín při příležitosti letošních oslav.

Pacienti si důležitost a nezastupitelnost naší profese uvědomují. Den lékáren může být dalším důležitým zdrojem informací, co všechno lékárenská profese obnáší, naše portfolio je široké a určitě ne všichni pacienti a ani ostatní zdravotničtí pracovníci mají povědomí o všem, co lékárník musí znát a umět, že to není jen samotný výdej léčivého přípravku. Naše lékárna je kupříkladu ohromný kolos s devíti odděleními v několika patrech a stovkou zaměstnanců. Práce v ní je velice rozmanitá, od přípravy sterilních a nesterilních léčivých přípravků, včetně cytostatik, diagnostik, přes analýzu léčiv, výdej na kliniky a pacientům, a nezastupitelná je i práce klinických farmaceutů.

Myslím, že slavit by se mělo v každé době, protože vždycky muže být i hůř (lépe samozřejmě taky).

Lékárenství je obor, který se neustále rozvíjí, je spousta oblastí, které se povedly, čímž myslím hlavně elektronizaci zdravotnictví, i když by mohlo vše probíhat systematičtěji. Také máme spoustu snů a přání, kde by se nám uplatnění líbilo a posílilo by naše postavení ve zdravotnickém systému. To budeme slavit, až se to povede. A určitě mají všichni lékárníci letos co slavit, a sice 30 let České lékárnické komory!


Mgr. Helena Slámová, Lékárna Komín, Brno

Dne lékáren se s kolegy účastníme každý rok a určitě je dobré jej připomínat. Většinou sice žádný zvýšený zájem o náš obor nezaznamenáváme, ale důležitější je, že nám téma Dne lékáren každoročně získává prostor v médiích a vede k většímu zviditelnění naší profese. Možná by se dal využít lépe, kdybychom se nebáli zvolit i radikálnější téma, než je výběr náplastí na dovolenou. Potud to vypadá jako nekonfliktní otázka a skoro nekonfliktní odpověď, kterou bych mohla květnové zamyšlení ukončit. Naště stí jste otázku okořenili dovětkem, zda je vůbec co slavit.

Není samozřejmě. Kamarád a kolega lékárník se mě v souvislosti s Dnem lékáren zeptal, jestli mi taky připadá, že náš stav nechává hrát hudbu, jako na horní palubě Titanicu, zatímco v podpalubí už je voda. Nemyslím si. Podle mě už zběsile pobíháme po lodi a snažíme se protlačit k záchrannému kruhu. Moc ráda bych věřila, že ještě nejsme ztraceni, ale někdy mě optimismus začíná opouštět.

Několik špatných rozhodnutí v minulosti dalo do pohybu vývoj, který možná už nepůjde zastavit. Dovolili jsme devalvaci svého povolání, dovolili jsme, aby o nás lidé smýšleli jako o nepotřebných hokynářích. Dovolili jsme, aby v hlavách našich pacientů uvízlo přesvědčení, že léky jsou obyčejné zboží a lze s nimi i tak nakládat. Nechali jsme zneuctít náročnou práci, úsilí, nápady a odkaz lékárnických předků.

Byli jsme to my, kdo jsme si pod sebou začali řezat tu pomyslnou větev. Byli to lékárníci, kteří uvolnili lékárny do rukou nelékárníků. Byli to lékárníci, kteří umožnili řetězení lékáren a kteří začali online prodej lékárenského sortimentu. Je to smutné, ale je to tak. Byli to lékárníci, kteří otevřeli ne jednu, ale hned několik Pandořiných skříněk a jen koukají, jak se jim to vymklo z rukou. Přišli silnější, dravější, bezohlednější a nenasytnější. Teď jsou to třeba opět lékárníci, konkrétně ti kliničtí z ČOSKF, kteří se snaží rozdělit už tak dost rozervanou lékárenskou společnost na kusy a svými kroky ničí šance veřejných lékárníků na výkon za konzultace a vyhodnocování lékového záznamu a pravděpodobně i na jakýkoliv jiný. Opět zdánlivá drobnost, která se ale v budoucnosti může ukázat jako zásadní. Obávám se, že kliničtí farmaceuti mohou jejich kolegům tímto doslova vzít naději na udržení mnoha lékáren při životě. Dělají to cynicky už s tímto vědomím nebo jsou jen v širším kontextu žalostně krátkozrací? Nevím, co je horší. V neposlední řadě jsou to lékárníci, kteří dovolují svým zaměstnavatelům nezdravotníkům jít daleko za hranu etiky výkonu profese. A zase jsou to lékárníci, kteří nejsou jednotní ani v tom, zda očkovat v lékárnách či nikoliv (Samozřejmě, že očkovat!). Přitom zrovna tohle je tak snadná cesta k znovuzískání ztraceného respektu. Chci vidět toho odvážlivce, který by lékárníka poté, co mu aplikuje vakcínu, nazval prodavačem krabiček.

Jestli jsme v něčem slabí, tak v odhadu následků našich činů nebo naopak nečinnosti. Chybí nám sebevědomí a touha rvát se za svůj obor. Jsme sami sobě škodnou. Takže máme co slavit? Lékárny jako je Pilulka, Max nebo Benu asi ano. Jejich grafy rostou. Podle pana Kasy jsou vítězové koronakrize. Co se jim nedá upřít je, že jsou stále o jeden krok napřed. V těchto dnech netrpělivě očekáváme, zda dojde k zamítnutí návrhu na zásilkový výdej léků na recept a moc nechybí, abychom se dali na modlení. Zato například pan Kasa má bez ohledu na výsledek již pro jistotu e-shop léků na recept nachystán na svých stránkách, i když zatím jde o sekci „jen pro odborníky“. ϑ Spustit to ale může pravděpodobně okamžitě. Jenže on není tím, kterého bychom se měli bát nejvíc. Pokud by návrh prošel, otevřou se dveře pro ještě větší predátory jako je Alza nebo Amazon. Vrátím se tedy k otázce, mají co slavit i čeští lékárníci, majitelé soukromých lékáren? Vždyť jim zvoní hrana.


Mgr. Filip Škarda, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Většina lékáren, které znám, se do oslavy Dne lékáren zapojují spíše symbolicky, a to vyvěšením materiálů, které obdrželi od ČLnK. Den lékáren by mohl být moc hezkým a uznávaným svátkem, při kterém bychom si připomínali důležitost univerzitně vzdělaného lékárníka ve zdravotním systému. Bohužel v dnešní době je důležitější se zaměřit spíše na reformu lékárenské péče v České republice, vyřešit odměňování lékáren, zamezit dalšímu pádu úhrad a cen léčivých přípravků a celkově vylepšit obraz lékárenství u nás. Zároveň bychom si mohli uvědomit, že existuje i Den lékařů, Den zdravotních sester apod. Nikdo z nich však své svátky bujaře neslaví a nezdůrazňuje svoji důležitost. Bude to zřejmě tím, že o ní nikdo nepochybuje. Důležitost lékárníka by tedy měla být připomínána například během Dne lékáren, a to především u politiků, vládních činitelů či pojišťoven. Protože připomínat to našim pacientům není dle mého názoru tolik potřeba, protože naši pacienti si toho jsou většinou vědomi.


PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

1. Ne.

2. Nevím.

3. Ano.


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 5

2021 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se