Budou někdy lékárníci očkovat?

V Poslanecké sněmovně je pod číslem sněmovního tisku 96 načten návrh změny zákona číslo 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Jedná se o novelu připravenou na konci roku 2021 ještě předchozí vládou. Ve zkratce by mělo přijetí novely umožnit stomatologům a farmaceutům provádět očkování proti covid-19. Na pořad jednání Poslanecké sněmovny se návrh dostal 5. dubna. Stenozáznam z jednání si mohou zájemci přečíst na odkazu - 1url.cz/oKys5.

PharmDr. Martin KOPECKÝ, Ph.D., viceprezident ČLnK

Chřipkou se v České republice každoročně nakazí zhruba 850 tisíc až 1,2 milionu lidí. Jedná se však jen o nahlášené případy, skutečný počet může být mnohem vyšší, protože většina lidí se rozhodne onemocnění léčit bez návštěvy lékaře. Podle Státního zdravotního ústavu u nás na komplikace spojené s chřipkou ročně podlehne až dva tisíce lidí, což je třikrát více než při dopravních nehodách.

Podle informací dostupných na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví a Státního zdravotního ústavu se v České republice očkuje přibližně 5–6 % populace a z toho 20 % seniorů, což je výrazně pod průměrem zemí západní Evropy, kde se očkuje přes 20 % obyvatel. Cílem Evropské unie je přesáhnout v proočkovanosti hranici 30 % a WHO stanovila cíl proočkovat 75 % seniorské populace nad 65 let věku.

Argumenty poslanců – lékařů proti očkování lékárníky jsou stále stejné. Magistři farmacie nemají vzdělání pro zvládnutí anafylaktické reakce, proto nemohou očkovat. Souhlasím, že skutečně takovéto vzdělání nemáme. Pár hodin první pomoci při studiu na fakultě a kurz první pomoci ve specializačním vzdělávání je málo. Na druhou stranu je v zahraničí prvním bodem každého vzdělávacího programu pro lékárníky, kteří chtějí očkovat, praktický kurz pro zvládnutí život ohrožujících stavů, včetně anafylaxe. Kurzy vedou lékaři v akreditovaných školících zařízeních a nemohou být organizovány jen tak někým přes internet. Školeními pro zvládnutí život ohrožujícího stavu procházejí lékárníci opakovaně. I v České republice je dostatek školitelů, kteří mají potřebnou akreditaci a teoretické i praktické školení lékárníků by zvládli. Domnívám se tedy, že je problém řešitelný.

Cílem změny je zvýšení proočkovanosti populace bez zvýšení bezpečnostního rizika.

Dokonce si v první fázi dokážu představit, že každý očkující lékárník naváže spolupráci se spádovým lékařem, který by byl tzv. „na telefonu“ pro případ nouze. Ideální proto jsou lékárny na poliklinikách nebo v jejich blízkosti. A až po určité defi nované době, by tato spolupráce nebyla nutná. Možnosti řešení existují.

Při školení se také provádí praktický nácvik samotné aplikace, přičemž v samotné aplikaci očkování nevidí problém ani lékaři. Konec konců mnoho pacientů si aplikuje doma nejen inzulin, ale také jiné parenterální léky. Aplikaci mnoha z nich zvládnou i děti. Proto si troufám tvrdit, že techniku aplikace lékárníci zvládnou. Myslím tím lékárníky, kteří o tuto kompetenci budou mít zájem.

Očkování lékárníkem by měla být možnost pro rozšíření služeb, které lékárna poskytuje, nikoliv povinnost.

Žádného lékárníka nelze nutit k tomu, aby očkoval. Je mezi námi mnoho kolegyň a kolegů, kteří by po příslušném školení očkování zvládli. Z rychlých dotazníkových průzkumů vyplývá, že téměř polovina lékárníků by očkovat chtěla. Bylo by vhodné začít s očkováním u dospělé populace ve věku 18–65 let. A stejně jako v zahraničí až po získání zkušeností postupně rozšířit spektrum očkování proti chřipce i na další věkové skupiny. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že cílová skupina lidí, kteří se nechávají očkovat v lékárnách se liší od lidí, kteří jsou proti chřipce očkováni v ordinacích lékařů. Jde především o samoplátce, mladší lidi, kteří ad hoc využijí možnost očkování, když procházejí kolem lékárny, která tuto službu nabízí.

Možná je trochu nešťastně očkování lékárníky spojeno s očkováním proti nemoci covid-19. Veřejnost vnímá ne úplně povedenou očkovací kampaň proti covid-19 a v náhledu na covidovou pandemii obecnou rozpolcenost napříč společností. Faktem také je, že nebezpečí anafylaktické reakce u vakcín proti covid-19 je vyšší než u očkování proti chřipce. Právě proto se v zahraničí ve většině zemích začínalo v lékárnách s očkováním proti chřipce (v lékárnách nebyl dosud zaznamenán případ anafylaktické reakce na očkovací látku chřipkové vakcíny). V lékárnách v Irsku, Velké Británii, Portugalsku nebo ve Francii byly v průběhu minulých let proti chřipce očkovány miliony občanů.

Případné schválení změny zákona je teprve prvním krokem k očkování lékárníkem. Záměrně rozlišuji očkování lékárníkem a očkování v lékárně. Protože jde o dvě situace, které se vzájemně doplňují. První je získání kompetence očkování pro farmaceuty. Druhou je „způsobilost“ zdravotnického zařízení – lékárny pro účely provádění očkování.

Nejčastější situací, kterou známe ze zahraničí, je lékárník očkující v lékárně, ale jsou známy i případy, kdy je očkující lékárník součástí týmu v ordinacích lékařů (např. Velká Británie). Je tedy zřejmé, že pro očkování v lékárnách bude nutné najít, případně upravit prostory, které splní hygienické podmínky nutné pro aplikaci vakcíny a práci s infekčním materiálem. Je to tedy stále běh na dlouhou trať, jehož cílem je, mimo jiné, aby byly lékárny ještě více integrovány do systému poskytování zdravotní péče a vnímány jako zdravotnická zařízení.