Editorial

Už delší dobu toužím napsat pohodový editorial bez krizí, válek a dramat. Dneska to zkusím. Tak prosím pojďte dál, vstupte do naší velké ofi cíny a staňte se součástí narozeninové párty. Tady pozor, nezakopněte, je tu spousta dárků od distributorů, kteří slíbili, že budou konečně vozit všechno všem bez ohledu na to, do které party patříte. Sem si nesedejte, ještě jsme neuklidili manuál k očkování v lékárnách od ministerstva zdravotnictví. A kdo dal tak nešikovně do regálu ten pytel? Jsou v něm odpovědi od SÚKL za poslední rok, prý teď ale bude lékárníkům reagovat na všechny podněty mnohem dřív. Bonboniéru od pojišťoven s podivným jménem SiV –⁠ 25 jsme ještě neotevřeli, nechceme si kazit oslavu dohadováním, kdo si vezme pralinku a kdo lanýže. Je tu trochu binec, ale nálada slavnostní. Lékárníci slaví a mají důvod. Jejich časopisu je 140 let. A když je někomu 140 let, nemusí být přece pořád jenom smutný, vážný a vyhlížet jednu katastrofu za druhou. Naopak, můžete si dovolit rozvernost a ironii i vůči gratulantům, protože kde byli oni před těmi 140 roky? Proč s vámi nešli na první provedení Mé vlasti na Žofín? Kde měli stánek na slavné mezinárodní farmaceutické výstavě v roce 1896? Kolik jim bylo, když vy jste už referovali o vzniku aspirinu? Samozřejmě, dneska jsou třeba silnější, výmluvnější a rychlejší. Ale ten závod není žádná stovka, ani půlmaratón. Běží se dlouho a dalších 140 let teprve ukáže. V ňadrech uvědomělých a obě tavých vlastenců nechť je především vytrvalost a rozvaha. Je třeba se hrdě narovnat, milé české lékárnictvo, postavit se před starou, ale bytelnou táru, a na jeden zátah sfouknout všech 140 svíček na obrovském slavnostním dortu… A pak už jen krájet, nabízet a slavit. A usmívat se, pořád se usmívat, protože kdo kdy viděl v našich končinách takový dort…

Zdeněk POKORNÝ