Redakční rada

Téměř na den přesně po třech letech se sešla redakční rada našeho časopisu. 21. března dopoledne, a tentokrát ne v salonku restaurace U Čejpů, ale v komorové zasedačce na Rozárce. Příjemným překvapením bylo, že na pozvání k osobnímu setkání zareagovali i po tak dlouhé době všichni.

Z devíti členů se omluvili tři. S většinou byla redakce v pravidelném kontaktu i během leti té pauzy, protože velká část z nich do časopisu pravidelně přispívá svými texty. Díky skvěle připravenému občerstvení (Děkujeme, sekretariáte!) a snad i zásluhou toho, že osobní spory a na jiných platformách ostře vedené diskuze, zůstaly tentokrát před brankou Rozárky, probíhalo setkání v příjemně přátelské a dělné atmosféře. Na úvod si předseda redakční rady Jan Horáček připravil několik konkrétních připomínek k aktuální podobě časopisu, o kterých se následně diskutovalo. Šlo například o použití fotografií nebo otázku, jestli se časopis až příliš nevěnuje historii. Bylo zmíněno, že se v dřívějších letech stalo zvykem, že si všichni členové redakční rady na setkání připravovali své poznámky k tomu, jak časopis působí, co změnit, a že by bylo dobré se k této praxi vráti t. To velmi vděčně kvitoval především pan šéfredaktor. Padala řada návrhů, co v časopise zlepšit, například docent Josef Kolář doporučoval více informovat o dění v nejrůznějších organizacích, které nejvíce ovlivňují lékárnický život, jako je Ministerstvo zdravotnictví nebo SÚKL. Redakční rada se jednoznačně shodla a potvrdila hlasováním, že doporučuje přestat v časopise zveřejňovat osvědčení k výkonu lékárenské praxe.

Největší pozornost se pak věnovala avizované nové Ceně časopisu českých lékárníků. Všichni členové redakční rady obdrželi předem koncept tohoto nového ocenění. Všichni také tento nápad jednoznačně přivítali a podpořili, přidali se k nim i někteří z těch, kteří se písemně omluvili a ve své omluvě vyslovili se vznikem nové ceny souhlas. Na Rozárce se pak podrobně diskutovalo o tom, jak parametry této ceny přesně nastavit. Tuto diskuzi není třeba detailně představovat. Důležité je, že výsledná podoba, včetně názvu Heritesova cena Časopisu českých lékárníků, tak, jak je představena na jiném místě tohoto čísla ČČL, byla jednomyslně schválena redakční radou časopisu. Šéfredaktor seznámil členy redakční rady s dalšími detaily ze života svého dávného předchůdce Františka Heritese a přinesl na jednání i ukázky Heritesových knih.

Redakční rada se na závěr domluvila, že bude usilovat o častější osobní setkávání.

(red)