Co určitě stojí za přečtení...

Ryšánková, M.: Perspektivy léčby syndromu hyperaktivního močového měchýře

Urologie pro praxi č.3/2019

Syndrom hyperaktivního močového měchýře (OAB) je komplex příznaků, které zhoršují kvalitu života obou pohlaví. U mužů se zhoršují s přítomností benigní hyperplazie prostaty, u žen v kombinaci s dalším typem inkontinence –⁠ stresovou nebo při prolapsu orgánů pánevního dna. OAB se vyskytuje v 10,8 % u dospělé mužské populace oproti 12,8 % u žen. OAB se rozdělují na neurogenní (vyvolaná neurologickým onemocněním) a non-neurogenní (bez neurologické příčiny). Z léčebných metod se využívají behaviorální opatření, rehabilitace a jiné konzervativní postupy. Zásadní je pak farmakoterapie buď v monoterapii či v kombinaci.

Jako první anticholinergikum byl v léčbě použit oxybutinin. Je vůči jednotlivým typům muskarinových receptorů (M1-3) neselektivní a má i přímý spasmolytický účinek. Dlouhodobě jej pacienti hůře tolerují, dá se proto použít i transdermálně. Druhou možností je propiverin –⁠ anticholinergikum s lokálně anestetickým účinkem, působí rovněž muskulotropně i neurotropně. Trospium se liší od před­chozích tím, že není metabolizováno a je lipofilní.

Selektivním antagonistou receptorů M3 je solifenacin, působí tedy jen v močových cestách. Do stejné skupiny patří i darifenacin. Selektivně na M-receptory močo­vých cest působí dále tolterodin a fesoterodin.

Prvním schváleným agonistou β3-receptorů je mirabegron, přes betareceptory způsobuje detrusorovou relaxaci. Klinicky se zkouší podobná látka virabegron. Při noční polyurii se dá s výhodou použít i desmopressin. V poslední době se často používá kombinace některých výše uvedených léčiv. Při selhání medikamentózní léčby se pak dají využít metody chirurgické.

Racková, S.: Deprese a migréna: co mají společného?

Neurologie pro praxi č. 3/2019

Prevalence deprese v populaci vyspělých zemí se pohybuje kolem 14,6 %, dvakrát více u žen než u mužů. U migrény je výskyt velmi podobný (14,2 %). Byla publikována celá řada studií potvrzujících současný výskyt deprese a migrény. Mají řadu společných příznaků –⁠ změny nálady, poruchy spánku, únava, poruchy soustředěnosti, změny chuti k jídlu a tělesné hmotnosti. Pacienti s depresí a migrénou jsou více vystaveni riziku suicidia. Souběžný výskyt obou nemocí vedl i k použití antidepresiv v profylaxi migrény.

Historicky první byla použita tricyklika. Dále byla použita tetracyklika (mirtazapin, mianserin) ve velké analýze 22 studií, účinek nebyl prokázán. SSRI a SNRI –⁠ proběhla řada studií srovnávajících obě skupiny v profylaxi migrény. Nejlepšími se ukázaly být venlafaxin a duloxetin. Některá příznivá data v profylaxi migrény jsou ve studiích s agomelatinem a melatoninem.

V článku je uvedena kazuistika pacientky ve věku 40 let, migrenička (8 let). Pro pokles nálady byl nasazen sertralin až do dávky 100 mg denně. Deprese vymizela a výrazně se snížil počet záchvatů migrény na 1x za 2–3 měsíce a s menší intenzitou. Po roce byl sertralin vysazen ale bohužel se vrátily záchvaty migrény, byla tedy obnovena medikace sertralinem jako profylaktikem migrény.

PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz