Představujeme kandidáty do představenstva, revizní komise a čestné rady České lékárnické komory


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 9, s. 10-20

Do volebního sjezdu delegátů České lékárnické komory zbývá již jen pár týdnů. Stalo se tradicí, že kandidáti do ústředních orgánů stavovské organizace dostávají prostor na webu i v Časopise českých lékárníků. Na následujících stránkách tedy zveřejňujeme profily a fotografie kandidátů, které nám oni sami poslali.

Kandidáti do představenstva ČLnK


Mgr. Michal Hojný

Členem představenstva ČLnK od roku 2003, vedoucím lékárníkem v IKEM od 2004 – dost dlouho na to dostat nálepku funkcionáře dinosaura. Zvažoval jsem dlouho, jestli se v té první funkci ucházet na podzim o podporu na další 4 roky a nakonec se rozhodl, že ano. Ano, energie a nadšení pro věc asi už nejsou takové, jako byly před třicítkou (ale od toho budou v PČLnK určitě jiní, třeba zástupci Mladých lékárníků), ale zase na druhou stranu je asi dobře, aby pokračovali ti, co svojí zkušeností a kontakty mohou ČLnK něco přinést i po 20 letech praxe.

Složení představenstva by určitě mělo být barevnější než to stávající, aby se tam mísily názory mladých a starých, zaměstnanců a majitelů, veřejných, řetězcových a nemocničních. Taková diskuze v posledních letech na PČLnK prakticky vymizela a přesunula se do veřejného prostoru do tiskových zpráv a příspěvků na sociálních sítích. Jenže bez diskuze a dostatečného prostoru na ní vznikají ukvapené a mnohdy nevyvážené závěry.

Komora se v posledních letech obrovsky rozkročila ve svých aktivitách a je určitě na čase udělat jejich inventuru a věnovat energii činnostem, které jsou pro nás klíčové. Věřím, že do představenstva budou úspěšně kandidovat ti, kteří se nebojí převzít odpovědnost a vezmou si na starost konkrétní úkoly, a že prezidentem bude ten, který dokáže této jejich vlastnosti využít a bude úkoly na ně delegovat. Komora nemůže mít jedinou hlavu, na to je úkolů příliš mnoho. Musí mít v čele prezidenta, který vnímá rozsah úkolů, umí vyhodnotit priority, úkoly delegovat a následně prezentovat výsledky práce svých kolegů.

Pokud získám vaší podporu, budu s takovým prezidentem další 4 roky rád spolupracovat jako člen představenstva.


Mgr. Martin PINDUR

Nar. 1970. OSL Karviná. 1993 absolu­to­­rium na FaF UK v Hradci Králové. 1993–1995 lékárník – asistent ve Fakultní lékárně FN Ostrava. 1995–1999 vedoucí nákupu léčiv ve Pharmos a. s., 1997 atestace z veřejného lékárenství, 1998 založení soukromé společnosti pro provozování lékárny, 1999 vedoucí lékárník – držitel osvědčení pro veřejnou lékárnu v Havířově. Od roku 2011 člen představenstva ČLnK.

V představenstvu ČLnK se již druhé volební období věnuji problematice celoživotního vzdělávání. Cílem naší současné pracovní skupiny bylo dotáhnout započaté změny v organizačním řádu pro celoživotní vzdělávání. Tento úkol se nám podařilo v průběhu funkčního období ­splnit, včetně zajištění dostupnosti a kvality vzdělávacích programů.

Jako provozovatel veřejné lékárny podporuji všechny návrhy a stanoviska související s podporou provozování soukromých lékáren lékárníky, s jejich přijatelným rozvojem a výkonem našeho svobodného povolání i do budoucna.

Byl bych rád, kdyby se mi podařilo přesvědčit i kolegy zaměstnance napříč celým spektrem, že pokud u nás budou platit principy vyspělého evropského ­lékárenství, bude dlouhodobě prosperovat i jejich zaměstnání.

Pokud dopustíme další devastaci nezávislých soukromých lékáren a umožníme experimenty typu „internetový prodej léků vázaných na recept“, dojde nejen k postupnému zániku těchto lékáren, ale i k zániku lékárnické profese, jak ji známe doposud.

Uvědomte si prosím všichni, že automatizovaný systém na centrálním skladě s plným sortimentem, bude číst a zpracovávat dvanáctimístné elektronické kódy mnohem rychleji než lékárník a HLAVNĚ LEVNĚJI. Myslíte si, že je to utopie? Také jsem to nebral vážně. Až do chvíle, kdy se na představenstvo ohlásil kolega Mgr. ­Tomáš Cikrt s přednáškou o nevyhnutelné změně pohledu na uplatnění farmaceuta v kontextu elektronizace zdravotnictví. Velmi doporučuji seznámit se s tímto materiálem. Byl jsem tak zaskočen, že jsem se zapomněl zeptat, kdo mu zjevil toto „proroctví“, ale když jsem se zamyslel, dal si dohromady všechny indicie, tak mi to došlo. A to je důvod, proč kandiduji i potřetí.


PharmDr. Aleš Novosád

Narodil jsem se 21. 12. 1983 ve Vlašimi a kandiduji znovu po 4 letech do představenstva České lékárnické komory. S ČLnK jsem spjat již od roku své promoce 2008 na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Jako delegát sjezdů ČLnK se účastním již 12 let.

V současnosti působím na pozici ­vedoucího lékárníka v řetězci Benu a. s., v letech 2017–2019 jsem byl předsedou Mladých lékárníků, působím v Pracovní skupině Ministerstva zdravotnictví ČR k Seznamu zdravotních výkonů, stal jsem se členem Akreditační komise oboru farmacie MZ ČR a také jsem tři roky průkopnicky sloužil jako první odborný konzultant ČLnK.

A proč já? Mou práci (nebo její část) osobně znáte. Kromě řady vzdělávacích akcí, na kterých jsem se podílel, jsem autorem garantovaného kurzu Poradenství a péče o pacienty s Alzheimerovou nemocí. Jako hlavní koordinátor jsem stál v čele projektu ČLnK a VZP s názvem „­Lékárník odborný poradce“, v němž se mi podařilo získat pro lékárníky ­celkem 960 tis. Kč na podporu odborných konzultací v lékárnách. Realizoval jsem mnoho projektů, ale nejvíce času jsem v posledních dvou letech věnoval oživení ne­funkčních okresních sdružení.

Výsledek mé práce je oživení 21 okresů, 147 nových členů v jejich představenstvech a téměř 70 nových delegátů na sjezd ČLnK.

Věřím, že naše zájmy jsou společné. Nedělám rozdíly mezi lékárníky z řetězce, ze soukromé nebo nemocniční lékárny. Naše vzdělání je stejné a zájmy také.

Z předchozího je zřejmé, že jsem v minulosti pro komoru odvedl kus práce a kandiduji proto, že mě to bavilo a rád bych v tom pokračoval.

Budete-li na okresních shromážděních, případně jako delegáti sjezdu zvažovat mou volbu, měli byste k výše uvedenému „A“, vědět i „B“.

Osobních prohřešků se moudrý ­člověk vyvaruje, „chytrý“ se jimi nechlubí a samolibý je znevažuje a popírá. Mně se to první nepovedlo, druhému se nemohu vyhnout kvůli zodpovědnosti k sobě i k vám a třetí mi nedovolí vlastní morální nastavení.

V osobní emailové korespondenci jsem kamarádovi z fakulty nabídl možnost připsání bodů do systému Celoživotního vzdělávání. Dělal jsem se důležitějším, než jsem, a chtěl jsem ho z hloupého žertu nechat nějaký čas při tom, že to půjde. Body jsem mu samozřejmě nepřipsal. Nemyslel jsem to vážně a nikdy jsem také pro nikoho nic takového neudělal. Tento způsob žertování a „vytahování se“ oba chápeme a vyplývá z našeho vzájemného vztahu.

Naše maily se ale dostaly i k dalším lidem a před volbami je více než pravděpodobné, že se dostanou k mnohým z vás. Vím, že nemusí moje vysvětlení stačit, přesto se o to pokouším. Případ byl jako disciplinární provinění předán k ­rozhodnutí Čestné radě a jako člen představenstva (současný nebo budoucí) vás výsledkem řízení seznámím.

Přesto kandiduji. Rád bych, abyste při ­volbě zvážili míru mého provinění. Vím, že mám komoře co nabídnout. ­Věřím, že jsem se dostatečně poučil a mohu to dokázat hlavně tím, že toho pro komoru a lékárenství v budoucnosti udělám minimálně stejně jako dosud.


Mgr. Jakub Jonszta

Narozen 1981, absolvent FaF VFU Brno 2004, atestace veřejné ­lékárenství 2008, pracoviště veřejná lékárna na ­poliklini­ce v letech 2004–2008 jako lékárník ­a­sis­tent, od 2009 jako vedoucí lékárník.

Málokdo v dnešní době zná pravý význam slova kritizovat. Znamená totiž hodnotit, posuzovat. Toto slovo ovšem získalo nelibý, negativní nádech ze zcela zřejmého důvodu. Pohanět je velmi jednoduché a laciné. Zato učinit něco pro změnu je daleko náročnější.

Abych tedy šel proti tomuto „modernímu“ trendu, dostál svému přesvědčení a pokusil se něco učinit, rozhodl jsem se pro kandidaturu do PČLnK.

Jako lékárníkovi z veřejné lékárny je mi nejblíže právě tento sektor. Veřejné lékárny jsou dlouhodobě nejvíce vystaveny nejistotě a problémům, které trápí jak provozovatele, tak jejich zaměstnance. Problémům, o kterých se ví. Komora je má dlouhodobě v úkolech, ale zatím jen velmi málo jich bylo vyřešeno. Za všechny zmíním ty nejpalčivější, pracovně jsem si je nazval trojkombinace – odměňování lékáren, síť lékáren, doplatky v lékárnách. Většinou pouze hasíme pohromy, které na nás všude číhají, než bychom dokázali prosadit svůj zájem.

Není mi lhostejná a dráždí mě nejednotnost, s jakou se lékárníci již nějakou dobu potýkají. Ano, jsme složeni z různorodých skupin, ale v základních principech je třeba nutně najít shodu a prezentovat lékárenství jako potřebné zdravotnické povolání. A ne prosazovat pouze zájem svůj či své skupiny. Vážím si všech kolegů s charakterem a prvořadým zájmem o povolání.

I když komora u některých svých členů nemá nejlepší jméno, někteří dokonce vyjadřují nesouhlas s jejím působením či existencí, já osobně ji vždy hájil a uznával. Mým přesvědčením je, že takováto instituce je potřeba a jedině s její pomocí a s jednotným názorem dosáhneme svých cílů.

Nedávno jsem o institucích v ČR četl následující: „Každý sociolog by vám ale řekl, že instituce tvoří taky jen lidé. A když je obsadíte slabými, loajálními, subalterními úředníky, kteří znají jen různé formy vykonávání moci, ale neznají odpovědnost, tak instituci zničíte. Toho, jak je to snadné, jsme teď sami svědky.“

Přesně opačně bych chtěl ve funkci působit já.


PharmDr. Stanislav Gregor

30 let, Nemocniční lékárník Ústavní lékárny IKEM, Praha

Po své mamince jsem převzal pomyslnou štafetu a v roce 2013 dokončil ­studium na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Krátce jsem působil v řetězcové lékárně ve Svitavách a soukromé lékárně ve Vysokém Mýtě. Poté jsem nastoupil do nemocniční lékárny IKEM, kde ­pracuji dodnes. Vyzkoušel jsem si tak práci ve všech typech lékáren.

Aktivně jsem se zapojil do dění v českém lékárenství v roce 2015, kdy jsem se podílel na znovuobnovení OSL Prahy 4, ve kterém v současnosti vykonávám funkci předsedy. V květnu letošního roku jsem se stal také předsedou Mladých lékárníků. Kandidoval jsem, protože mi aktuální situace není lhostejná. Jde totiž hlavně o naši budoucnost. Ze stejného důvodu jsem se rozhodl kandidovat i do nově voleného představenstva. Nemám sice tolik zkušeností jako lékárníci starší s mnohaletou praxí, nicméně mám chuť a odhodlání pracovat.

Pevně věřím, že cesta, kterou bychom se měli vydat, je rozšíření našich kompetencí. Nebát se zodpovědnosti a sebevědomě vystupovat jakožto skuteční odborníci na léčiva. Za krátkého působení ve funkci předsedy Mladých lékárníků jsem si vyzkoušel jednat se zástupci státních ­autorit. Jsem přesvědčen, že při slušném a férovém jednání můžeme celou řadu věcí ovlivnit a zlepšit. Proto vás tímto prosím o podporu a šanci hájit naše zájmy, aby se lékárny nezměnily v drogerie nebo aby každý lékárník mohl mít před sebou stále vidinu, že si může někdy v budoucnu otevřít svoji vlastní lékárnu.


PharmDr. Kristýna Pilátová

Absolvovala jsem Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové v červnu roku 2011. V prosinci 2014 jsem složila Státní rigorózní zkoušku opět na Farmaceutické fakultě UK. Od roku 2011 jsem pracovala ve veřejné lékárně. V roce 2018 jsem převzala lékárnu ve Voticích, kterou provozuji.

Vzhledem k tomu, že se každodenně potýkám s celou řadou problémů, chci se aktivněji podílet na jejich řešení. Proto jsem se rozhodla kandidovat do představenstva. Během jednoho roku jsem měla možnost získat praktické zkušenosti např. s dohodovacím řízením a vím, že v tuto chvíli neexistuje jasná koncepce státu, kudy se má ubírat česká farmacie, kdy jsou lékárníci stále více tlačeni do role obchodníků v nepřehledném systému marží.

Přináším jasnou vizi a koncepci, která nyní představenstvu komory chybí. Je potřeba naši profesi prezentovat jako poskytování zdravotní služby pacientovi a trvat na prosazování odbornosti a nezastupitelnosti farmaceutů při tvorbě zákonů. Jedině důsledností a každodenní prací s ministerstvem, poslanci, senátory, pacientskými organizacemi a médii toho dosáhneme.

Řešení je jednoduché: zavést transparentní systém financování léků z veřejného pojištění zavedením stejných doplatků, posílit postavení lékárníků stanovením hrazených odborných výkonů. Vystudovali jsme jednu z nejtěžších univerzit a nechceme se rozhodovat podle netransparentních tržních pravidel, ale podle nejvhodnějších a nejmodernějších trendů vyspělé farmacie, kdy pacient bude vždy na prvním místě.


PharmDr. Nina Švédová

V lékárenské praxi jsem od roku 2009. Po studiu na VFU FaF v Brně jsem působila 2 roky v soukromé lékárně v Brně, vyzkoušela si vypomáhání v lékárnách v moravskoslezském kraji a po atestaci jsem se stala vedoucím lékárníkem v lékárně Dr. Max ve Vaňkovce.

Podílela jsem se na oživení OSL Brno--město. Při této příležitosti jsem měla možnost navštívit skoro všechny ­brněnské lékárny, promluvit s kolegy lékárníky a ověřit si, že máme podobný názor na fungování OSL a potažmo i celé komory, na dostupnost informací a na základní požadavky řadových členů od své stavovské organizace.

Od vzniku OSL jsem v úzkém kontaktu s představenstvem OSL, spolupracuji na posílení informovanosti lékárníků našeho OSL, a tím i zvýšení atraktivity jeho aktivit, jsem správcem informačního portálu www.oslbrno.cz.

Kandiduji do představenstva, protože věřím, že spojením entuziasmu a tvrdé práce je možné některé věci změnit. Je zbytečné plakat nad rozlitým mlékem, jak je poslední dobou naším zvykem. Naše stavovská organizace by měla pomáhat svým členům držet tempo s moderní dobou, abychom byli stále v kontaktu s pacienty a jejich potřebami – jen tak si zachováme respekt a své místo v dnešní společnosti.

V představenstvu komory se chci věnovat otázkám, které v praxi trápí každého lékárníka. Na mysli mám zejména vytvoření dobrého zázemí pro řešení každodenních praktických problémů, přípravu celé lékárnické obce na jakoukoliv novotu v oboru. Aby opravdu každý člen cítil, že mu komora pomáhá s orientací v nové problematice a usnadňuje práci v čím dál složitějším světě.

Snažíme se vybojovat od státu lepší ohodnocení nadstandardních služeb – ale je opravdu každá lékárna tyto služby připravena poskytovat? Má proškolený personál? Jsou připravené akční plány na tyto změny? Této práci ráda věnuji svůj čas i energii, protože vím, že je smyslu­plná a potřebná.

Budu nadále pokračovat v rozšiřování informovanosti lékárníků, ať už prací na zpřehlednění webu, modernizaci ČČL nebo dalšími aktivitami. Chci svým dílem přispět k tomu, aby se ochota k inovacím stala přirozeným atributem naší organizace.

Dále se chci zasadit o větší transparentnost financování, racionalizaci nákladů a vyhodnocení užitku vynaložených financí. Nemyslím, že je potřeba investovat velké sumy do PR projektů a souběžně vést PR kampaň také placenou ze zdrojů komory. A určitě nejsem sama, kdo se zamýšlí nad otázkou, zda je celý aparát komory efektivní, jestli není možné na provozu ušetřit a takto získané prostředky využít raději na jiné potřebné projekty.

Při veřejném vystupování budu reprezentovat lékárnickou profesi jako nanejvýš odbornou a nepostradatelnou. Chci přinášet jasná fakta, konstruktivní řešení a vizi budoucnosti s lékárníkem, který ví, umí, a hlavně chce tady být pro své pacienty.


PharmDr. Radka Plisková, MBA

Studium na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě jsem ukončila v roce 1991 a o tři roky později jsem získala specializovanou způsobilost lékárenství I. stupně.

První tři roky praxe jsem pracovala ve státním sektoru, v Lékárenské službě města Brna. Posléze, v roce 1994, kdy se lékárny začaly privatizovat, jsem postupně pracovala v lékárnách, jejichž vlastníkem byl lékárník, nelékárník i právnická osoba. Posledních 10 let jsem odborným zástupcem a vedoucím lékárníkem v pohotovostní lékárně Dr.Max na ulici Bašty v Brně.

Při obnově nefunkčního OSL Brno-město jsem se setkala s řadou kolegů, pro které je, stejně jako pro mě, lékárenství posláním a kteří farmacií žijí. Impulzem pro kandidaturu do představenstva byl pro mě loňský Sjezd, kterého jsem měla možnost se zúčastnit jako host. Při debatě jsem nabyla dojmu, jako by řada mých kolegů propadla rezignaci. Mám obecně pocit, že jako stav postupně ztrácíme svou hrdost.

Z toho, že to tak je, nelze obviňovat jen naše okolí. Příčiny nalezneme i u sebe a základní impuls musí vycházet od naší profesní organizace. Chci se proto v jejím rámci věnovat problematice garance poskytování lékárenské péče na nejvyšší možné odborné a etické úrovni a zjednodušení předávání informací členské základně, aby její členové o práci v komoře měli zájem a rozvíjeli ji. Dále se chci věnovat přerozdělování peněz do jednotlivých OSL a jejich účelnému využívání, například v aktivitách na zlepšování povědomí veřejnosti o naší profesi.

Při práci v legislativním procesu považuji za důležité zachování léků v lékárnách pro české pacienty, kultivaci cenové a úhradové regulace, chci, aby se podařilo prosadit spravedlivější formy odměňování lékáren a dosáhnout ohodnocení nadstandardního výkonu lékárníka.

Nabízím svoje zkušenosti a čas pro takové aktivity, které povedou k tomu, že se lékárenství opět stane prestižním oborem, a aby mladá generace, které se ve své práci prostřednictvím vedení praxí studentů věnuji, získala pocit, že farmacie stále je a bude oborem, který stojí za to studovat.


PharmDr. Irena Fuksová

Od ukončení studia v oboru klinické farmacie na Farmaceutické fakultě University Komenského v Bratislavě, už uplynulo čtvrtstoletí a v oboru jsem zažila mnohé. Mám zkušenosti s prací v soukromých lékárnách v Rožnově a Frenštátě (obojí pod Radhoštěm), od roku 2005 působím na pozici vedoucí lékárník a odborný zástupce v ostravské lékárně Dr.Max. Od dubna 2019 jsem se stala předsedkyní druhého největšího OSL v ČR, OSL Ostrava. V roce 2004 jsem obhájila rigorózní práci na téma ISO v lékárenství. Kvalita lékárenství mi vždy ležela na srdci.

Situace, která je v posledních letech pro náš obor příznačná, mi není lhostejná. Lékárenství jako by stagnovalo, nikam se neposouvalo. Přitom potřebuje mít vizi, kudy jít ve světě, který se prudce mění, protože změnou prochází všechno: od technologií přes legislativu až po životní styl našich pacientů. Na to všechno musí umět komora reagovat a musí o tom umět také komunikovat – jak uvnitř, tak navenek. Je velmi potřebné také rychleji reagovat na podněty všech oborových partnerů (MZd, SÚKL, zdravotních pojišťoven, zákonodárců i nadnárodních institucí) a současně prosazovat zájmy profese. Je potřeba docílit takových výsledků, které by změnily i současnou apatii (až nechuť) lékárníků vůči činnosti komory v jejich aktivní zájem: Komora se musí stát opěrným bodem všech lékárníků a nikoliv zbytečnou institucí pro některé z nich.

Mým cílem je zapojit se do práce pro nás všechny ve třech následujících oblastech:

Posílení prestiže lékárníků a lékárenského povolání: chci se spolupodílet na dalším vývoji naší profese a zajištění její budouc­nosti, na posílení autority a kreditu lékárníka v naší společnosti, jak u ­laické, tak i odborné veřejnosti. Chci být ­nápomocna tomu, aby odborné znalosti lékárníků byly považovány za nadstandardní a nenahraditelné.

Zlepšení vykonávajících činností a fungování komory podle jejího poslání, posílení funkčních OSL a vztahu komory k OSL: chci se spolupodílet na hájení zájmů lékárníků bez ohledu na to, v jakém typu lékárny pracují. Komora má lékárníky spojovat, nikoliv rozdělovat. Je řada témat, která máme společná, např. odměnu za ověřování pravosti léčiv, za práci s lékovým záznamem, za digitalizaci listinného receptu, reexporty, fond na podporu jedinečných lékáren atd. Chci spolupracovat na posílení funkčnosti všech OSL, zlepšení vztahu OSL a komory. Chci se také zasadit o zprůhlednění finančního hospodaření komory. Členský příspěvek platíme všichni a máme právo vědět, jak konkrétně se s našimi příspěvky nakládá.

Předávání znalostí z oblasti kontrol SÚKL v lékárnách a ISO.

To vše na základě mých dlouholetých a praktických zkušeností. Všem těmto oblastem chci věnovat čas a energii, chci přínosné změny pro nás, všechny lékárníky a zejména pacienty.

Nastal čas pro změny. Ty za nás nikdo neudělá, musíme je udělat my sami a nejbližší možností jsou nastávající volby. Je na nás, zda využijeme příležitost k posílení dobré pověsti a prestiže lékárenského povolání. Vše máme ve svých rukou.


PharmDr. David Ovčaří

Nar. 1981, absolvent FaF UK 2005, atestace veřejné lékárenství 2010, atestace nemocniční lékárenství 2014. Celou svou dosavadní profesní kariéru jsem spojil se severočeskými Teplicemi, kde jsem pracoval v soukromé lékárně na poliklinice a od roku 2009 v lékárně nemocniční. Od roku 2011 vykonávám funkci předsedy OSL Teplice. V roce 2015 jsem byl zvolen do představenstva ČLnK.

V současném představenstvu se jako vedoucí pracovní skupiny věnuji zejména problematice celoživotního vzdělávání a v této práci bych rád pokračoval i v dalším období. Podařilo se nám zavést povinnou elektronickou registraci všech vzdělávacích akcí, ze kterých si členové mohou vybírat díky přehlednému členění na webu komory. Velký rozvoj zaznamenaly distanční vzdělávací akce – pravidelně připravujeme vlastní webináře (které jsou následně přístupné ve formě záznamu) a k dispozici je opravdu bohatá nabídka externích e-learningových kurzů. Pokračujeme v úspěšném projektu IDS seminářů, garantovaných kurzů a kromě tradičně oblíbených seminářů (aktuální legislativa, magistraliter příprava) se snažíme připravovat témata nová (první pomoc, veterinární farmacie, antibiotika, léčebné konopí) a vyplývající z aktuální situace (eRecept, GDPR, FMD). Významnou část agendy tvoří také přidělování bodů externím akcím a posuzování individuálních vzdělávacích aktivit členů.

Za obrovský úspěch považuji projekt oživení nefunkční okresních sdružení. I přes nepochopitelný odpor některých kolegů se v letošním roce podařilo oživit všechna OSL včetně těch, která nefungovala po dlouhá léta. Zdaleka největší kus práce odvedl kolega Aleš Novosád, sebe bych si dovolil označit jako jednoho z autorů projektu, spoluautora úspěšného ­manuálu a Alešova dlouhodobého pomocníka a konzultanta. Pozitivně ­vnímám větší ­zapojení kolegů zaměstnaných v řetězcích, které snad přispěje k otupení nesmyslných rozporů mezi lékárníky pracujícími v odlišných typech lékáren. Lékárenství máme podle mého názoru jen jedno a větší jednota je jedním z předpokladů prosazení důležitých cílů. Oživením nefungujících OSL však práce zdaleka nekončí. Všechna OSL by si zasloužila významnější a systematický servis sekretariátu a proto budu podporovat zřízení nové pracovní pozice, jejíž náplní by byla agenda okresních sdružení.

Následující představenstvo čekají nelehké úkoly. Kromě dlouhodobých a bohužel stále neúspěšně prosazovaných priorit (stejné doplatky, změna odměňování lékárenské péče, úhrada konzultačních služeb v lékárnách) to jsou také vnitrokomorové problémy. Bude potřeba vyřešit v současné době již kapacitně nevyhovující sídlo a z důvodu rozšiřujícího se spektra činností také stále napjatější rozpočet.

Účast v představenstvu komory vnímám nejen jako příležitost podpořit řadu smysluplných projektů a šanci podílet se na zajímavých aktivitách, ale také jako možnost zabránit zbytečnému plýtvání prostředků za činnosti zbytné nebo dokonce kontraproduktivní.

V současném představenstvu jsem načerpal řadu zkušeností a měl příležitost pochopit, jak některé procesy fungují. Ne vždy je věci možné zařídit tak jednoduše, jak se zvnějšku může zdát. Měl jsem možnost vyzkoušet, že ani obětování značné části volného času mnohdy nemusí stačit. Bylo mi ctí spolupracovat s řadou výjimečných a obětavých osobností, učit se od nich a společně hledat nejlepší řešení diskutovaných problémů. Pro další období proto mohu nabídnout větší zkušenosti a stále stejnou chuť ke konstruktivní týmové práci.


PharmDr. Martin Kopecký, PhD.

Již 3x mi delegáti Sjezdu ČLnK umožnili pracovat v představenstvu ČLnK. Nastal čas vrátit lékárníkům to, co do mě ­investovali. Je mi ctí přijmout kandidaturu na prezidenta ČLnK.

Narodil jsem se 23. března 1977 v Lito­myšli. Studium na FaF UK v Hradci Krá­lo­vé jsem ukončil v roce 2000 a poté jsem pokračoval v postgraduálním studiu na Katedře biologických a lékařských věd FaF UK a na Fyziologickém ústavu AV ČR. Dizertační doktorskou práci v oboru farmakologie jsem obhájil v roce 2006. V Lékárně Zdraví v Zábřehu pracuji od roku 2004. Postupně jsem se seznámil s prací lékárníka–zaměstnance, s problematikou provozu lékárny a s tím, co je to odpovědnost majitele za lékárnu. V rámci rodinné lékárnické firmy provozujeme 4 lékárny a 1 OOVL.

V letech 2008–2018 jsem byl členem Předsednictva GML. Od roku 2010 jsem členem PČLnK. Od roku 2015 jsem zástupcem ČLnK v PGEU v Bruselu. Díky tomu jsem získal rozhled nejen nad problematikou českého lékárenství, ale také navázal spolupráci s kolegy z jiných zemí EU. V PČLnK jsem se soustředil např. na problematiku eReceptu (Příručka expedujícího lékárníka – eRecept snadno a rychle – autor), na problémy s výpadky léků nebo FMD (člen expertní komise NOOL za veřejné lékárny). Zastupuji lékárníky v Komisi pro metodiku předávání dat pojišťovnám. Absolvoval jsem řadu jednání s představiteli MZ, SÚKL, ZP, průmyslu, distribuce i Parlamentu. Takto nasbírané zkušenosti a kontakty považuji za nutné minimum k tomu, abych mohl funkci prezidenta ČLnK aktivně vykonávat ihned po zvolení.

Jako prezident ČLnK bych během následujících 4 let reformoval činnost orgánů Komory směrem ke členům. Podařilo se zvolit vedení mnohých OSL, nicméně to je pouze začátek. Aby nová OSL byla „živá“, rád bych uspořádával pravidelná regionální setkání vedení OSL se členy PČLnK a s prezidentem. Má-li být Komora silná, je nutné, aby názory Komory vycházely z potřeb členů a byly poté s podporou členů prosazovány. A právě k diskusi o problémech budou tato setkání sloužit.

Nemyslím si, že by členové Komory byli rozhádaní (na rozdíl od let 2008–2011). Podle mého názoru je to uměle udržovaná myšlenka, která nás, LÉKÁRNÍKY, má oslabit. Řetězcoví, neřetězcoví, nemocniční. Rozdílné pohledy na budoucí vývoj lékárenství jsou mezi provozovateli „malých“ lékáren a řetězců. Nikoliv mezi lékárníky. Vnímám, že cca 1/3 členů Komory je zaměstnána u společností, které provozují řetězce lékáren. Proto je mým dalším plánem vytvoření skupiny, která se bude zabývat problémy zaměstnanců. Předpokládám, že zárodkem této skupiny budou kolegové zvolení do PČLnK.

V letech 2020–2023 nás čeká spousta úkolů a výzev. Namátkou – nové povinnosti vyplývající z EU směrnic o PZT nebo veterinárních LP, výpadky léků, snahy o zásilkový výdej léků na recept bez lékárníků, pokračování FMD atd. Žijeme v době, kdy je ve státní správě odborný kredit často porážen ekonomickými zájmy. Komora nesmí být vůči státní správě servilní a je potřeba pokračovat ve správném dávkování odborně podložených argumentů vůči nápadům státní správy.

Komora bude potřebovat silného, zkušeného prezidenta. Budu-li zvolen, přijmu tuto výzvu s odpovědností za téměř 10 ­tisíc členů České lékárnické komory.


PharmDr. Marie Babková

Narodila jsem se v roce 1993 v Praze. V září roku 2018 jsem úspěšně absolvovala na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a následně složila rigorózní zkoušku v únoru 2019. Během studia jsem získala praxi v Zentivě a Sandozu na pozici Quality control analytik junior a následně v oddělení Quality assurance. Výzkum pro svou diplomovou práci jsem prováděla v rámci projektu Erasmus+ na Univerzitě v Coimbře v Portugalsku ve skupině Neuroendocrinology and aging group patřící pod Center for Neuroscience and Cellular Biology.

V současné době pracuji na pozici Lékárník–asistent v Lékárně Sv. Anna patřící pod Sanatorium Sv. Anny v Praze 3, ­Žižkově. Zároveň jsem také členkou Okresního sdružení lékárníků Praha 3.

Do představenstva České lékárnické komory kandiduji, jelikož mi budoucnost mého oboru není lhostejná a chtěla bych se podílet na jeho vývoji. Tento rok je ve znamení velkých změn a já pevně věřím, že bych mohla svým hlasem přispět k reprezentaci nastupující generace lékárníků a lékárnic.


Mgr. Hana Šnajdrová

Narozena 1973. Studium v oboru farmacie na FaF UK Hradec Králové ukončeno 1996, získané specializace v oborech Lékárenství I. st. (1999), Farmaceutická analytika I. st. (2001) a Nemocniční lékárenství (2007). V současnosti pracuji jako vedoucí lékárník Lékárny Thomayerovy nemocnice a na částečný úvazek jako pedagogický pracovník Katedry lékárenství IPVZ. Mimo jiné jsem členem Lékárenské sekce Lékopisné komise MZd a členem Komise pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků MZd.

Od roku 2003 jsem členkou představenstva ČLnK. Celou dobu se snažím věnovat zejména odborným tématům a problematice provozu lékárny, bez ohledu na to jakého je typu. Evidence návykových látek, příprava IPLP, zacházení s odpady, práce s nebezpečnými ­chemikáliemi jsou příklady oblastí, kterým bych se mohla v případě zvolení věnovat.

Nejsem politik, jsem odborník. Lékárník.


PharmDr. Jindřich Šmíd

Je mi 59 let a jsem majitelem lékárny ve Varnsdorfu, kde působím také jako odborný zástupce. S farmacií jsem se seznámil až na fakultě a musím říci, že mě zcela pohltila. Jsem šťastný, že dosud mohu pracovat tak, jak nás to na naší Alma mater naučili. S jistým smutkem musím ovšem konstatovat, že tak jak se mění celý svět, mění se také česká farmacie. A bohužel k horšímu. Vytrácí se zdravotnický charakter povolání a často převládá, co do lékárny, podle mě, vůbec nepatří. Léčiva jsou z mnoha lékáren vytěsňována a nahrazována různými pochybnými doplňky. Zdravotní péče o pacienta je nahrazována byznysem. A je toho mnohem víc.

Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl opět kandidovat do představenstva ČLnk. Jsem přesvědčen, že ještě není konec nadějím na záchranu našeho oboru jako součásti primární zdravotní péče. Je ovšem nutné vytvořit jednotnou a silnou množinu lékárníků, která bude schopna odolat tlakům všech „nezdravotníků“ v naší farmacii. Lékárna se stává lékárnou, pouze když je v ní lékárník. Tento by měl být mimo jiné vzdělaný, empatický, ale také sebevědomý.

Lékárníci jsme všichni, kteří jsme absolvovali farmaceutickou fakultu. Tohoto si buďme všichni vědomí, nečiňme mezi sebou rozdíly a zkusme táhnout za jeden provaz za záchranu našeho lékárenství a lékáren jako zdravotnických zařízení sloužících ve prospěch našich pacientů. Podobné střety o charakter naší práce se odehrávaly a odehrávají v celé Evropě a leckde dokáží sjednocení lékárníci přesvědčit zodpovědné politiky, že lékárník může systému zdravotní péče velmi prospět, a to nejenom úsporou značných finančních prostředků. Pojďme tedy ­společně do boje.


Mgr. David Gregor

V roce 2008 jsem dokončil studia na Farmaceutické fakultě UK a následně ­fyzioterapii na 3. lékařské fakultě UK. Praxi jsem získal jako lékárník asistent v malém řetězci a následně v rodinné lékárně už během studií. V roce 2014 jsem složil atestaci z oboru veřejného lékárenství. Od roku 2015 jsem vedoucí lékárny v Děčíně.

Co nejvíce našemu oboru chybí a proč jsem se rozhodl kandidovat do představenstva?

Především potřebujeme oborovou odbornou platformu, která bude spojovat všechny lékárníky. S tím je spojena ochota a schopnost naslouchat a domlouvat se na kompromisech mezi námi. Chci, aby představenstvo mělo silný mandát z regionů v prosazování nutných reformních kroků k udržení české farmacie a k posílení postavení lékárníka ve zdravotnictví směrem ke státní správě, samosprávě a veřejnosti. Nesmíme mít strach říci svůj názor veřejně např. ve zdravotních výborech sněmovny, senátu nebo na sociálních sítích.

Zároveň se musíme naučit rozeznávat dezinformační weby a manipulace, které využívají určité zájmové skupiny jako standardní marketingový nástroj k rozbíjení naší jednoty. Představenstvo komory má zajistit proaktivní přístup v otevírání nových témat na ministerstvu, nečekat pouze na to s čím přijdou ostatní a pak reagovat připomínkováním. Je potřeba mít nejenom návrhy reformy, ale i řešení, které budeme aktivně prezentovat.

Ze své pozice se zasadím o vyšší zapojení lékárníků do primární péče formou preventivních screeningových programů placených ze strany pojišťoven vzhledem k přetíženosti praktických lékařů a ne­úprosné tendenci demografické křivky.

Prosadím zveřejňování nákladů komory formou rozklikávacího rozpočtu a zapracuji na zlepšení komunikace s regiony. Během minulého roku jsem získal cenné know-how, jak prosadit názor do médií, nebát se veřejně vystupovat. O posílení postavení lékárníka jako odborníka jde nám všem!


Mgr. Aleš Krebs, Ph.D.

Členem představenstva ČLnK jsem čtyři volební období, stejně dlouho působím i v orgánech našeho olomouckého OSL. V republikovém představenstvu komory jsem byl první čtyři roky jeho řadovým členem, následně dvě období tiskovým mluvčím a v tom posledním jsem se plně soustředil na výkon funkce viceprezidenta komory. V lékárenské praxi jsem začínal před více než 20 lety jako zaměstnanec, posledních sedm let provozuji venkovskou lékárnu. Troufám si tedy říci, že znám do naprostých detailů problémy, které nás trápí, a zároveň jsem si plně vědom i toho, před jakými výzvami stojí celý náš obor. Propojení každodenní lékárenské praxe za tárou s výkonem jakékoli funkce v naší stavovské samosprávě považuji za zcela zásadní. Stejně tak je pro hledání a nalezení společných a pro stav rozhodujících řešení nezbytná pestrost ve složení komorových orgánů. Nezáleží na tom, kdo je čí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, lékárníci jsme všichni.

V průběhu let se agenda komory ve všech směrech dramaticky rozšířila. Ať už se jedná o rozsah legislativních změn, k nimž připravujeme podklady či protinávrhy, tak o jejich projednávání se zákonodárci, celoživotní vzdělávání, kvalitu servisu vůči nám členům i komunikaci směrem ven i dovnitř stavu. Ze své pozice jsem se v tomto funkčním období věnoval zejména lékárenské legislativě, specializačnímu vzdělávání, připravil jsem i model pro nový systém odměňování lékárenské péče, založený na kombinaci obchodní přirážky a fixní částky za výdej. Tuto principiální změnu považuji za základní prioritu pro stabilizaci příjmů našeho segmentu. Dále jsem během posledního volebního období absolvoval z pozice viceprezidenta společně se stávajícím prezidentem nespočet politických jednání na různých úrovních, včetně pro nás zásadních úřadů, jakými jsou MZd či SÚKL. Kolegy jsem byl zvolen předsedou vzdělávací rady farmaceutů, která je poradním orgánem ministra zdravotnictví v oblasti vzdělávání v našem oboru. To nám umožňuje prosazovat naše priority i v této oblasti.

Ačkoli je náš obor velmi pestrý, musíme spojit své síly bez ohledu na segment. Po posledních a díky jednotné odezvě následně odražených útocích různých obchodníků a marketérů na základní principy námi poskytované lékárenské péče jsem naprosto přesvědčený, že dokážeme sami aktivně pracovat na našem znovusjednocení. To je jediná cesta pro udržení podstaty naší hrdé a svobodné profese. Sami musíme aktivně připravovat a společně v jednáních prosazovat propacientská a prolékárnická řešení, zajišťující dostupnou, kvalitní a bezpečnou léčbu, neboť jsme nedílnou součástí systému poskytování zdravotní péče.

Kandiduji do představenstva ČLnK a budu-li do něj zvolen, pak se chci ucházet i o funkci prezidenta komory. Bude mi proto velkou ctí, dáte-li mi svou důvěru. Věřím v týmovou spolupráci, a proto bych se chtěl společně s týmem dalších aktivních kolegyň a kolegů jako prezident komory ještě intenzivněji věnovat plnění úkolů a prosazování našich společných cílů.


Mgr. Filip Škarda

Narodil jsem se v roce 1988 v Táboře, po vystudování gymnázia jsem nastoupil na Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové. Již v průběhu studia jsem se aktivně zajímal o dění v lékárenství nejen v ČR. Byl jsem prezidentem Spolku českých studentů farmacie a místopředsedou Akademického senátu FaF UK, díky čemuž jsem se již jako student účastnil sjezdů ČLnK jako host. Po ukončení studia jsem byl zvolen jako delegát OSL Tábor a aktivně jsem se od té doby účastnil všech sjezdů komory. Na nadcházejícím volebním sjezdu jsem se rozhodl kandidovat do představenstva ČLnK.

Mezi mé priority v lékárenství patří boj za stejné doplatky, smysluplnou regulaci sítě dle vzorů ze zahraničí a především o budování tolik chybějící profesní politiky a vylepšení PR postavení nejen vůči veřejnosti, ale i vůči samosprávě a zákonodárcům. Lékárníci musí nezbytně být vidět a slyšet napříč celou společnostní a politickou reprezentací a to především jako odborníci na léčiva a zdravotníci, kteří si za svou náročnou práci zasluhují správně ohodnotit.

Současný stav a politické tlaky posledních let jasně ukazují pokus orientace pouze na byznys, tomu musíme v rámci zachování odborné práce lékárníka zamezit všemi dostupnými prostředky. Je jedno, jestli jsme lékárníci soukromí, nemocniční nebo pracující v řetězcích. Pořád jsme lékárníci a největší odborníci na léčiva, pojďme to společně prosazovat, neboť jedině jako jednotný stav můžeme u veřejnosti i u politiků uspět.


Mgr. Aleš Nedopil

Narodil jsem se v r. 1972, po absolvování FaF UK v HK jsem pracoval v lékárně „U Martina“ v Praze 10. Souběžně jsem se zajímal o využívání IT v lékárenství a spolupracoval jsem při vývoji lékárenského software (nyní FaRMIS). Od r. 1997 se informační technologie staly mojí hlavní činností, kterou jsem v r. 2002 převedl do společnosti SoPHIS a.s. Již v SoPHISu jsme zorganizovali několik odborných konferencí se špičkovými partnery jako např. IBM, Intel, Motorola či Microsoft. V r. 2009 jsem svůj obchodní podíl v SoPHIS prodal a plně se věnuji praktickému lékárenství a magistraliter technologii Unguator. Naši lékárnu „U bílého lva“, provozujeme s manželkou od r. 1999, ­aktuálně ve 4 provozovnách. V r. 1999 jsem složil atestaci z lékárenství I. stupně. Jsem členem Společnosti JEP – České farmaceutické společnosti a členem Spolku pro vybudování Českého farmaceutického muzea v Kuksu.

Již dlouhodobě ze své pozice praktického lékárníka poukazuji na zásadní nedostatky v komunikaci s laickou veřejností a na špatnou prezentaci našeho oboru před politiky a jinými zdravotníky. V r. 2017 se mi podařilo s kolegy ve Vodňanech založit pracovní skupinu MSML.CZ, která sestavila projektový záměr mediální nezávislé komunikace s veřejností a politiky. Záměr byl představen na sjezdu ČLnK, kde jsme získali příslušný mandát vč. finančních prostředků na realizaci. Proto jsme založili i registrovaný spolek Vaši Lékárníci CZ. Realizace projektu byla od února 2018 do ledna 2019. Ve zpětném vyhodnocení tento projekt přinesl jasné oživení veřejné diskuze o problémech českého lékárenství. Podařilo se nám realizovat desítky schůzek s politiky a úředníky ministerstva. Na veřejnost jsme působili celkem 4 internetovými kampaněmi a 2 vlnami radiospotů. Zásah populace je hodnocen v počtu větším než 20 000 000 mediálních sdělení s frekvencí zásahu mezi 3,1 až 3,8. Zorganizovali několik tiskových konferencí a celkem 2 lékárnické sněmy (2018 Brno, 2019 Praha). Vybudovali jsme mezinárodní vztahy s obdobnými spolky v Německu, Rakousku a Slovensku. Jsme členy v komisích Dohodovacího řízení a parlamentního subvýboru pro eHealth. Iniciovali jsme pracovní skupinu na ministerstvu. Inspirovali jsme kolegy ze Slovenska k založení obdobné platformy.

Do představenstva ČLnK jsem se rozhodl kandidovat na základě mých zkušeností z praxe. K prosazení profesně-politických zájmů lékárníků, zejména pak k prosazení financování lékárenské péče na úrovni vyspělých zemí EU. Dnes nemůžeme spoléhat jen na prezentaci naší odbornosti (počtu akcí CV apod.), ale především je nutná výrazná medializace problémů lékárenství a komunikace s veřejností a politiky. A právě zde je náš úkol do budoucna, který musí začít konečně realizovat především naše stavovská komora a to zcela bez profesní xenofobie, která dnes rozděluje nemocniční, řetězcové a veřejné lékárníky!


PharmDr. Stanislav Havlíček

Je mi šestačtyřicet a na nejdelší dobrovolné životní misi mám za sebou víc než 140 měsíců. I po té dlouhé době mám pořád chuť a motivaci v Komoře pokračovat. Za 12 let může člověk zmoudřet i zhloupnout, někdo se dokonce zbláznit. Druhý, natož třetí případ u sebe vyloučit nemohu (hloupý i blázen, jak známo, svůj stav popírá o to silněji, čím je porucha závažnější), ale věřím, že patřím k většině populace, pro kterou platí první varianta. Nezmoudřel jsem ovšem natolik, abych si řekl „udělal jsem dost“ a za 3 000 korun ročně si kupoval iluzi, že se někdo stará.

Každý je nahraditelný a netrpím představou, že jsem výjimka. Zároveň ale věřím, že si žádná instituce nemůže dovolit plýtvat potenciálem, který má ve „svých“ lidech k dispozici. Věřím tomu i přesto, že exemplární příklad trestuhodného plýtvání potenciálem lékárníků předvádí státní správa posledních 30 let. Komora by se neměla chovat stejně.

Nebudu před volbami slibovat více práce ani lepší lékárenství. Dokonce nepoužiji ani zaručený recept na volební úspěch a nebudu volat po jednotě lékárníků. Ze zkušenosti totiž vím, že mnozí z těch, kteří volají po jednotě, nejsou při lámání chleba schopni sebemenšího kompromisu. Chtějí jednotu, pokud to bude ta správná, ta jejich.

Za 12 let v představenstvu jsem se hodně naučil zejména proto, že jsem měl možnost a čest mít vedle sebe dobré učitele. Pocit, že je čas převzít jejich roli je jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl znovu kandidovat.

A ještě jedna věc. Za poslední 3 roky jsem si na vzdálených stranách zeměkoule potvrdil, že se máme skvěle. Žijeme v 10. nejbezpečnější a ve 40. nejbohatší zemi na světě. Naučil jsem se, že je potřeba se na naše starosti dívat s větším nadhledem. Většina problémů, které máme, jako lidi i jako lékárníci, totiž pramení z blahobytu a jím pokřivené ­perspektivy. Hodně nových povinností jsme ­získali jako důsledek raketového rozvoje ­výpočetní a komunikační techniky. Naše frustrace a rozčarování pramení z nereálných očekávání a přílišné orien­ta­ce na virtuální realitu světa médií. ­Neměli bychom zapomínat, že těžiště naší práce není v elektronických certifikátech a ověřování. Je v péči o pacienta.

A taky bychom neměli zapomínat, že život není na Facebooku, Twitteru ani serverech s přetisky PR a Tiskových zpráv.

Opravdický život je jinde a jediná osobní zkušenost s nedostupným lékem ­naučí pacienta víc než stovky retweetů. Nedostupný lék může být problém pro pacienta. Pro lékárníka má být výzvou a příležitostí, jak najít řešení a obhájit svou profesi.

Myslím, že máme naději. Čím dřív se smíříme s tím, že za zajištění distribuce léčiv pacientům nám stát zaplatí velmi málo, rozhodně se nepředá a každé nepatrné navýšení bude vykoupeno předlouhým vyjednáváním, tím dřív začneme hledat a realizovat způsob, jak si nechat zaplatit za to, co dělá lékárníka lékárníkem.

Chci být u toho, až se to stane.


Mgr. Michaela Bažantová

„Když chceš kandidovat, tak musíš vědět, co je Tvým pravým cílem.“

Toto mi před 12 lety řekl můj tatínek, když jsem s ním probírala kandidaturu do představenstva ČLnK. „Musíš vědět, zda chceš dělat tu funkci, abys byla politik, nebo proto, abys měla možnost dělat správné věci.“ Už tehdy jsem věděla, že mým cílem bude dělat správné věci a pevně si stát za svým názorem. Mým přáním a cílem je zachování jedinečnosti lékárenské profese, její rozvoj, zvýšení prestiže našeho povolání, jak mezi odborníky, tak u veřejnosti a profesní svoboda. Osobním cílem je vrátit vnímání lékárníka na stejnou úroveň prestiže, jakou má dnes lékař. Protože mám v hlavě po třech funkčních obdobích stále mnoho nápadů pro naplnění těchto vizí, rozhodla jsem se kandidovat do představenstva znovu.

Lékárenství prochází složitým procesem. Hodně se změnilo a další změny nás čekají. Pro nás, lékárníky, je důležité být připraveni nejen na ně, ale také předcházet těm, které by nejen našemu oboru, ale i pacientům, škodily. A také navrhovat aktivně změny sami, tak, aby byla zachována naše jedinečná role ve společnosti. K návrhům na změny, které by měly v na­šem oboru nastat, bychom měli dospět napříč celým oborem, po vzájemné diskuzi všech segmentů, ale také na základě komunikace s pacienty.

Aktivity komory jsou v posledních letech velmi intenzivní a vyžadují podporu medií téměř na všech úrovních – tisku, rozhlasu, televize, ale také na internetu a so­ciálních sítích. Média, když s nimi budeme dobře pracovat, což si troufám říci, že se nám daří, budou dobrým partnerem pro dosažení našich cílů. Nechceme nic nelogického, nebo nabubřelého. Naše požadavky vychází ze zkušeností. Víme, co potřebujeme, abychom mohli dlouhodobě poskytovat služby pacientům a měli své pevné, spravedlivě oceněné, místo v primární péči.

V posledním funkčním období si mě představenstvo zvolilo tiskovou mluvčí. V oboru, ve kterém jsou mediální aktivity na denním pořádku, je taková práce nekonečná a její výsledky se měří jen těžko. Public Relations a role tiskové mluvčí nejsou jednoduše vyčíslitelné počty poskytnutých rozhovorů, ačkoli i těch v poslední době značně přibylo. ­Mediální obraz naší profese či její vnímání veřejností lze objektivně změřit průzkumy a ten letošní ukazuje, že důvěra veřejnosti v nás lékárníky je velmi vysoká. Bohužel vnímání naší profese některými politiky toto nerespektuje.

Doufám, že minulé výtky, že PR komory není na dostatečně profesionální úrovni jsou již minulostí. Mediální práce je a nadále musí být oporou pro veškerou činnost komory. Pro prosazování zásadních priorit, mezi které patří navýšení odměňování lékárenské péče, pravidla pro tvorbu lékárenské sítě a dostupnost léků ve všech lékárnách. A o to jsem čtyři roky usilovala. A ráda bych usilovala i nadále. Jako členka představenstva i jako tisková mluvčí naší stavovské organizace. Tímto bych si Vás dovolila požádat o důvěru a podporu v listopadových volbách.

Kandidáti do čestné rady ČLnK


PharmDr. Miroslav Koška

14 let praxe, člen Čestné rady ČLnK, člen ČFS ČLS JEP, podíl na obnovení funkčnosti OSL Brno-město.

Chceme-li vrátit lékárenství jeho vážnost, musíme využívat naši vysokou odbornost a k našim pacientům přistupovat profesionálně a plně empaticky. Současně je však nutné zajistit, aby každý z nás vykonával svou praxi lege artis a v souladu se stavovskými předpisy a legislativní úpravou. Na nekalé praktiky ve všech podobách je potřeba poukázat a vyvodit z nich patřičné důsledky, aby nedocházelo k poškozování naší profese a důvěry v ní. Měl jsem již svým členstvím v Čestné radě ČLnK příležitost se na tom podílet a rád své zkušenosti využiji i v dalších letech.

Všichni musíme čelit rozhodnutí mezi tím, co je správné a co je snadné.“ Albus Brumbál, Harry Potter a Ohnivý pohár


PharmDr. Pavel Škvor, MBA

Narozen 1973 v Mariánských Lázních, Farmaceutická fakulta UK v Hradci ­Králové 1991–1996, Rigorózní zkouška: 2002, PharmDr., Management řízení a právo ve zdravotnictví 2010–2014, MBA, Okresní sdružení lékárníků Praha 8.

Specializace: Lékárenství I. – 1999, ­Lékárenství II. – 2003, Farmaceutická technologie – 2009.

Zaměstnání: Fakultní lékárna v Hradci Králové 1996–2002 – lékárník asistent + externí spolupráce s Katedrou sociální a klinické farmacie FaF UK, IPVZ a NZO NCO, 2003–2004 – lékárník asistent v lékárně v Břeclavi, 2004–2009 odborný zástupce poliklinické lékárny – Úpice, 2009–2012 odborný zástupce lékárny v Hradci Králové, 2012–2014 odborný zástupce lékárny v Trutnově, 2014–2016 odborný zástupce lékárny v Chrudimi, 2017 – dosud odborný zástupce lékárny v Praze.

Další aktivity: Katedra lékárenství IPVZ – člen, Česká farmaceutická společnost ČLS JEP – člen, Redakční rada Časopisu českých lékárníků – člen, Lékárenské sekce Lékopisné komise MZd ČR – člen, Čestná rada ČLnK 2011–2019 – člen.

Kanditaturu do Čestné rady ČLnK vnímám po dosavadních zkušenostech v tomto orgánu jako velkou výzvu, zasazovat se za silnější upevnění a další zlepšení pozice poctivých a svědomitých členů lékárnické komory mezi sebou i v očích odborné a laické veřejnosti.

Kandidát do revizní komise ČLnK


PharmDr. Lucie Nedopilová

Narodila jsem se v r. 1973 v Praze. ­Studium na Faf VFU Brno jsem zakončila v r. 1997. V r. 2002 jsem složila atestaci z Lékárenství I. stupně, titul PharmDr. jsem získala v r. 2003.

V 1997 jsem zahájila svou kariéru v nemocniční lékárně v Praze 9. Následně jsem nastoupila do rodinné Kyjské lékárny. V r. 1999 jsme spolu s manželem začali provozovat lékárnu U bílého lva v Říčanech, která navazuje na tradici lékáren U bílého lva z Příbrami, kterou moje rodina udržuje kontinuálně 7 generací od roku 1786. Manžel Mgr. Aleš Nedopil je také lékárník a aktuálně s ním provozujeme 2 lékárny a 2 výdejny.

Jsem členem Společnosti JEP – ČFS, sekce historie farmacie. Aktivně pracuji ve Spolku pro vybudování Českého farmaceutického muzea. V rámci historie farmacie jsem se účastnila mezinárodních kongresů ISHP, kde aktivně prezentuji svou vědeckou činnost (Edinburg 2005, Sevilla 2007, Vídeň 2011).

V letech 2000–2004 jsem se na částečný úvazek stala odborným asistentem na Ústavu aplikované farmacie FaF VFU Brno, kde jsem vyučovala předmět Dějiny farmacie.

Od 2001 jsem jedním ze zakládajících členů Vlastivědné a přírodopisné společnosti Ladova kraje v Říčanech. V rámci těchto aktivit jsem zorganizovala výstavu a cyklus přednášek „Kouzlo Apatyky“ v Muzeu v Říčanech. Z dal­ších mých aktivit mohu jmenovat před­náš­kovou činnost pro veřejnost a výstavu „Od alchymie k moderní lékárně“, kterou jsme zorganizovali (s ČFM) v roce 2015 ve Strančicích a Říčanech.

V představenstvu ČLnK jsem od roku 2007 pracovala 8 let, během kterých se mi s kolegy podařilo získat dům Rozárku, která je dosud důstojným sídlem naší stavovské organizace. Jsem spoluzakladatelkou a iniciátorkou projektu Lékárnice maminky. Po celou dobu jsem se v představenstvu ČLnK snažila prosazovat obnovení tradičních hodnot našeho povolání a působit na mladší kolegy, aby získali větší zájem o práci v komoře a lépe se starali o své povolání a zůstali tak ve svém rozhodování nezávislí.

Poslední doba mne přesvědčila, že je naše povolání destruováno nelékárníky nebo dokonce některými kolegy lékárníky, kteří pod tlakem peněz a moci ztratili svůj morální kredit a zásady, na které jsme přísahali při promoci. Vytrácí se tak principy Hippokratovy přísahy, kdy má lékař a lékárník rozhodnout vždy ve prospěch pacienta a nikoliv ve svůj osobní prospěch.

Jasně si uvědomuji, že boj o přežití skutečně nezávislých veřejných lékáren začíná u nás lékárníků, a naší ochotou komunikovat čestně a morálně mezi sebou. Komunikace musí být vedena napříč všemi typy lékárníků a lékáren, ať pracují v nemocničních, malých veřejných lékárnách nebo shopingových vlastněných řetězci.

Revizní komise má být nezávislým kon­trol­ním orgánem, který nemá sloužit k boji určitých zájmových skupin lé­kár­níků a nemá být zneužívaná, jak se v po­slední době velmi často děje. Chci přispět k její profesionalizaci a ne­strannosti.

Toto a mé uvedené morální zásady jsou hlavní důvody, pro které bych ráda pracovala jako členka Revizní komise ČLnK.

P. S. Publikování profilů a fotografií, které jsme zveřejnili v pořadí, v jakém do redakce přišly, není podmínkou kandidatury.


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 9

2019 Číslo 9

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se