Obsazení sekretariátu je prověřené časem

Poté, co se Jana Brejchová rozhodla užít si nových rodičovských radostí i povinností, převzala vedení sekretariátu České lékárnické komory Jindra Šťastná. Popovídali jsme si o tom, jak se jí na Rozárce pracuje, jaký je rozdíl mezi sekretariátem lékařské a lékárnické Komory a co by případně v sídle a provozu ČLnK změnila.

Co obnáší řídit takový komorový sekretariát?

Přijdete ráno a… …protože máme služební mobily a čísla na sebe vzájemně, vím už, kdo má nějaký problém a jak se bude vyvíjet den. Mojí povinností je zajistit hladký chod sekretariátu a případný zástup za chybějící kolegyni. V počítači na mě čekají desítky mailů, které je nutné vyřídit a úkoly, které mi vyplní pracovní dobu.

Jste přísná šéfová?

Snažím se být hlavně spravedlivá, ovšem nemám ráda, když na mně zaměstnanci zkouší nějaké únikové metody v podobě nevyužití pracovní doby nebo snižování výkonu nutného pro plynulou agendu. Myslím, že samozřejmou reakcí na to je tzv. utahování šroubů, které se ale ze zkušeností snažím držet v přátelské rovině.

Možná mají někteří členové Komory pocit, že sekretariát je zbytečně předimenzován, přezaměstnán. Jak to je ve skutečnosti, kolík lidí se věnuje jaké agendě a jak to zvládají?

V sekretariátu ČLnK spolu se mnou pracuje ještě 9 zaměstnankyň v celkovém součtu na méně než 10 úvazků. 1 asistentka prezidenta a představenstva, která má na starosti i komunikaci s OSL, 3 zaměstnankyně na oddělení vzdělávání, 1 jako sekretářka RK a ČR + vede pokladnu, 1 zaměstnankyně pracuje na (v současné době) velmi vytíženém oddělení Osvědčení a 1 kolegyně na zkrácený úvazek vede členskou evidenci. Máme tu 1 recepční a 1 odbornou konzultantku také na zkrácený úvazek.

Využila by se ještě nějaká další pracovní síla? Nebo naopak někdo přebývá?

Myslím, že obsazení sekretariátu už je časem prověřené a vyhovuje potřebám provozu. Mně udivuje, jak právník zvládá svou agendu bez asistentky, zde bych viděla prostor pro rozšíření kolektivu.

Pracovala jste dlouhá léta na stejné pozici v České lékařské komoře. Můžete tyto dva sekretariáty srovnat?

Ano, v České lékařské komoře jsem pracovala 18 let, z toho 16 let na pozici vedoucí kanceláře prezidenta. Mám zkušenost s velice rozdílným vedením od dvou prezidentů lékařské komory. Co se týče sekretariátů, je praxe velice podobná.

Kolik lidí se věnovalo stejným agendám u lékařů?

Oba sekretariáty centra jsou po odborné stránce obsazené téměř stejně, jenom Česká lékařská komora má podstatně více právníků, ať už zaměstnanců nebo spolupracujících advokátů, než lékárníci a z toho vyplývající místo sekretářky. Revizní komisi a Čestnou radu tam obhospodařují 3 zaměstnankyně. Dále je tam pozice sekretářky Vědecké rady, obsazená je pozice na zahraničním oddělení ČLK. Centrum České lékařské komory má 6 zaměstnanců v olomoucké kanceláři, kde je vedoucí kanceláří, 5 ekonomek a účetních. Lékárnická komora má sjednanou externí firmu jak na účetnictví, tak na úklid, na rozdíl od lékařské komory tyto pozice nemá ve stavu jako zaměstnance. Nebyla zde ani pozice správce objektu, kterou lékaři mají. Protože na domě je znát velice nedostatečná údržba, po dohodě s panem prezidentem jsem sjednala DPP s pánem, který na pár hodin měsíčně zajistí nutnou údržbu a očistu domu, zahrady a celkově okolí.

Co je nejpodstatnější rozdíl mezi oběma profesními komorami je ale obsazení OSL. V lékárnické komoře nejsou sekretářky a veškerou agendu zpracovávají volení funkcionáři. Česká lékařská komora má na každém z 86 okresních sdružení zaměstnanou nejméně 1 sekretářku (pravda někdy na zkrácený úvazek) a v některých OS ČLK je ještě i účetní.

Jak se alespoň rámcově lišily rozpočty na sekretariát a související agendy u lékařů a lékárníků?

Přesná čísla vám neřeknu, ale už jenom z výše uvedeného vyčíslení je jasné, že finanční rozdíl je velký. V lékárnické komoře vidím větší podíl práce volených funkcionářů na běžné agendě sekretariátu v podobě pracovních skupin.

Roky také lékárníci diskutují o sídle Komory. Jak se vám úřaduje na Rozárce?

Koupě tohoto typu sídla pro organizaci, kterou mají navštěvovat členové, která má pořádat vzdělávací akce a kam mají mít cestu i partneři ze státních úřadů, ve mně vzbuzovala údiv od samého začátku. Vždycky jsem to měla za takové romantické gesto, které se moc neshoduje s potřebami profesní organizace. Nicméně bylo to rozhodnutí volených zástupců, které v tu dobu moji práci nijak neovlivňovalo. Vila se saunou, malými pokojíčky, nevyužitelnou strmou zahradou do kopce ale na druhou stranu s jedinou jednací místností, kam se téměř nevejde 20 lidí, rozhodně nesplňuje představy o vyhovujícím pracovním prostředí.

Můžete opět srovnat se sídlem lékařské komory?

Lékařská komora si také prošla různými místy a časem se poučila, že má-li být respektovaným partnerem, je nutné ukázat svoji stabilitu i v tom, že má odpovídající sídlo, kam je možné pozvat zástupce státních orgánů na jednání, kde má prezident prostory, ve kterých je možné vést jednání kdykoliv a ne přeskupovat zaměstnance, aby se tam příchozí návštěva vešla. Právník by měl mít možnost konzultačního prostoru, kde by nerušeně za zavřenými dveřmi mohl dát radu členovi, který ji potřebuje. Čestná rada při svém zasedání musí mít kam posadit příchozí členy, kteří občas přivedou i advokáta a není možné stát ve frontě na schodech nebo se tísnit v recepci na 5 m².

Co byste v tomto směru doporučila lékárníkům?

Přála bych jim i zaměstnancům, kteří pro ně každý den pracují, aby se funkcionáři rozhodli správně a našli v sobě odhodlání postavit se k problému a vyřešit jej v duchu doby, ve které žijeme. Nechat rodinné vily rodinám a zajistit si prostory, ve kterých činnost lékárnické komory tzv. rozkvete, protože nebude limitována tak jako je v současné době.

Čím se z vašeho pohledu liší lékař a lékárník? Kdo z nich je pořádnější ve vztahu k plnění povinností vůči své Komoře?

Liší se obecně nějak vztah lékařů a lékárníků ke své stavovské organizaci?

Myslím, že se neliší – mladí většinou revoltují a tvrdí, že profesní organizaci nepotřebují. Jsou v ní, protože musí a roční příspěvek na činnost považují za absolutní zbytečnost a téměř osobní újmu. Jak jde život a v obou povoláních jsou jejich nositelé vystaveni tlakům a někdy i malérům, ať už přímo nebo zprostředkovaně u kolegů, a vidí, že v profesní komoře najdou radu právníka, kterou by v komerčním světě draze platili, mohou se vzdělávat za jiných finančních podmínek, než u komerčních firem, při provinění je lepší, aby jejich případnou vinu posuzovali stejně vzdělaní kolegové než úředníci. Navíc u nich nastupuje profesní hrdost, protože co si budeme povídat – členové jsou elita společnosti, jsou vzdělaní a mají společnosti co dát.

Během života se vztah ke Komoře většinou mění a členové se rádi setkávají, konzultují s kolegy, kteří jim rozumí, své názory a profesní organizace se pro ně stává žádaným zázemím.

Zdeněk POKORNÝ