EDITORIAL

Kdysi dávno byl editorial posledním textem, který se nesl do sazárny. Aby stihl obsáhnout celý obsah čísla, nebo aby byl kvůli prodlevě mezi tiskem a doručením čtenáři co nejčerstvější. Dnes už jsou sazárny a sazeči minulosti, ale právo posledního textu editorialu zůstalo. Někdy se proto povede, aby nedokonale suploval zpravodajství. Včera (13.10.) se na večerním online jednání členové představenstva shodli, že XXX. sjezd delegátů České lékárnické komory letos v listopadu nebude. Nejspíš bude příští rok, v březnu nejdříve.

Držíte v ruce číslo, ve kterém, kromě Covidu na pozadí dění a pravidelných nekonfliktních rubrik, zuří několik předsjezdových bitev najednou. Stejné bitvy se bojují na sociálních sítích a v diskusi na webu komory. Teď je zřejmé, že předčasně. Můžeme vyhlásit klid zbraní, ochladit horké hlavy a s trochu větším nadhledem diskutovat nad smyslem profesní samosprávy a cenou, kterou za ni platíme. Vyšší moc rozhodla za nás, příští rok nebudeme platit víc, rozpustí se poslední úspory z minulých let, něco ještě ušetříme při nařízeném domácím vězení a s tím souvisejícím zákazem akcí. Na jaře uvidíme. Třeba to nebude studená válka ze zakopaných pozic. Třeba k odzbrojení pomohou texty prezidenta a viceprezidenta v úvodu časopisu, třeba právní okénko rozostří zaměřovací optiku a rozšíří viditelný obzor toho, co zahrnuje rozpočtová kolonka „právní poradenství“.

A po přečtení výsledků ankety třeba i zarytí odpůrci tištěného časopisu uvěří, že pořád existují lidé, kteří si raději přečtou dlouhé texty článků v papírovém časopise, než aby klikali na titulky bulváru nebo „lajkovali“ statusy a na internetu. A jestli vám u čtení vypnou proud a nenajdete ani baterku, zkuste jen tak z nostalgie petrolejku. Vymyslel ji totiž lékárník.

Stanislav HAVLÍČEK