Vzdělávání v době covidové


Autoři: MVDr. Mgr. Horáčková Návojová Kateřina
Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 92, 2020, č. 10, s. 28-29

K následujícímu zamyšlení mě přivedl nápad Představenstva České lékárnické komory zvýšit členské příspěvky, zahájení nového cyklu celoživotního vzdělávání a diskuse na sociálních sítích.

V březnu, kdy jsme se všichni ze dne na den ocitli v nouzovém stavu, došlo mimo jiné také ke zrušení naplánovaných vzdělávacích akcí komory. Protože situace nebyla příliš utěšená ani v květnu, došlo ke snížení minimálního počtu bodů nutných ke splnění cyklu celoživotního vzdělávání, což byl moment důležitý zejména pro řadu vedoucích lékárníků, kteří měli bodů málo, a reálně by jim hrozila od ledna 2021 ztráta osvědčení. Nyní jsme na prahu obdobné situace – toto zamyšlení píšu na začátku října, tedy v době, kdy opět začíná platit nouzový stav. Naplánované vzdělávací akce se opět přesouvají, nyní pro jistotu na neurčito, organizátoři nemají jistotu, že pokud něco na konkrétní datum naplánují, bude se to opravdu konat.

Do toho se začalo debatovat o případném zvýšení členských příspěvků na 4 000 Kč. Ač jsem materiály, které přišly, předpokládám, všem členům ČLnK mailem, prošla důkladně, našla jsem tam jen příjmovou položku za vzdělávací akce, ale nikoli výdajovou. To je docela zásadní, protože jako dlouholetá organizátorka vzdělávacích akcí, poslední roky navíc v pozici předsedkyně vzdělávací komise Komory veterinárních lékařů ČR, mám představu o nákladech a z uvedených čísel v rozpočtu a podle výše poplatků za vzdělávací akce si rozhodně nemyslím, že by ČLnK byla v této oblasti v kladných číslech nebo na nule. Že ČLnK s velkou pravděpodobností vzdělávací akce svým členům dotuje, by mi až tak nevadilo, považuji to za servis členům. Očekávala bych ale, že bude také pružněji reagovat na obtíže související s plněním celoživotního vzdělávání. Dokážu pochopit, že na jaře se v tomto směru neudělalo nic, všichni jsme se přizpůsobovali nové situaci za pochodu, jsem koneckonců členkou Představenstva KVL ČR a ani my jsme se během nouzového stavu nenudili, museli jsme také řídit Komoru z obýváků a ložnic. Na druhou stranu, pokud někdo očekával, že přes prázdniny virus zmizí, už nebude a vše se vrátí do starých kolejí, byl docela naivní.

Nyní se na sociálních sítích objevila informace o odložení podzimní konference Mladých lékárníků na neurčito, a díky tomu se rozběhla diskuse na téma možnosti uspořádat akci online. Ve chvíli, kdy píšu toto zamyšlení, se předsednictvo Mladých lékárníků vyjádřilo ve smyslu, že raději konferenci odloží, aby se mohla konat prezenčním způsobem. K tomu tam padlo pár názorů, že při on-line formě se nedá diskutovat a že tam chybí to osobní setkání.

Můj názor je, že je škoda vše odkládat a nevyužít možnosti, které se nyní nabízí. Lékárníci nejsou jediným segmentem, který má povinné celoživotní vzdělávání a přístup k němu je nyní kvůli nemožnosti pořádat prezenční vzdělávací akce ztížen. I KVL musela své akce zrušit, jednu z nich, dvoudenní konferenci, jsem se ale rozhodla ještě v květnu uspořádat on-line formou. Je pravda, že účast nebyla tak vysoká, jako bývala v minulých letech při prezenčních formách, koneckonců bylo to něco nového, nevyzkoušeného. Protože ale konference zůstala přístupná ještě 6 měsíců po skončení, přístup si na základě referencí účastníků postupně dokupovali další kolegové a kolegyně. Díky této konferenci se účastníci mohli sami přesvědčit, že diskutovat o přednášené problematice se dá – diskuse byla dokonce ještě bohatší, než bývá při prezenční formě, patrně díky tomu, že se zapojili i ti, kteří se v přednáškovém sále ostýchají zeptat. Virtuální forma byla navíc levnější – zatímco náklady na prezenční formu (pronájem prostor, techniky, catering, variabilní složkou jsou honoráře) se každoročně pohybují okolo 300–400 tisíc Kč, virtuální forma vyšla celkem na přibližně 120 tisíc Kč (na zhruba 30 tisíc Kč vyšel pronájem kongresové platformy, zbytek činily honoráře).

V létě jsem se jako posluchač účastnila virtuálního třídenního mezinárodního kongresu, který v červnu nebylo možné uspořádat jako v minulých letech prezenčně, to už byl kongres s několika paralelními streamy, a ocenila jsem především to, že jsem si nemusela vybírat, kterých přednášek se zúčastním a které bych při prezenční formě musela oželet – pravda, třídenní kongres se mi tím protáhl na celý týden, ale stálo to za to.

Díky těmto zkušenostem jsme zvládli během pár dní překlopit prezenční vzdělávací akci do on-line formy, když mi hlavní přednášející působící na vídeňské univerzitě pět dní před akcí napsala, že univerzita zakázala všem svým zaměstnancům prezenčně přednášet na akcích externích pořadatelů až do odvolání (ačkoli vycestovat v té době ještě bylo možné bez omezení).

Proč tohle všechno píšu? Česká lékárnická komora pořádá hromady vzdělávacích akcí každý rok. Zatím jsem ale nezaznamenala žádnou snahu umožnit svým členům vzdělávat se i za této nepříznivé situace. Odkládání akcí na neurčito nic neřeší, jen valí problém před sebou. V tuto chvíli nikdo netuší, kdy bude možné se vrátit k normálnímu průběhu vzdělávání včetně velkých kongresů, přitom zejména nad vedoucími lékárníky visí bič v podobě odebrání osvědčení, pokud nebudou mít dostatečný počet bodů za daný cyklus. Krácení minimálního počtu bodů je sice líbivé na pohled, ale znamená to jen rezignaci na vzdělávání se. Nemyslím si, že většina lékárníků jsou konzervy, které budou čekat na to, až se zase budou moci osobně sejít, poslechnout přednášky a zapařit na společenském večeru.

Ano, společné setkání žádná virtuální forma nenahradí. Na společná setkání se ale počkat dá, zatímco vzdělávat se potřebujeme průběžně. Stačí jen nebát se novinek, lékárníci jsou obecně počítačově mnohem gramotnější než zástupci jiných oborů, takže by neměl být problém s účastí na virtuálních konferencích, kongresech apod. Webináře už také nějaký ten pátek využíváme, přitom když jsem téma webinářů kdysi nadnesla na půdě ČLnK poprvé, dozvěděla jsem se, jak by to bylo strašně složité (KVL v té době už webináře pořádala pravidelně), dnes je bereme jako samozřejmost.

Proto nyní nadhazuji další výzvu k zamyšlení zejména pro členy pracovní skupiny pro vzdělávání – zkuste na tom začít pracovat. Není to nic složitého, vzhledem k tomu, že se této situaci musel přizpůsobit celý svět, dnes existuje spousta různých platforem umožňujících virtuální akce od běžných seminářů až po velké kongresy. Nebojte se toho.

MVDr. Mgr. Kateřina NÁVOJOVÁ HORÁČKOVÁ, MANZCVS



Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 10

2020 Číslo 10

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se