Modulace rozvíjející se hypertenze extrakty hlohu

Hloh je známý především jako rostlina používaná k léčbě kardio­vaskulárních chorob, zejména městnavého srdečního selhání, ale tradičně je také indikován k léčbě hypertenze. U nás jsou domácí hned dva druhy hlohu –⁠ hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) a hloh obecný (Crataegus oxyacantha či Crataegus laevigata), patří do čeledě růžovité (Rosaceae). Ačkoliv se od sebe drobně liší, co se týče vzhledu, léčivé účinky mají shodné. Listy a květy hlohu obsahují řadu bioaktivních složek, včetně více než 33 identifikovaných flavonoidů (rutin, kvercetin, vitexin, vitexin-2-O-rhamnosid, hyperosid, aj.), oligomerních prokyanidinů (katechin a epikatechin), triterpenů (ursolové a oleanolové kyseliny), sterolů, kardiotonických aminů (trimethylamin), polyfenolů, kumarinů a třísloviny. Podle Ph. Eur. má suchá droga Crataegi folium cum flore obsahovat minimálně 1,5 % celkových flavonoidů, vyjádřeno jako hyperosid.

V preklinické studii byli anestetizováni dospělí potkaní samci a jejich karotidy byly kanylovány pro měření krevního tlaku a srdeční frekvence. Po bolusových intravenózních injekcích ­extraktu hlohu (3,1; 6,3; 12,5 a 25 mg/kg) byl průměrný arteriální krevní tlak přechodně snížen v závislosti na dávce. Byl pozorován větší účinek na diastolický oproti systolickému krevnímu tlaku. 20 minut po infuzi se průměrný arteriální krevní tlak vrátil k počáteční hodnotě. Srdeční tep nebyl žádnou z dávek výrazně ovlivněn. Podání extraktu hlohu před podáním epinefrinu ovlivnilo změnu krevního tlaku, což by naznačovalo, že hloh může ovlivňovat krevní tlak modulací cévní odpovědi na α-adrenergní stimulaci při regulaci krevního tlaku. Při jiném experimentu byly normotenzním anestetizovaným potkanům intravenózně podávány různé extrakty C. songarica a jejich frakce. Účast acetylcholinu, prostaglandinů a oxidu dusnatého na hypotenzním a diuretickém účinku extraktu hlohu byla určována pomocí farmakologických antagonistů nebo inhibitorů. Výsledky ukázaly, že vodný extrakt C. songarica obsahuje sloučeniny s hypotenzním a diuretickým účinkem, které mohou být založeny na dráze oxidu dusnatého aktivované muskarinovými receptory nebo inhibici angiotensin konvertujícího enzymu.

Ve zkřížené klinické studii s 22 účastníky s prehypertenzí nebo hypertenzí 1. stupně byl zkoumán vztah mezi zvyšujícími se dávkami hlohu a jeho účinkem na dilataci zprostředkovanou průtokem brachiální tepny, což je nepřímé měřítko uvolňování oxidu dusnatého. Účastníci byli rozděleni do 4 skupin a 2x denně užívali 500 mg, 750 mg nebo 1 250 mg hlohu nebo placebo. Každá léčba probíhala v 7 po sobě jdoucích dávkách během 3,5 dne s minimálně 3,5denní wash-out periodou mezi jednotlivými dávkami. Mezi jednotlivými léčbami nebyl zazna­menán žádný významný rozdíl v účinku extraktu hlohu na dilataci brachiální tepny. V dvouramenné, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii s 60 účastníky byl hloh podáván 2x denně v dávce 450 mg po dobu 12 týdnů osobám s ­hypertenzí 1. ­stupně. Krevní tlak byl měřen na začátku, 4. ­tý­den, 8. týden a po dokončení 12. týdne. U osob užívajících hloh byl po 4 týdnech naměřen nižší systolický i diastolický tlak, po 12 týdnech byly obě hodnoty významně sníženy. Byly také pozorovány příznivé změny v lipidových profilech. Nežádoucí účinky nebyly hlášeny. V jiné dvojitě zaslepené, paralelní, placebem kontrolované klinické studii s 80 pacienty s diabetem 2. typu a hypertenzí (diastolickým krevním tlakem 85–95 mmHg, systolickým tlakem 145–165 mmHg), jedna skupina dostávala placebo a druhá 1 200 mg extraktu hlohu/den ve 2 dávkách (odpovídá 6 g sušených květů). 71 % nemocných užívalo jeden nebo více hypotenzních léků. Po 16 týdnech vykazovali účastníci ve skupině užívající hloh oproti skupině s placebem významné snížení průměrného diastolického krevního tlaku, ale ne průměrného systolického. Mezi menší zaznamenané obtíže patřily nevolnost, nadýmání, plynatost, průjem, vyrážka, únava, studené ruce a nohy. Nebyla hlášena žádná interakce s léky. Při 4měsíční randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii s 92 muži a ženami ve věku 40–60 let s mírnou primární hypertenzí byl zkoumán účinek orálního podání 20 kapek extraktu hlohu (C. curvisepala) 3x denně v porovnání s placebem. Krevní tlak byl účastníkům změřen na počátku a poté každý měsíc. Ve skupině užívající hloh po 3 měsících klesl průměrný systolický tlak ze 146±16,23 na 135±6,95 mmHg a průměrný diastolický tlak z 92±6,03 na 87±3,74 mmHg, zatímco v placebo skupině byla změna menší (148±12,5 vs. 142±5,98 mmHg; 84±3,51 vs. 89±3,29 mmHg). Nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky. V roce 2006 vznikla přehledová studie zaměřená na informace o bezpečnosti hlohových monopreparátů z dostupných klinických studií. Do hodnocení bylo zahrnuto celkem 5 577 pacientů, denní dávka hlohu se pohybovala v rozmezí 160–1 800 mg, léčba probíhala v rozmezí 3–24 týdnů. Celkově bylo hlášeno 116 nežádoucích účinků, většina z nich byla mírná až střední, nejčastěji se jednalo o závratě, gastrointestinální potíže, nevolnost, bolest hlavy a palpitace. Nebyly hlášeny žádné lékové interakce. Údaje z této studie naznačují dobrou snášenlivost hlohu.

Dostupné klinické studie naznačují, že hloh může být účinný při snižování krevního tlaku u lidí s mírnou hypertenzí, pokud je podáván po dobu nejméně 12 týdnů. V provedených ­studiích nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí vedlejší účinky. Zdá se tedy, že by mohlo být vhodné užívat hloh ve chvíli, kdy ještě nebylo nutné přistoupit k léčbě syntetickými léky, jako ­přípravku první volby. K potvrzení nejúčinnějšího léčebného režimu je zapotřebí dalšího pečlivého výzkumu délky léčby a dávkování. Při současném užívání s antihypertenzivy bude vždy nutná konzultace s ošetřujícím lékařem.

Mgr. Věra Klimešová 

Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu