editorial

Přesně před rokem jsem v editorialu napsal: Lékárníci patří do první linie bez jakýchkoliv debat. A jak tak pobíhají nešťastně po bojišti, začíná se v pohledu na ně přece jen cosi měnit. Ne hned a ne u všech, ale změna je patrná. Občas si na ně vzpomene premiér i ministr.

Rok se s rokem sešel a tehdejší ­ministr si na lékárníky bohužel vzpomněl. Jako ­odměnu za hrdinství na covidovém bojišti vráží lékárníkům kudlu do zad poslaneckým návrhem, který by za stávajících podmínek lékárenskou bojovou jednotku zdecimoval. V tuto chvíli nevíme, jak protiústavní přílepek k nesouvisejícímu zákonu ve sněmovně dopadl. Můžeme doufat, že ne všichni pod dojmem burzovních úspěchů e-shopových lékáren ztratili rozum. Můžeme doufat, že po letošních volbách nastane lepší situace a české lékárenství projde zásadní reformou financování, tak, aby podobně nezodpovědné přílepky v budoucnu neohrožovaly jeho existenci. Ale jako vždy, i teď platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ještě jsem nezažil české lékárnictvo tak sjednocené! V dobře připravené reakci na pokoutní poslanecký návrh se spojili naprosto všichni. Mladí, ­staří, naši, vaši, majitelé, zaměstnanci, fakultní, všichni, dokonce se přidala i část lékařů. Na to je radost pohledět a měli bychom si to vrýt do paměti. Není pochyb, že podobná jednota bude zase potřeba. Covid řádí i po roce a ­obnažuje tragickou neschopnost části elit. Nesporného, byť nedoceněného hrdinství lékárníků ale nelitujme. Neděláme to přece kvůli placené exhibici. Děláme to pro pacienty a kvůli sobě. Abychom se nemuseli stydět sami před sebou, před našimi předky i potomky. Pokud by covidová vojna měla něco změnit, tak přidat na pokoře, sebeúctě a odvaze nenechat si všechno líbit.

Zdeněk POKORNÝ