Editorial

Dubnové číslo časopisu jsme chtěli tematicky zaměřit na lékové regulační autority a lékové regulace obecně. Vyhlášení výběrového řízení na ředitele/ředitelku Státního ústavu pro kontrolu léčiv jsme sice v edičním plánu neměli, ale zvolené téma tím jen získalo na důrazu a důležitosti. V čísle se dočtete, jak se na SÚKL a lékové regulace dívají naši respondenti a přispěvatelé i jak je s jeho činností spokojena stávající ředitelka.

Zákon o léčivech věnuje v paragrafu 13 definici úkolů SÚKL více než 10 000 znaků (bez mezer). Definice z úřední desky webových stránek SÚKL jich obsahuje 385 (taky bez mezer) a občas ji někdo při atestační zkoušce odrecituje zpaměti: „Posláním Státního ústavu pro kontrolu léčiv je v zájmu ochrany zdraví občanů zajistit, aby se v praxi a při klinickém hodnocení používala pouze farmaceuticky jakostní, účinná a bezpečná léčiva, jakostní a bezpečné suroviny pro výrobu a přípravu léčiv a bezpečné a funkční zdravotnické prostředky s informacemi popisujícími jejich objektivně zjištěné vlastnosti a aby údaje z výzkumu léčiv, surovin a prostředků byly věrohodné a byly získávány eticky.“

Od roku 2008 ale vykonává SÚKL také cenovou regulaci, která se zatím do úřední definice nedostala. Ono to ani není lehké. Už roky se říká, že ve zdravotnictví mohou současně platit pouze dvě ze tří podmínek: kvalitní, zdarma a pro všechny. Před patnácti lety přidali zákonodárci SÚKL i další úkol; k zajištění kvalitních a účinných léčivých přípravků mají být navíc ještě levné. I tady ale nejspíš platí, že pro jejich dostatek můžeme požadovat pouze dvě ze tří uvedených vlastností.

Před 11 lety jsem se účastnil výběrového řízení na ředitele SÚKL. Vyhlášené podmínky se ani příliš neliší, jen tehdy se namísto prověrky na stupeň „Důvěrné“ požadovalo negativní lustrační osvědčení. Ať bude v dalších letech ředitelem SÚKL kdokoliv, byl bych rád, aby budoucí SÚKL byl takovým úřadem, jak jsem v roce 2012 ve výběrovém řízení definoval: „Měl by být spolehlivým a předvídatelným partnerem pro všechny zúčastněné subjekty při tvorbě principů a metodiky nutné pro plnění úkolů ve své působnosti a vstřícným partnerem při hledání možností a konsenzů v přípravě procesů a řešení pro implementaci nových povinností pro poskytovatele zdravotní péče a účastníky distribučního řetězce.“

Stanislav HAVLÍČEK