VĚDECKÉ OKÉNKO

Ohlédnutí za nedávnými objevy

Vědecký svět nezahálí a nenechal se strhnout pouze informacemi o onemocnění covid-19. Tento krátký přehled se snaží o předložení nejnovějších vědeckých objevů, které se přímo nebo nepřímo objevily v souvislosti s oblastí léčiv. Od průlomů v genové terapii a cílených terapeutických možností mají nejnovější objevy potenciál způsobit revoluci ve způsobu léčby nemocí a zlepšit výsledky pacientů. Níže uvedené příklady přinášejí zajímavá pozorování nejen o způsobech léčby, ale také o patofysiologických konsekvencích.

1) Hypertenzní poruchy v těhotenství zvyšují budoucí riziko kardiovaskulárních onemocnění

Hypertenzní poruchy během těhotenství postihují 8 až 10 % těhotných a mohou vést k závažným komplikacím. Systematická analýza odhalila, že 14 % úmrtí matek bylo způsobeno právě hypertenzními poruchami. Observační důkazy navíc naznačují, že hypertenzní porucha související s těhotenstvím zvyšuje riziko kardiovaskulárních příhod v pozdějším životě pacientek. Jedna z metod, která dokáže stanovit kauzální vztah, je Mendelova randomizace (MR). V této studii použili vědci data celého genomu k prozkoumání souvislosti mezi gestační hypertenzí a preeklampsií a rizikem následného rozvoje onemocnění koronárních tepen, ischemické mrtvice, srdečního selhání a fibrilace síní.

Těhotenské hypertenzní poruchy a budoucí kardiovaskulární riziko

Studie naznačila, že těhotenská hypertenzní porucha zvyšuje z dlouhodobějšího hlediska riziko kardiovaskulárních onemocnění. Přítomnost hypertenzních poruch souvisejících s těhotenstvím by tak měla být považována za rizikový faktor budoucích kardiovaskulárních onemocnění (1).

2. Nový perorální inhibitor PCSK9 významně snižuje LDL cholesterol

Zvýšené hladiny PCSK9 zvyšují plazmatický LDL cholesterol, a naopak jeho snížení vede ke snížení LDL cholesterolu. V důsledku toho představuje inhibice PCSK9 terapeutický cíl a léčiva jako je evolocumab byla doporučena v léčbě primární hypercholesterolémie, smíšené dyslipidémie a u pacientů s vysokým nebo velmi vysokým rizikem kardiovaskulárních onemocnění, kde hladiny LDL cholesterolu zůstávají nad 3,5 mmol/l. Dodnes jsou však všechny inhibitory PCSK9 dostupné pouze v injekční formě, zatímco nový inhibitor je dostupný pro per os podání.

Publikovaná zpráva se týká zjištění z klinické studie fáze 2b, ve které byl tento inhibitor podáván v různých dávkách (6, 12, 18 a 30 mg) dospělým pacientům s hypercholesterolemií. Kromě toho byli účastníci buďto stabilní na jedné nebo více terapiích snižujících lipidy, nebo jim nebyla žádná taková léčba podávána déle než 30 dní před screeningem. Léčba pokračovala po dobu 16 týdnů s primárním cílem vyhodnotit procentuální změnu LDL cholesterolu.

Celkem bylo zahrnuto 380 účastníků s mediánem věku 62 let (49 % žen). V 8. týdnu všechny čtyři dávky významně snížily LDL-C ve srovnání s placebem a snížení oproti výchozí hodnotě upravené na placebo. Lék byl dobře tolerován a podíl účastníků, u kterých se vyskytla více než jedna nežádoucí příhoda, byl podobný mezi léčivem a placebem (2).

3) Verapamil zachovává funkci beta buněk u nově diagnostikovaných diabetiků 1. typu

Diabetes mellitus 1. typu (T1D) je autoimunitní porucha vedoucí k destrukci beta buněk produkujících inzulín. U pacientů s T1D umožňuje měření C-peptidu (část hormonu proinzulinu), který je společně uvolňován s inzulínem z Langerhansových ostrůvků, vyhodnotit množství sekrece inzulínu. Jedním z nedávno identifikovaných možných terapeutických cílů T1D je protein interagující s thioredoxinem, který je zvýšený u diabetu a nadměrná exprese tohoto proteinu vede k apoptóze beta-buněk.

Studie zjistily, že verapamil dokáže inhibovat protein interagující s thioredoxinem, čímž zvyšuje funkci beta buněk a může sloužit jako prostředek v prevenci diabetu. Další studie z roku 2018 zjistila, že podávání verapamilu zlepšilo oblast pod křivkou (AUC) C-peptidu po 3 a 12 měsících.

Metodika a výsledky

V současné práci byli randomizováni dospívající, u kterých byla nedávno diagnostikována (během 24 dnů) T1D, na 60 nebo 120 mg/den (v závislosti na hmotnosti účastníka) verapamilu nebo placeba jako součást péče, při které subjekty dostávaly buď intenzivní léčbu diabetu nebo standardní péči. Primární výsledek byly hodnoty AUC pro C-peptid 52 týdnů od diagnózy. Celkem 88 účastníků s průměrným věkem 12,7 let (41 % dívek) bylo randomizováno. Práce dospěla k závěru, že verapamil u dospívajících, kterým byl nedávno diagnostikován T1D, zachoval funkci beta buněk po 52 týdnech léčby (3). 

PharmDr. Marek LAPKA, Ústav farmakologie 3. LF UK