Jako první vystoupila PharmDr. Jana Matušková, která v rámci své přednášky představila komplexní přístup k hemoroidálnímu onemocnění. Popsala jeho typický průběh se střídáním akutních atak a klidových fází a zdůraznila, že důsledná režimová opatření jsou nezbytná v každé etapě nemoci. Proto by základem léčby měla být celková (systémová) terapie mikronizovanými flavonoidy. Jejich široké spektrum účinků je prokázané v klinických studiích – působí protizánětlivě, zlepšují mikrocirkulaci, zvyšují tonus žilní stěny a protektivně účinkují na endotel. Samotná mikronizace pak zvyšuje jejich absorpci, a tím i biologickou dostupnost a celkovou účinnost. Systémovou péči je potom ideální doplnit lokální léčbou − pro dosažení co nejlepšího efektu je doporučena kombinace rektálních čípků s rektálním krémem pro ošetření vnější oblasti.
Přednášející se dále věnovala přehledu účinných látek v těchto přípravcích a vyzdvihla význam edukace pacienta o správném způsobu jejich aplikace. Pro lege artis komunikaci také připomněla zásadní rozdíl mezi kategoriemi přípravků – zatímco od léčiv očekáváme farmakologický účinek, zdravotnické prostředky přinášejí úlevu spíše na fyzikálním principu a kosmetické přípravky slouží výhradně k vnější péči a hygieně.
Na závěr dr. Matušková shrnula efektivní komunikační strukturu v lékárně, která by měla vždy začínat základními otázkami zjišťujícími, pro koho je přípravek určen a jaké konkrétní obtíže pacienta trápí. Tak může být doporučení co nejvíce cílené a efektivní.
Dalšího odborného bloku se ujal Mgr. Robert Ritschel, který se zaměřil na téma vaginálního dyskomfortu (VVD). Tento problém představuje jednu z nejčastějších příčin návštěvy gynekologické ordinace, ale zároveň i častý dotaz v lékárnách. Přednášející poukázal na zásadní paradox současné praxe: Mnoho žen přichází do lékárny s autodiagnózou „kvasinkové infekce“ a žádá antimykotikum. Statistiky ovšem ukazují jiný obrázek. Zatímco mykózy tvoří jen zhruba čtvrtinu případů VVD, až 50 % z nich připadá na bakteriální vaginózu, jejíž léčba je odlišná. Toto mylné přesvědčení pacientek potom vede k zásadnímu úskalí samoléčby – nadužívání antimykotik, které může narušit vaginální mikrobiom a způsobovat časté recidivy.
Cílem moderního přístupu v lékárně je proto aktivní edukace zaměřená na třístupňový proces. Ten začíná rychlou úlevou od nepříjemných symptomů pomocí přípravků upravujících poševní prostředí, pokračuje obnovou vaginálního mikrobiomu pomocí lokálních probiotik a končí dlouhodobou prevencí recidiv, ke níž přispívají i probiotika perorální. Z celé přednášky tak jasně vyplynulo, jak zásadní je lékárníka jako poradce, který pacientku provede zmíněnými třemi kroky moderní péče (úleva, obnova, prevence) a v případě závažných nebo opakujících se potíží jí doporučí návštěvu lékaře.
Komplexnímu pohledu na terapii blefaritidy se věnoval oční lékař MUDr. Tomáš Mňuk. Toto chronické recidivující onemocnění je často spojené s dysfunkcí Meibomových žláz a syndromem suchého oka, což pacientům ve výsledku způsobuje značný dyskomfort. Autor sdělení zdůraznil, že naprostým pilířem úspěšné léčby je poučení pacienta o dlouhodobém charakteru onemocnění a následná pravidelně prováděná hygiena očních víček. Ta spočívá v jejich prvotním nahřátí teplým obkladem pro zkapalnění sekretu, následné jemné masáži pro jeho uvolnění a konečném mechanickém očištění okrajů víček speciálními sterilními ubrousky či gely.
Na tento hygienický základ pak v pomyslné pyramidě péče navazují další kroky: aplikace umělých slz bez konzervantů, v akutních fázích krátkodobá lokální antibiotická léčba a u těžších forem i systémová terapie nebo podpora ve formě doplňků stravy s omega-3 mastnými kyselinami. Úkolem lékárníka je nejen příznaky rozpoznat, ale především pacienta správně informovat o technice a významu dlouhodobé péče.
Problematice osy střevo−mozek se věnoval RNDr. Petr Ryšávka, Ph.D. Představil střevní mikrobiom jako komplexní a metabolicky aktivní orgán, který skrze produkci různých metabolitů obousměrně komunikuje s mozkem a ovlivňuje náladu i chování. Toto propojení přitom probíhá přes nervový, imunitní i neuroendokrinní systém. Přednášející vysvětlil, že zatímco zdravý mikrobiom produkuje prospěšné látky, například ochranný butyrát, narušený mikrobiom může naopak tvořit látky škodlivé, typicky D-laktát způsobující pocit „mozkové mlhy“.
Dr. Ryšávka také představil data spojující dysbiózu se stavy jako deprese a úzkost, což úzce souvisí s faktem, že až 95 % tělesného serotoninu je produkováno v trávicím traktu a jeho tvorba je závislá na činnosti střevních bakterií. Dále se dotkl i studií naznačujících souvislost mikrobiomu s rozvojem neurodegenerativních onemocnění (Alzheimerova a Parkinsonova choroba). V kontextu těchto poznatků se začíná hovořit o tzv. psychobioticích – specifických probiotických kmenech, jež mohou cíleně pozitivně ovlivňovat osu střevo−mozek, například produkcí neurotransmiteru GABA.
Závěr konference patřil MUDr. Gianně Conti, MBA, která zdůraznila zásadní roli lékárníka v podpoře efektivní léčby kardiovaskulárních onemocnění. Poukázala na to, že vedle klasických rizikových faktorů, jakými jsou hypertenze, dyslipidémie či kouření, je třeba vnímat i „staronová“ rizika jako nedostatek spánku, chronický stres, obezita nebo znečištění ovzduší.
Autorka sdělení připomněla, že poradenství v této oblasti může probíhat jak formou cílených dotazů na rodinnou anamnézu, životní styl nebo kvalitu spánku, tak také pomocí jednoduchých měření, typicky například krevního tlaku. Cílem je odhalit i subklinické potíže a umožnit tak účinnou prevenci dříve, než dojde k rozvoji vážných komplikací.
Další z oblastí, kde může lékárník efektivně poradit, je podpora buněčné a mitochondriální energetiky, která je u kardiaků často narušená, ať už vlivem nemoci nebo v důsledku farmakoterapie. Dr. Conti poukázala mimo jiné na důležitost suplementace koenzymu Q10 (jehož hladina klesá nejen s věkem, ale i při užívání statinů), synergicky působícího selenu, nepostradatelného hořčíku a vitaminu D, jehož význam pro kardiovaskulární systém potvrzuje stále více klinických dat.
(zemt)
Zdroj: Odborná vzdělávací konference SAPERE. Ostrava, 8. 10. 2025.
