Podstatou současných CAR-T terapií je využití vlastních imunitních buněk pacienta k cílenému boji s nádorovými buňkami. Pacientovi jsou pomocí leukaferézy odebrány T lymfocyty, které jsou následně vhodně upraveny. Pomocí virového vektoru je do nich vnesena genetická informace pro syntézu CAR, tedy chrimérického antigenního receptoru. Buňky imunitního systému díky tomuto uměle vnesenému receptoru získávají novou schopnost specifické vazby vhodné cílové molekuly, například proteinu, který se typicky vyskytuje na povrchu patologicky pozměněných buněk.
Aktuálně používané terapie jsou zaměřeny buď na antigen CD19, nebo na BCMA (antigen maturace B buněk), teoreticky je však možné použít jakýkoli vhodný znak jedinečný pro buňky, na které je terapie zaměřena. T lymfocyty získané po modifikaci ex vivo jsou následně namnoženy a vneseny zpět do těla pacienta, kde mohou účinně napomáhat likvidaci cílových buněk, například nádorových, nesoucích příslušný rozpoznávaný antigen.
CAR-T-buněčné terapie zaujaly odbornou společnost zvláště svou efektivitou, schopností přesně cílit patologicky pozměněné buňky a poskytovat dlouhodobou ochranu. Není tedy překvapující, že řada vědeckých týmů se začala zajímat o možnost využití této vysoce účinné imunoterapie i při léčbě dalších onemocnění.
V první řadě stojí možnost léčby nejen hematologických malignit, ale i solidních nádorů. Zároveň je však testována možnost využití v léčbě fibrotických, infekčních nebo autoimunitních onemocnění (například pro systémový lupus erythematodes, myastenii gravis či roztroušenou sklerózu).
Přestože se vědecké týmy potýkají při léčbě solidních nádorů pomocí CAR-T-buněčných terapií s celou řadou komplikací (heterogenitou buněk v nádorové mase, vlivem nádorového mikroprostředí potlačujícího účinek imunitního systému, omezenou možností infiltrace T lymfocytů do nádorové tkáně a podobně), klinické testy již teď naznačují velký potenciál tohoto přístupu.
O dílčích úspěších se hovoří například v souvislosti s léčbou neuroblastomu, glioblastomu nebo některých typů karcinomu zažívacího traktu. Snaha zainteresovaných pracovních skupin je proto napřena například na vývoj CAR-T terapií, které by byly odolnější vůči vlivům nádorového prostředí, testovány jsou i nové možnosti podávání těchto terapií, případně jsou vyvíjeny terapie, ve kterých jsou T buňky modifikovány tak, aby rozpoznávaly 2, nebo dokonce 3 cílové antigeny.
Pozornost je dále věnována mechanismům, které zajišťují bezpečnost těchto terapií a minimalizují nežádoucí účinky. Předmětem výzkumu jsou třeba i CAR-T buňky s možností kontrolovatelné aktivity.
Z uvedených skutečností je patrné, že budoucnost CAR-T-buněčných terapií nabízí široké možnosti využití, a to nejen v jejich samostatné aplikaci, ale i v kombinaci s dalšími léčebnými metodami, jakými jsou například chemoterapie, radioterapie či imunoterapie, které mohou dále posílit celkovou účinnost léčby.
Do budoucna však bude nezbytně nutné vyřešit výrobní a ekonomické aspekty, které se s tímto typem terapií pojí. Přestože se v oblasti CAR-T terapií objevují stále nová inovativní řešení řady problémů, zásadní překážkou stále zůstává jejich složitý a časově náročný výrobní proces.
Zároveň je nutné zohlednit skutečnost, že tyto terapie již nejsou vyvíjeny pro aplikaci několika jedincům, jak tomu bylo u genových terapií v minulosti, ale představují potenciál pro léčbu tisíců pacientů.
(eub)
Zdroje:
1. Zhu C., Wang F., Cheng Z. et al. Precise CAR-T cell therapy targeting non-cancerous diseases: advances in precision medicine and bioengineering. Precis Med Engin 2025; 2(1): 100024, doi: 10.1016/j.preme.2025.100024.
2. Uslu U., June C. H. Beyond the blood: expanding CAR T cell therapy to solid tumors. Nat Biotechnol 2025; 43 (6): 506–515, doi: 10.1038/s41587-024-02446-2.
