Co určitě stojí za přečtení...

Holečková, P., Gregorová, J.: Antiemetická léčba u onkologicky nemocných

Onkologie č. 5/2018

Nauzea a zvracení jsou nejčastější nežádoucí účinky protinádorové chemoterapie, doprovází však i řadu onkologických onemocnění, ale také analgetickou léčbu. Oba symptomy snižují kvalitu života, zhoršují nutriční i fyzický stav pacienta. Vznikají z mnoha příčin. U většiny typů zvracení můžeme použít celou škálu antiemetik a jejich kombinací. Typy zvracení se rozlišují rovněž podle vzniku ve vztahu k podávané chemoterapii.

Emetogenní potenciál cytostatik je velmi rozdílný. Nejvyšší je u antracyklinů, cisplatiny, cyklofosfamidu v dávce nad 1 500 mg/m², dakarbazinu, střední u karboplatiny, azacitidinu, oxaliplatiny atd.

Minimální potenciál vykazují: kladribin, fludarabin, vinblastin, nivolumab, gefitinib, pomalidomid atd. Profylaktické podání antiemetik by mělo 30–60 minut předcházet podání chemoterapie.

Z antiemetik se podávají tato léčiva: antagonisté serotoninu na receptoru 5HT3-setrony (ondansetron, granisetron, palonosetron), dále jsou to antagonisté neurokininových receptorů NK1 –⁠ aprepitant, fosaprepitant a netupitant, dále kortikoidy (dexametazon), antagonisté dopaminu –⁠ metoklopramid, thietylperazin, chlorprotixen, haloperidol, olanzapin, benzodiazepiny –⁠ alprazolam, klonazepam.

Antiemetická profylaxe se používá i u radioterapie.

Marusič, P.: Postavení nových antiepileptik v klinické praxi a jejich zaměnitelnost

Neurologie pro praxi č. 5/2018

V článku je formou otázek a odpovědí vyřčeno stanovisko České ligy proti epilepsii na použití nových antiepileptik. Šlo o požadavek SÚKL na zhodnocení a porovnání nových antiepileptik. Na klinické použití toho kterého léčiva má významný vliv mechanismus účinku.

SÚKL považuje přípravky s obsahem eslikarbazepinu, lakosamidu, perampanelu a brivaracetamu za vzájemně zaměnitelné. Také podle odborné společnosti jde o léčiva indikovaná jako přídatná v léčbě fokálních záchvatů, ale vzájemně zaměnitelná nejsou právě s ohledem na odlišný mechanismus působení (eslikarbazepin a lakosamid jsou blokátory sodíkových kanálů, perampanel je antagonista na AMPA receptoru a brivaracetam ovlivňuje synaptický vezikulární protein SV2A).

Léčiva výše uvedená je možné v některých případech i kombinovat, a to klidně všechna vzájemně i s jinými antiepileptiky vždy s jiným mechanismem účinku.

Poslední otázka je na použití zonisamidu. Ten má své místo v léčbě tzv. add-on u fokálních záchvatů. Využívá se jeho multimodálního mechanismu účinku na sodíkové i vápníkové kanály, ovlivnění GABA-receptorů, inhibice karboanhydrázy. S inhibitory karboanhydrázy se nesmí kombinovat (acetazolamid, topiramat, sultiam) pro zvýšené riziko nefrolitiázy.